Nevěděla jsem ve středu, jak odpovědět na otázku, co čtu nejraději. Skoro se zoufalstvím jsem se slyšela, jak vyslovuji, že českou literaturu devatenáctého století.
Tak jsem se rozhodla si trochu hlídat, co vlastně čtu.
Čtvrtek se skutečně vydařil.
Ráno jsem prolistovala názvy článků na Aktuálně.cz, ale neděje se nic, co by nezbytně vyžadovalo moji znalost.
V městské knihovně jsme si pak s Evičkou půjčily Reflex 09/2007 a se zájmem si přečetly článek Dejme tam sex.
V Národní knihovně jsme si půjčily Magazín MF Dnes 36/2007 a s neutuchajícím zájmem si přečetly článek Vtipnější vyhrává.
Já se vrátila do městské knihovny, abych ještě prošla regály s literaturou o marketingu, a v bufetu u snídaně a kávy jsem pak důkladně studovala knihy Psychologie reklamy, Život s reklamou a Komunikační přístup ke zdvořilosti a jeho aplikace na reklamní texty.
Na Peterkově světové literatuře jsme probírali rakouského expresionistického básníka Georga Trakla, který mě hodně zaujal. Byl ovlivněný dekadencí, sám byl závislý na drogách, jeho verše se odehrávají na hraně šílenství, přesto v nich ale září něco jasného, paprsek naděje v nekonečné osamělosti vesmíru.
Jedna z jeho nejznámějších básní je Grodek, kterou jsem online nenašla česky, ale německy je taky moc pěkná:
Grodek
Am Abend tönen die herbstlichen Wälder
Von tödlichen Waffen, die goldnen Ebenen
Und blauen Seen, darüber die Sonne
Düstrer hinrollt; umfängt die Nacht
Sterbende Krieger, die wilde Klage
Ihrer zerbrochenen Münder.
Doch stille sammelt im Weidengrund
Rotes Gewölk, darin ein zürnender Gott wohnt
Das vergoßne Blut sich, mondne Kühle;
Alle Straßen münden in schwarze Verwesung.
Unter goldnem Gezweig der Nacht und Sternen
Es schwankt der Schwester Schatten durch den schweigenden Hain,
Zu grüßen die Geister der Helden, die blutenden Häupter;
Und leise tönen im Rohr die dunklen Flöten des Herbstes.
O stolzere Trauer! ihr ehernen Altäre
Die heiße Flamme des Geistes nährt heute ein gewaltiger Schmerz,
Die ungebornen Enkel.
Na praslovanštině jsme po dokončení teoretické části taky četli, a to Život Konstantinův.
Fjů, byl to fičák! Rostislav, ač kníže, se musel radit se svými knížaty a s Moravany, protože to byla banda mordýřů a on se s nimi neporadit nesměl. (Poslední dvě věty nám ovšem dodala na vysvětlenou přednášející.)
Většina lidí tam azbuku neuměla, takže to trvalo dost dlouho, než jsme dali vůbec něco dohromady, kromě toho nám přednášející na jednotlivých slovech a hláskách vysvětlovala další/předcházející vývoj nebo jiné zajímavosti.
Ale bez půvabu to nebylo:
Doma jsem si přečetla blogové články Hospodyňka školačkou a "A kde je ten šílenej policajt, mami?".
Taky jsem si přečetla další díl povídky Dohra...
Jášovi jsem před spaním četla Méďu Pusíka a ještě nějaký časopis, asi Mateřídoušku.
(Za mého mládí byl teda Méďa Pusík lepší!)
Pak jsem zvolna usnula nad Tvořením slov skládáním od Ivany Bozděchové a v metru cestou domů znovu.
Právě teď jdu pročítat tiskové zprávy v mejlu, abych vybrala nějakou co nejméně náročnou, kterou by na Borovici stačilo překopírovat. (Číst ji budu tak desetkrát a výsledný článek aspoň pětkrát.)
Tak nevím, nějak se po dnešku nemůžu dopátrat toho, co čtu opravdu ráda :-))