Ono se to nestává, ale mně se to stalo.
Potkalo mě štěstí.
Potkala mě klika tak nehorázná, že si ji ani nezasloužím - konkrétně za svoji aktivitu v tomto předmětu dozajista ne 8-)
Sociální pedagogika.
Je to nuda. Jsou to zbytečné tlachy o ničem, nic z toho mě nezajímá. Je to dobrovolně povinné a je to dvoukreditové, což je u nás hodně. Tak jsem si to zapsala.
Podmínky pro zápočet a zkoušku byly:
- maximálně 1 absence
- skupinový projekt na jedno téma s prezentací před třídou
- načtených tisíc sto padesát osm děsivých knih ke zkoušce
- zkouška jedna losovaná otázka z (myslím) dvaceti okruhů
Mé pojetí tohoto předmětu bylo individuálně haluzácké.
Měla jsem jedinou prezenci. Ono to bylo jednou za čtrnáct dní a byla jsem ve Francii a měla jsem motivační praxi a byla jsem nemocná a dvakrát to odpadlo a bylo to jen asi pětkrát a... vůbec.
Na té jediné hodině jsem se připojila k projektu skupinky, kde byla i Maruška (Máňa... Marie... jak se jí vlastně říká?) z němčiny, zapsala si to u cvičícího a v klidu nechala všechno uležet.
Minulý týden za mnou přišla Maruška, že jsme to měli přednášet už uplynulou středu, ale že se to nestihlo a jestli jsem s nimi, ať přijdu v pondělí ve dvanáct k doc. PhDr. Jiřímu Prokopovi, PhD. a že mu to budeme v kabinetu špitat do ouška bez otravné přítomnosti dalších studentů.
Myslím, že jsem ještě nezmiňovala, že mým tématem do společného balíčku "Hrozby moderního světa" byla sexualita mládeže. Jenže já jsem frajer a nezalekla jsem se 8-) Maruška pak měla šikanu, Martin gamblerství a ten druhý kluk, co si na jméno nevzpomenu, drogy.
Všichni měli prezentace v PowerPointu, i začala jsem včera pátrat po OpenOffice verzi tohoto programu a učit se s ním zacházet. Do jedné jsem pracovala na svém úžasném tématu (prokládaném esejí na německou stylistiku) a od šesti ráno zas.
Ve škole jsem byla před dvanáctou.
Prokop měl zkoušet od jedné první odvážlivce.
Jedna slečna, co si taky nepamatuju její jméno (a ona moje jo), tam byla dříve než já, že to chce mít brzy za sebou, že chce jít opravdu v tu jednu... hučela tam do mě teorii sociální pedagogiky, až jsem z toho měla mžitky před očima. Říkala jsem si, že nemám šanci to udělat, že potřebuju něčí poznámky, stres, stres, stres.
Ve dvanáct se kolem mihl Prokop, ať vteřinku vytrváme, že potřebuje něco dozařídit.
V půl jedné jsme na něj šli zabušit, jestli na nás nezapomněl. Nezapomněl. Jen si doběhne vytisknout formulářek.
Ve třičtvrtě na jednu se mihnul a že už jen razítko... a pojďte dál.
Odpřednesla jsem si to jako první, patřičně si s ním podiskutovala ("Ale slečno, *longoperidutiální statistiky říkají, že naopak věková hranice prvních sexuálních zkušeností stoupá..." "Já čerpala z Weisse a Zvěřiny." "A tady studie říkají..." "Weiss a Zvěřina." "A blá blá..." "Zvěřina."), pozastavil se nade vším, ale bylo to sympatické povídání o nenáročném tématu. Časově jsem to měla tak na 20 minut.
U Marušky už žádal některé slajdy přeskakovat. 10 minut.
U Martina žádal slajdy jen projet a přečíst si názvy a zastavil se u jednoho. 3 minuty.
Onen poslední, který si nepřipravil prezentaci, ale vybral scény z Reqiem za sen, protože o drogách už stejně prý víme všichni všechno 8-), neřekl nic a na film nebyl čas. 0 minut.
Když si své povídání připravovala Maruška, Prokop prohodil, že je ospalý, že ještě včera spal v Rilském monastýru. A jestli ho známe.
Odpověděla jsem, že jsem tam byla o prázdninách 2007 a už to jelo. Kdykoliv se kdokoliv během své prezentace odmlčel či jen nadechoval, Prokop začal: "A odkud jste šli na Pirin? A odkud na Rilu? A ten hřeben, jak má dolů ty srázy... A ghetto v Sofii... A sklípek v Melniku... A rakije..." A mluvil a mluvil, rozzuřený dav zkouškychtivých studentů hledal za dveřmi zemědělské nástroje, kterými by nás vydefenestroval pryč, ostatní se mi smáli a já si povídala o bulharských horách.
On se přitom Prokop tak rozzářil, až jsem si říkala, že by si na to mohl vzpomenout i při zkoušce a místo socpedu bychom si mohli povídat o Rile a Pirinu, že by mi třeba i moje absence mohl odpustit...
To, co se stalo, ale nečekal nikdo.
Prý: "Tohle dělám maximálně u jedné skupinky za rok, tak vy ale budete druzí. Máte s sebou indexy, ať vám můžu zapsat?"
A zapsal nám do indexů zápočet a jedničku ze zkoušky.
Lehce jsme oněměli, vyklopýtali (kolem druhé) ven do rozzuřeného davu, opojeně zapřeli vše, co se v kabinetu stalo, protože jsem si byli dobře vědomi toho, že alespoň 80% lidí kolem má u sebe pepřáky a nože, a omámeně se ocitli na dvorku a potom v bufetu v Celetné a potom nějaká němčina, tuším, a potom... lehká mlha.
Maruška za dnešek zkouřila skoro celou krabičku cigaret.
Já jsem snědla balíček žvýkaček.
Haluz. Jedinkrát za život, ale přece se takové věci stávají ;-)
8-)