Eithne | Dvakrát z divadla

Zkáza vesmírné lodi Libido a Žebrácká opera.

Kabaret Caligula: Zkáza vesmírné lodi Libido

O Kabaretu Caligula Jára už psal, a to tady,  tady a tady. A dokonce psal i o Zkáze vesmírné lodi Libido - jen o inscenaci dva a půl roku staré a s jinými kulisami. Ty prý byly lepší, ale já rozhodně nemám v úmyslu si stěžovat na ty, které použili letos.

Šlo o romantické valentýnské představení plné lásky, prozření a šťastných konců. Pozvala mě na něj Sargo; ale aby se nazačaly šířit nějaké nepodložené fámy, měly jsme s sebou garde stávající ze tři chlapců: Járy, Delíka a Kulicha.

Trailer

Váhám, co o představení napsat, popisuje se totiž dost těžko.
Tak alespoň úplný začátek:

EREKTRA: "Vážně věříte, že je to pravda? Je to vůbec možné?"
CASTOR: "Co je to za otázku? Proroctví se naplnilo přesně tak, jak bylo předpovězeno."
EREKTRA: "Myslím - je to vůbec vědecky možné? Zenone?"
ZENON: "Náš kvantový analyzér planetární aury hovoří jasně: Planeta před námi je bájná Šiška."
CASTOR: "A jak stojí psáno, na její oběžné dráze jsme nalezli božského Romula, který se po tisíci letech vrátil, aby hnusnou Šišku zničil."
ZENON: "Ano, test jeho DNA je průkazný."
EREKTRA: "Neměli bychom to oznámit lidstvu?"
ZENON: "Spasitel je ovšem v kómatu. Takže bych se dál držel verze, že je tisíc let v nebi a my čekáme na jeho návrat."
CASTOR: "Ale to je rouhání! Proroctví hovoří jasně! Přijde den a hodina-"
POČÍTAČ: "Je čas na koitus o páté. Je čas na koitus o páté. Všichni produktivní členové posádky nechť se připraví na pravidelný koitus o páté."

Je to hra plná kuchyňského nádobí, plazmových zbraní, písniček z Abby, zelených sexuálních maniaků a lidí zcela nekompetentních o čemkoliv rozhodovat na místech, na kterých rozhodují o všem.

Jedná se o představení, kde člověk vypne a směje se. Skutečně se nedá hovořit o dvojsmyslných vtipech, protože jsou všechny zcela jednosmyslné.

Nebudu tu vyprávět obsah. Vlastně se mi nechce vyprávět nic, stejně by to bylo příliš obtížné a dehonestující. Všechno si můžete přečíst tady.

Mně se to líbilo :-)

Švadnovo divadlo: Žebrácká opera

Už je to pěkný pátek od doby, kdy jsem byla naposledy v nějakém divadle. (Pominu-li teď tedy představení Kabaretu Caligula.)
Zuzka přišla s tím, že její kamarád pracuje ve Švandově divadle a že na něco sežene lístky. Tak se i stalo - měly jsme lístky za krásnou cenu na Žebráckou operu, a to doprostřed poslední řady, tedy na jedno z nejlepších míst vůbec.

Trailer

Žebrácká opera zobrazuje souboj dvou největších londýnských zločineckých organizací: první vede William Peachum, druhou kapitán Macheath.
Nikdo se neštítí ničeho, do hry jsou nasazovány dcery, milenky, děvky, falešné zásady a cokoliv, co by mohlo vést ke konečnému vítězství. A zvítězí každý jeden z nich, dokonce i ti, kteří souboj pozorují zpovzdálí a až v pravou chvíli se do něj vloží. Ale co zahrnuje vítězství?

Hra je úžasná.
Scénu zcela ovládá Michal Dlouhý, tak skvělý herecký výkon jsem už dlouho neviděla. Představitele kapitána Macheatha Václav Havel skutečně nešetřil, jeho party byly obtížné, ale TAK skvěle ztvárněné, až se tajil dech a lidi tleskali konec nekonec.
Nevím, jestli jsou kvalitní kulisy ve Švandově divadle standardem, byla jsem v něm poprvé, leč hra ve čtrnácti obrazech je měnila při otevřené scéně, nikde nic nedrhlo, všechno šlo hladce a byly opravdu povedené.

Jde o politikaření. Tak si říkám, Žebráckou operu napsal Václav Havel v roce 1972, dvacet jedna let předtím, než se stal prezidentem. Je tady nějaká souvislost, na kterou nemůžu přijít...
Hra je napsaná skvěle. Žádné nelogické odbočky, nic nevysvětleného, není překombinovaná.
Jde o něco, co se odehrává i dnes, jen v mnohem složitějších frázích a rozhodně ne v podzemí. U Žebrácké opery se člověk směje a ačkoliv k tomu téma svádí, hra nevyznívá trpce.

Vřele doporučuji.