Už na základce jsem věděla, že chci na VŠ studovat češtinu. Ještě v prváku na VŠ jsem ale neměla příliš dobrou představu, co to vlastně obnáší. Dozvídám se to po pěti letech, neboť si konečně mám možnost zapsat zajímavé předměty a dozvědět se, jak se v jejich oboru provádějí výzkumy.

Navážu na dva články od Boudiccy (ten a ten) a místo učení na pondělní zkoušku se tu podělím o své nadšení z henny.

Měly jsme se spolužačkou na neurolingvistice referát o poruchách vnitřní řeči. Bylo to zajímavé, i když to hodně zabředá do odbornosti. Kdo má odvahu a hodně času, může si to zkusit přelouskat ;)

Bylo to divné, všechno, několik posledních dní, ze kterých si nepamatuji víc než polehávání v posteli a mátožné stavy.

Jarní píseň nás vyhnala do dálav. Šli jsme tam, kde koruny stromů velebně šumí, kde omamně voní pryskyřice a kde kraj k večeru zrudne sluneční krví... A zapadli jsme tam po kolena do sněhu.

Jsem pořád ve škole. Když nejsem ve škole, hlídám. A když nejsem ve škole a nehlídám, připravuju se do školy.

A takové to dneska bylo.

8. + 9. den: Side

6. den: Afrodisias
6. + 7. den: Pamukkale

(...je Garíšek, to mělo pokračovat, ale nakonec jsem se rozhodla odpověď maličko zgeneralizovat, takže to...)
...NENÍ hlídat čtyřikrát týdně, chodit k tomu do školy a překládat šestadvacetistránkový odborný pamflet o lingvistické typologii s šibeničním termínem. A číst evangelia ve staroslověnštině.