Eithne | Tři plamínky

Máme v bytě tři plamínky, a když zhasnou, vybouchneme. Nebo se možná nejdřív otrávíme plynem a až potom vybouchneme? Nejsem si jistá.

Nevím, jak přesně blog pojmout.

Formou rad pro ty, co je stěhování teprve čeká (třeba: určit místo pro čerstvé pečivo v poličce těsně vedle pracovního stolu je mimořádně nelidské)?
Jako hororový příběh (o divných zvucích z karmy a bafání v topení)?
Jako grotesku (o bloudění cestou do školy)?
Jako pojednání o roli náhody a dobré vůli dobrých lidí (aneb jak jsme k bytu bez placení nájmu přišli)?
Jako odyseu (o shánění postele, jejíž každý kus je z jiného obchodu)?
Jako necimrmanovskou pohádku (o báječné tchýni)?
Jako blog (plný nekritického óchání a chlubení s cílem probudit závist čtenářů)? 

Byt se objevil vcelku nečekaně. Delší dobu jsme s Jirkou mluvili o tom, že bychom chtěli bydlet spolu, ale ani jeden z nás není výdělečně činný a nějaký podnájem bychom jen obtížně utáhli. Přesto jsme něco hledali - ať už samostatný pokoj nebo byt, bavili jsme se o spolubydlení s Ondrou a nic moc se nám nelíbilo.

Pak se nám ozvala Dana, že má prázdný byt, a než do něj půjde Zuzka nebo Helča, bude prázdný. A že kdybychom chtěli, tak ho za náklady můžeme mít.

A my chtěli a tak bydlíme.

Jako stěhovací víkend jsme určili ten s prvním sněhem, jak jinak. V pátek se mi navíc udělalo nedobře, a tak jsem v podvečer místo pilného stěhování polehávala v posteli a přemýšlela, jak nemáme šanci o víkendu vybrat a koupit postel a jak následujících několik měsíců budeme spát na parketách.

To jsem ovšem netušila, že moje tchýně oplývá nadpřirozenou mocí zvládnout úplně všechno. Zatímco v sobotu jsme jenom stěhovali krabice od Jirky a ode mě do nového bytu, v neděli jsme se s Hankou a Věrou vydali na Černý most. Nákupní lístek: rám, rošt, matrace.

První na ráně byl Jysk. Z postelí měli vystavená jenom čela, s rošty taky žádná sláva a jediné, co se nám tam docela zamlouvalo, byly matrace s kokosem za 2250,-.

Pokračovali jsme ve Scontu. Matrace nás nijak neuchvátily, resp. byly tam takové levné, které by alespoň mně stačily, ale s kokosem se nedaly srovnávat, rošty měli drahé a jediné, co nás tam zaujalo, byly dva rámy: jeden dřevěný a jeden kovový. Dřevěný vypadal podobně tomu, který mám u rodičů, a měl obdobnou vadu - aby se člověk mohl opírat o čelo, musela být postel zapřená o zeď, a to by u nás nebyla. Kovová postel byla velká. Hodně velká. A já celý dosavadní život toužila po velké posteli.

Nakonec jsme se přemístili do IKEA, kde jsem konečně ochutnala legendární masové kuličky a nevěřícně zůstala zírat na rošty za 379,-.

Taky byste nevěřili, že by mohly být kompatibilní části postele, které jsou každá z jiného obchodu? Nadvakrát jsme to koupili a odvezli a ještě ten večer postel smontovali. Je obrovská - 180x200 cm. Naštěstí je obrovská i místnost, ve které je.

Stůl mám půjčený od Věry. Vybavení jsme od Hanky dostali víc, než skutečně potřebujeme. Nějaký nábytek v bytě byl a nějaký jsme vystěhovali ze sklepa.

Už jsem stihla cestou do školy zabloudit, zorientovat se na MHD zastávkách na Florenci a Míráku a úspěšně se seznámit s pračkou a troubou. Trouba na mě chvíli zkoušela profláklé fóry, třeba že zhasínala, když se po zapálení pustilo kolečko od plynu nebo když se bouchlo dvířky, ale když pochopila, že mě to nerozhází, protože jsem ve stejné pekla u rodičů, vzdala to.

Tichý boj stále vedu s karmou, protože jsem od přírody šetřivý člověk a vadí mi, že se pouští až při příliš silném proudu vody.

Sveřepý boj vedu se vzduchem, potažmo (nejspíš) s kamny. První noci jsem se budila za tmy s vyschlým krkem v absolutně vydýchaném pokoji. Protože neexistuje důvod, proč by tam měl být suchý vzduch, když tenhle týden v jednom kuse mrholí, rozhodla jsem se to svádět na kamna, resp. na oheň, který v nich hoří. Oheň potřebuje kyslík, žejo. Áha! Takže já zas potřebuju kytky, jestli nemáme spát při otevřeném balkónu i v lednu.

Bydlíme. Líbí se mi to. A dneska to zapijem.