Mám ji. Morfologii. Za tři.
Mám ji. Prostě ji mám.
Také se vám dneska dýchá tak lehko?
Mám... jo, to už jsem říkala, že?
Ano, tak nějak to bylo...
Dneska jsem si potrénovala bytí sochou v koutě.
Přišla jsem na konzultačky v 16:30, Zeman asi o pět minut později. Stihla jsem se tak ještě podívat na použití Futur II.
Když jsme vešli do kabinetu, zarazil se. "Že by to tu vykradli?" Knihovny podél zdi prázdné, horní police sundané, jen na stolech uprostřed místnosti naprostý a zcela neorganizovaný chaos. "Jo oni vlastně budou malovat. Cheche."
Přívětivě a společensky jsem se usmála.
Usadil mě do kouta a dal mi papír, "Abschlußtest - Morphologie III." Podle toho už jsem dělala druhý pokus - ale otázky jsem si z něj nezapamatovala a nepřipravila se na ně. A ať si připravím první tři otázky. Společensky jsem se usmála a začala se připravovat.
Pak si tam pozval slečnu kvůli diplomce a čtyřicet minut s ní řešil diplomku. Poté, co jsem se dopřipravila, jsem je poslouchala a zdvořile se usmívala.
Potom si tam pozvala slečnu kvůli bakalářce a dvacet minut s ní řešil bakalářku. Se společenským úsměvem jsem se jala prohlížet knihy na stole.
Potom si pozval druhou slečnu kvůli bakalářce a deset minut s ní řešil bakalářku. S lehce strnulým úsměvem jsem se snažila propočíst obvod plísňové skvrny na stropě.
Potom se otočil ke mně. "Stihla jste se už připravit?"
Knížky za odpadkovým košem přede mnou své názvy utajily a tužky v kalíšku jsem přepočítala jen dvacetkrát - přesto jsem kývla.
Sedl si naproti mně.
Měla jsem srdce v kalhotech a žaludek v krku, neb jsem jeden ze tří pojmů v první otázce nevěděla.
"Takže?"
Hezky, strukturovaně jsem pojednala o užití Futur II. U druhého pojmu jsem pokrčila rameny. On taky. Stručně, leč výstižně (jednou větou nerozvitou) jsem shrnula intransitive Verben jakožto pojem třetí.
V druhé otázce jsem mu rozdělila slovesa dle syntaktického užití. Do vztahu v predikátu jsem mu zahrnula i vztah v subjektu, kteroužto skupinu jsem ještě neuměla pojmenovat (persönliche und unpersönliche - okno jak hrom), což nijak nekomentoval.
V třetí otázce jsem měla popsat konkurenční formu pasiva tvořenou "sein + Adjektiv". Uvedla jsem mu příklad a řekla, jaké jiné konkurenční formy ještě jsou... a než jsem se stihla dobrat k trapné odmlce, protože tohle téma těžce neovládám a neznám a nevím nic, zvedl se a konverzačně prohodil: "Nevíte, jestli se ještě dostanu do Erudia?"
Tak jsem se taky zvedla a konverzačně jsem prohodila: "Snad...?"
A on, ať si sednu k počítači, že to prubneme.
Šlo to. Napsal mi trojku, napsal mi ji i do indexu... a šla jsem.
V kabinetu jsem strávila 80 minut. Z toho mě zkoušel necelých 10.
Že bych zvládla natolik dobře roli usmívající se sochy v koutě?
Možná mi to dal, protože jsem se konečně vybodla na slušné oblečení a přišla v roztrhaných džínech.
Nebo mě prostě chtěl mít konečně - v půlce dubna docela oprávněně - z krku.
Pravděpodobně.
Už u něj budu dělat zkoušky jen ze syntaxe, lexikologie, vývoje jazyka a pokud si za rok dám problémy současné němčiny, tak i z toho :-)
;-)