Mé tělo se postupně rozkládá. Tu odpadne prst a tam mozek, tu někde nechám hlavu a tam zase své lepší já.
V pondělí jsem dostala rýmičku.
Nejsem chlap, na tom si trvám. Ani bych to nijak nerozmazávala, ale když o tom píše články ET, proč bych nemohla já?
Nejsem chlap.
Už na základce jsem vypozorovala, že jediný účinný způsob, jak nepotřebovat kapesník, je cvičení. Ani s nejprudší rýmou jsem na tělocviku neměla nejmenší touhu běžet do šatny pro balíček papírové záchrany, což je divné, ale potěšující.
Proto jsem v úterý ráno neodřekla stěnu a ačkoliv jsem byla hotova umřít, neumřela jsem.
(Při příchodu na stěnu se hlásí jméno kvůli úrazům na vlastní zodpovědnost. "Máma má mísu," říkám to své. "Promiň, nerozuměla jsem...?" omluvně na mě koukne slečna za pultem. "Máma má mísu," opakuju s co nejzřetelnější výslovností. "Bába bá bísu?" ověřuje si slečna nejistě. Uáá!)
K rýmě samozřejmě patří indispozice jedné končetiny, tentokrát pravé ruky, nedokázala jsem jí pořádně hýbat, ale užila jsem si to nehorázně.
(Nakonec jsem málem umřela nikoliv kvůli rýmičce, ale to snad ani nemá cenu rozmazávat. Ondra byl zadupán do země a potom ještě jednou a troufám si říct, že to byl jeden z mých nejlepších výkonů dštění síry vůbec. A žijeme oba.)
Od sedmi stěna a po ní hned škola, která končila v sedm. Všechno to jsou semináře, ani jedna přednáška. Všechno bylo nesmírně zajímavé a jen nějaký bídák pořád kýchal a strašně mě rušil, kdo to jen mohl být, že se to ozývalo tak blízko? ]:->
Přišla jsem domů a měla chuť umřít, úterky jsou děsivé.
A jak to tak bývá, až v jednu v noci jsem se dokopala k napsání Borovice, v půl druhé v noci jsem po úpravě loga k ilustraci omylem zavřela XnView dvojklikem, takže se mi zavřelo i okno Opery s neuloženým hotovým článkem, které bylo hned pod XnView, ve dvě jsem napsala článek znovu a umřela.
Ve středu jsem byla stále ještě na mraky, ale nesmírně zajímavé semináře mi to vykompenzovaly. Dějiny světové ekonomie a burzy (německy) - kterého humanistu by to nebavilo? A o jazykových cvičeních jsme zkoušeli psát přípustný gramatický test k bakalářským zkouškám z loňského roku. Potřebných 70 % neměl nikdo, já měla třeba 27,8 %.
Boží semináře 8-)
Vydala jsem se potom z Celetné do Myslíkovy na jedny konzultačky, abych si pořídila zápis do indexu ještě z loňského roku, v půlce cesty jsem to zabalila, protože jsem si uvědomila, že to na ně do jejich konce nestíhám, vydala jsem se do Goethe Institutu, potom do ústřední městské, potom - díky, ET! - do pobočky ve Školské, potom s Magdou ještě do Dittrichovy...
...potom mi došly papírové kapesníky...
...a doma jsem se svalila na postel a na dvě hodiny usnula.
Rýmička je na ústupu. Za barvu mého nosu by se nemusel stydět žádný alkoholik, papírové kapesníky už i doma došly a už se mi nechce umřít.
Poslední zbytky rýmy jedu zahubit na prkno. Sice nevím, kam jedu, s kým jedu a proč se nevracíme už ve čtvrtek večer, ale až v pátek, ale jedu na hory - letos poprvé! - a jsem šťastná jak blecha, protože... jedu na hory.
(Se sněhem. A prknem.)
[Na hory.]
<Jezdit.>
{Na prkně.}
Tak co, rýmičko, ještě si troufáš? B-)
Dostala jsem od ET knihovnického sloníka. Umístěn byl důstojně :-)
Taky jsem ještě dostala sloníka na špendlíku, tomu jsem ale ještě vhodné místo nevymyslela.
Závidíte, co? B-)