Jsem hrozný člověk. Nevěrný. Ačkoliv stále Janovce z tramvaje vyhlížím, když jedu přes Lazarskou, myšlenkami jsem již jinde.
Je to docent a nádherně se usmívá. Z toho se fakt podlamují kolena, takhle silné charisma jsem u nikoho neviděla už pěkně dlouho. Navíc má neuvěřitelně rozsáhlé znalosti o vývoji češtiny od indoevropštiny po současnost, z toho se podlamují kolena na druhou. To je taky moje jediné štěstí, jinak bych asi zešílela z každého jednotlivého čtvrtku, který tenhle semestr absolvuji.
Od 7:30 máme přednášku z historické mluvnice, od 8:20 z praslovanštiny, od 9:10 máme dvouhodinové cvičení z historické mluvnice a na fonetice od jedenácti pak už jen tiše umírám.
Přednáška z HIMLu je s někým jiným a je hrozně uspávací. Chodí nás tam asi deset a já si obvykle od Anežky dopisuju úkoly na seminář. Praslovanština je, mám-li se to pokusit charakterizovat co nejvýstižněji a s využitím celého spektra české stylistické palety, krutej nářez.
Doc. PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D.
Teď je o ještě šest let charismatičtější než na fotce ;)
Nás docent tam vykládá o tom, jak v systému jazyka byly ze samohlásek jenom a, e a o, jakým způsobem jsme přišli k i a u a jak jsme o to zase málem přišli, kreslí náčrtky, z hlavy nám dává příklady ze staré ruštiny, litevštiny a maďarštiny a my sedíme, hltáme každé slovo, zoufale nestíháme zapisovat a necháváme se zalévat úžasně úžasnými úsměvy, kdykoliv se zeptá na otázky a všichni zmlknou, protože vůbec netuší, o čem vykládá.
Jak já jsem vůbec ty prázdniny mohla bez školy přežít?
Nej (-lepší, -horší, -zajímavější, -náročnější, -těžší) jsou ale cvičení z historické mluvnice. Na to právě máme docenta taky a problém je v tom, že on je chytrý, sympatický a sounáležitý (líp se mi asi nedovede popsat, že se k nám chová jako k vrstevníkům, možná spíš ke kamarádům, prostě jako někdo, s kým bych šla na pivo a další den jela na vandr), zatímco my jsme dutí a neschopní, ale nechceme ho zklamat.
Naštěstí jsme my odjinud zhruba ve stejném počtu jako ti, kdo na FF absolvovali i bakaláře, takže se na nás zatím pohlíží velice shovívavě, když něco neumíme. Někteří lidi HIML na bakaláři dokonce vůbec neměli - chytá mě slabo, když si představím, že bych byla jedním z nich. Ne ne, já historickou mluvnici měla. Byla ukrutně těžká, důkladná a zajímavá a já si fakt myslela, že s tím už vystačím. Tady jsem toho pocitu velmi záhy pozbyla.
Teď jsme už od Alexandreidy přešli k rozboru Životů svatých otců, navíc od něj máme ještě cvičení na ty největší chytáky. Všechno si máme připravit doma, ve slovníku dohledat významy slov, které neznáme, a na hodině to pak společně projíždíme. Nestane se, že by někdo měl dobře celou větu. To jsou furt atematická slovesa, slovesa, u kterých se neurčuje třída podle prézentního kmene, substantivum nějakého kmene s koncovkou jiného kmene nebo pitomý sudí (potažmo bratří a kněží), který se vůbec neřadí pod mužské ьia-kmeny, alébrž pod ženské ьia-kmeny.
Jsem fakt vděčná, že je nás na tomhle semináři tolik (protože těsně navazuje na přednášky, takže by tam byli nejraději všichni), protože se na každého dostane řada maximálně dvakrát. I tak je to moc. Úžasné ale je, jak se k nám Rejzek chová - nikdy se nečílí, maximálně ironicky zavtipkuje o znalostech dotyčného, ale přitom má obrovskou autoritu a jde z něj strach. No prostě přednášející, cvičící, jak má být. Takoví být všichni, vypěstovala bych si slintací reflex snad i na tu hnusnou budovu.
Navíc se vždycky hrozně těším na konec hodiny, protože se pak postaví ke dveřím, usmívá se (usmívá se) a zdraví každého, kdo odchází. Uáá! Chrstněte na mě někdo vědro ledové vody!
Jinak teda změna školy se neobešla bez drobných bolístek, jako že oni měli na bakaláři jiné předměty než já a naopak, ale přednášející jsou v tomhle ohledu vážně do jednoho skvělí a pomáhají nám, jak jen mohou. Dávají nám na stažení bakalářská skripta a čas na jejich nastudování, ptají se, zda rozumíme tomu, co říkají, dávají prostor pro dotazy. Chrochtám si tu blahem. Škoda, že je to tak hrozně neperspektivní studium bez možnosti následného zaměstnání, to to nadšení trochu kazí.
Jinak - jak už si asi kyrgyzští příznivci všimli - nemám čas vůbec na nic. Jakože fakt vůbec na nic. Na každý týden máme mít nastudovanou odbornou studii ze sociolingvistiky a z vybraných otázek gramatiky a lexikologie (a opravdu je nutné, abychom to načtené měli), měli bychom mít i z neurolingvistiky (anglicky, tam to ale nevadí, když to nečteme) a třikrát za semestr máme mít přečtených několik článků na metody lingvistické práce (to nutné je).
V tramvajích a autobusech zabírám jediná volná místa vedle páchnoucích lidí a nepouštím sednout ani těhotné oberlené stařenky, abych mohla číst a zvýrazňovat, před spaním si místo pohádek čtu o sociolingvistických výzkumech na Martha's Vineyard a kudy chodím, tudy si sepisuji imaginární a děsivě dlouhé seznamy 2do.
Zrovna ale sociolingvistika a metody lingvistické práce jsou super. Já teda nechci působit příliš přezainteresovaně, ehm, ale opět za to může přednášející. Hrozně oceňuju, že dává slajdy na net ještě před přednáškou, abychom si je mohli nosit a vpisovat do nich (a zdaleka není sám), no a kromě toho ho jeho předměty zajímají (mají spolu hodně společného a je vidět, že přednáší o něčem, co sám dobře zná) a mluví o tom s nakažlivým nadšením. Charismatem sice nesrší tolik jako Rejzek, ale je to mladý sympaťák a na jeho přednášky chodím moc ráda.
Jinak mám úplně volné pondělí, ve středu mám jediný seminář a v pátek mám přednášky dvě. Zbytek mám nakumulovaný v úterý a čtvrtek, takže je fajn, že si vždycky můžu přes ty skoro prázdné dny odpočinout a připravit se. A ačkoliv mám sice trauma, že mám mít za dva týdny dva referáty, z tohož jeden vychází ze čtyřicetistránkové studie v angličtině (částečně anatomie mozku a částečně sémantika, kterou jsem nikdy neměla), jsem tu fakt spokojená.
My všichni z peďáku tu jsme spokojení.
---
Pozn. 1: Chtěla jsem nejdřív dopsat Kyrgyzstán, než sem budu psát cokoliv jiného, ale to bych taky mohla nejdřív toho magistra dostudovat, než bych vůbec něco o filosofické fakultě napsala.
Pozn. 2: Veškerá prvenství v míře charismatu, úžasnosti, vzdělanosti a inteligenčnosti samozřejmě drží Jirka (s Chuckem Norrisem v závěsu). Óchací články by vydaly na deset blogů, ale na tohle téma má monopol Chels, takže ode mě bohužel jen o přednášejících...
Pozn. 3: Nevěděla jsem, jak to do textu zakomponovat, ale nemůžu to nezmínit. V jednom z automatů na kafe v hlavní budově mají papírové kelímky. Hnědé, kostičkované. Papírové. Od října jsem neměla kafe z jiného automatu, což se jeví sice poněkud neprakticky - ale papírové kelímky! Slint.