Škola je důležitá, to bezesporu. Duševní zdraví je ovšem důležité také, byť se školou takřka neslučitelné. A tak si čas od času zaflámuji.
Flám první
Venku se smrákalo, vzduch voněl jarem a morfologie mi už lezla všemi póry, co jich na těle mám.
Chtěla jsem ven. Kamkoliv.
Tak jsme se s MiXem dohodli na kořbě. Malý komínek v Bráníku, na němž jsem ještě nebyla a budu to mít zase blízko domů, abych mohla pokračovat v učení.
Vylezli jsme - vybojovali si alespoň nějaké šprušle žebříku nad vinnou révou a pokořili jsme - a co dál? Komín by se měl zapít. Jenže sehnat v nočním Bráníku hospodu... tak jsme vyrazili blíž centru a obsadili stolek v nonstop café baru, kde na nás koukali jak na vagabundy (a není se jim co divit), ale Staropramen jsme dostali.
Dvě piva a potom, že jde MiX do kina, na film v rámci Febia. A ať jdu s ním.
Ač to bylo naprosto absurdní, protože já se přece šla hned po komíně učit, v hlavě mi cvaklo a objevila se má oblíbená otázka: "A proč ne?"
A protože to bylo tak podivné, neplánované a skvělé, šla jsem.
Film se jmenoval Propadlý (Pescuit Sportiv).
Co tvrdí odborníci: Strhující thriller debutujícího autora se řadí k nejpůsobivějším dílům aktuální rumunské "nové vlny". Nízkorozpočtový koprodukční snímek zaujme krom jiného také skvělou subjektivní kamerou. Ve filmu lze vysledovat paralely s klasickým thrillerem Romana Polańského Nůž ve vodě.
Co tvrdím já? Český název je velmi, opravdu velmi trefný. Velmi propadající film.
On a ona (vdaná milenka) si vyjedou na piknik. Cestou srazí prostitutku, ale když zahazují její tělo v lese, probere se a tak jedou na piknik všichni tři. Na pikniku se každý s každým hádá, prostitutka se nabízí jemu i jí (ona podlehne, on ne), nakonec jim otevře oči, ona oznámí mobilem manželovi, že má milence, kterého si chce vzít, a prostitutka na závěr filmu skočí pod další auto.
Och ano, ještě je tu také faktor subjektivní kamery. Vadilo mi to v Záhadě Blair Witch a vadilo mi to i tady. Ruční kamera v ruce kameramana s parkinsonem je dobrý základ pro mořskou nemoc. Také titulky. Film byl v původním rumunském znění s anglickými titulky, české běžely pod plátnem a nebyly vidět. Juch juch!
Tato záležitost nešla po skončení než zapít v hospodě. Kotva - nebyla jsem v ní už dlouho a zas mám na čas vystaráno. Stále ten samý hospodský, odporný Gambrinus a neskutečné prostředí. Nejpodivuhodnější pražský nonstop, který znám.
Domů jsem dorazila relativně brzy po půlnoci.
Příjemná, příjemná záležitost.
Pescuit Sportiv:
Prostitutka v popředí, milenka v pozadí
Flám druhý
Klasická středeční čajovna, po které se chodí kořit.
Nestihlo se ale sklidit s dostatečným předstihem a tak jsme vyráželi jen nedlouho před půlnocí. Kam? Původně byly v plánu Bohnice, nakonec jsme ale zvolili bližší variantu cihláčku poblíž Hlavního nádraží.
Když jsme po plechové střeše produpali až ke komínu, někdo na nás něco začal křičet a tuším, že končil tím, ať vypadneme, nebo že zavolá policajty, což nám MiX přetlumočil jako že prej můžeme.
A tak jsme zcela bezskurpulózně pokořili.
Ten komín se rozpadá čím dál tím víc.
Co dál?
Měla jsem předcházející den úspěšnou zkoušku z morfy a tak jsem prosadila jedno.
Byla jsem zavedena (pěšky přes půl Prahy) do nonstop café baru, který jsem dosud neznala a kterýžto je pajzlem největším. Bylo plno, tak jsme obsadili barové stoličky a dali si jedno, dvě, tři, možná čtyři.
Stihli jsme probrat kdeco: od Klářiny nové výstavy v muzeu přes demonstrátorské zkoušky na hvězdárně (zkoušel mě na nich i MiX a protivnější v životě nebyl; já prý také ne) až po soukromou korespondenci Kláry a MiXe. Také korespondenci, kterou jsme s Klárou posílaly MiXovi společně. ("Jsme v tom a spolu". Už pár minut po odeslání jsme bádaly, co to vlastně mělo znamenat. Snad nás omlouvá, že to bylo posláno z pivních slavností.)
Nakonec jsem utekla na noční autobus a Morgensternova sbírka poezie mi ukrátila náročnou cestu domů.
Ne sice celou...
...
Když jsem se probudila, vrátila jsem se přes půl sídliště tam, kde jsem měla vystoupit, a v hlavě jsem si už jen bezmocně opakovala nejzákladnější morfologické termíny a definice. Především Vervielfältigungszahlwörter.
A proti mně jezdily denní autobusy.
Ráno jsem zatáhla školu, dvě hodiny spánku mi přišly málo. Škola sice povinná není, ale je to jediný předmět, který mě baví.
Komín, pivo, spát. Ideální noc.
Flám třetí
Není tomu tak dávno. (Včera.)
Andrea, Evička a Magda - což jsou SUPER HOLKY Z NAŠÍ TŘÍD... eh... oboru - měly narozeniny. A protože se máme všechny mocinky moc RÁDY, chtěly jsme udělat MEJDAN a pořádně to OSLAVIT!!
Jenže Stáňa a Magda měly jít ten den na morfu (vykašlaly se na to obě, přitom lepší termín mít už těžko budou) a Stáňa má zablokovaný mobil a nemá icq... prostě se to nedořešilo.
Tak jsem to zas celé obvolala, že jako nic a že to vyřešíme v pátek ve škole.
A obratem mi zavolala Magda, že si na to udělala čas a že potřebuje panáka. Usmlouvala jsem to na pivo. Ona to usmlouvala na pivo završené panákem.
Tak jsme napsaly ještě Evě a šly do hospody - prostě jen tak.
Výběr hospody byl na mně.
Vybrala jsem Jamajku, což je stylová hospoda s jen těžko blíže popsatelným pivem Postřižinské se zvoucím. (Gambrinus je horší. Ale jen o fous. A já a Eva jakožto studující literární historičky jsme měly přímo povinnost se s tímto pivem seznámit. Hrab hrab... Hrabal.)
Magda s sebou měla skriptíčka (slabých 300 stránek) na testy osobní asistence na další den. Ubezpečila nás, že tam mají i první pomoc, takže se nemusíme bát. Dokonce nám příslušnou kapitolu ukázala - poučila jsem se o tom, že nemusím dávat první pomoc, pokud má oběť nehody mozek vyhřezlý na chodník.
Magda je vůbec dívka mnoha dovedností. I asertivita je jí vlastní.
Když se s námi půl hodiny pokoušel zapojit do hovoru mladík sedící samotný u vedlejšího stolu a nakonec se zeptal, jestli si může přisednout, Magda pohotově odpověděla, že jde o dámskou jízdu. Odešel vzápětí. Pak už se nás jen ptal někdo jiný na papírky a jiný na hodiny a hospodský nás přemlouval, ať zůstaneme ještě chvíli... babská sestava má něco do sebe.
Probraly jsme kdeco. Od důkladného prodrbání Petra a Jiřího Kulhánka přes interpunkci presupovaných vět vedlejších (a taky problematiku čárek před a v jiném větném poměru než slučovacím) až po počet Magdiných jizev a plastik vazů.
Holky mě obětavě doprovodily zpátky na Smíchov, kde jim ujelo poslední metro a pokud nenašly nějakou vhodnou tramvaj, bloudí noční Prahou dodnes.
Holky z naší školky: Eva s Magdou :-)
Petr a Jiří Kulhánek - najděte rozdíly.