V prváku a druháku jsem během dubna na otázku "Cože, ty už máš zkoušky?" s úsměvem odpovídala: "Ne, ještě. Ze zimního."
Takže vlastně nic divného, že mám v dubnu zkouškové už v plném proudu, nezvyk to není. Jenom se to v indexu bude zapisovat na řádek patřící letnímu semestru...
Jazyková cvičení VI - 14.4.2010 12:35
(písemná zkouška)
Už jsem tady psala, že naše současná přednášející je skvělá. Konečně na jazykových cvičeních něco děláme: cvičíme gramatiku, rozšiřujeme upotřebitelnou slovní zásobu, mluvíme. Na vejšce poprvé.
Taky nám - ne zcela legálně - přinesla loňský gramatický test, který slouží jako přípustka k bakalářským zkouškám. Všichni do jednoho jsme pohořeli těžko představitelným způsobem, to dokonce i přednášející na okamžik pohasl úsměv. Teď se s námi soustředí právě na jevy, které v tomhle testu byly a budou, abychom měli šanci ho napsat na průchozí počet bodů.
Zkoušku nám dala tak nehorázně brzo, abychom stihli všechny tři termíny, a dala do ní jen a pouze jevy, které jsme s ní opakovali. Bylo jich dost, jednoduché to nebylo. Měla jsem snahu se to naučit, ale za týden jsem to nezvládla. Nápad nahrát si idiomy do přehrávače a poslouchat je v MHD se ukázal být dobrým. Slovíčka na kartičkách jsou klasikou, ale ten týden mi na to byl málo - slovíčka jsem si zapamatovala, jejich předložkové vazby ne. Pominula jsem slovní zásobu, což byla dost velká chyba. (Něco mi říká, že jako "na pláži" mi asi "am Meer" neprojde :-))
Test mohl být strašně zákeřný a takový, aby ho nikdo nenapsal, ale... nebyl. Byl těžký, ale na svěšené hlavě mi při odchodu tkvěl úsměv, protože jsem věděla, že na další pokus nebude problém se to naučit - prostě protože to nebylo záludné.
A u mě? :-)
Syntax ČJ - 20.4.2010 12:35
(zápočet, zkouška)
Mocinky moc hustá, víme? 8-)
Byly tři podmínky - na zápočet napsat seminární práci, potom napsat přípustný test (zápočtový, víceméně) ke zkoušce a nakonec vykonat ústní zkoušku. Kdo napíše zápočtový test bez chyby (úžasná Eithné, Camila a Lothario klidně s jednou chybou), k ústní zkoušce už jít nemusí.
Seminární práci jsem odevzdala zavčasu a jako jedné z mála mi ji nevrátil k předělání. (Pak jsem ji založila hodně hluboko do složky s uznanými seminárními pracemi, abych se nemusela dívat na poslední stránku, která byla škrtnutá div že ne celá. Že jsem to nemusela předělávat, nechápu. Zbytek s jedinou chybou - to bylo to, co jsme dělali pořád. Škrtnuté byly komunikační funkce výpovědi, které jsme dělali na třech seminářích a které mi zas tolik nešly.)
Den před před avizovanou zkouškou jsem seděla na Janovcově lexikologii a on se ptal na expresivní konstrukce a nikdo nevěděl a on, že teda co na to já, já jsem klopila oči a že si to ze syntaxe nepamatuju, on žertoval, že se zkouška blíží, já žertovala, že jen zápočet, on žertoval, že až za týden, protože nám sebrali na další den učebnu, až jsme se nějak dožertovali k tomu, že kdo chce, může si to přijít napsat k němu do kabinetu do konzultaček, které bude mít místo syntaxe.
Tak jsem potom zbytek dne celá rozžertovaná sváděla vnitřní boj, jestli jít, nebo nejít. Moje racionální já moc dobře vědělo, že by byla blbost tam nejít, jenže moje racionální já nemá v mé duši ani zdaleka převahu. ("Příští týden máš v pondělí historickou mluvnici a ve středu pravděpodobně opakuješ jazyková cvičení. K tomu by tě syntax v úterý zabila." - "Jenže budu za šprta, když tam přijdu už teď! A to nejsem a nechci, aby si to o mně někdo myslel!" - "Učila ses to na tenhle týden a do příště to leda zapomeneš!" - "Jenže když to neudělám a budu v tom kabinetu sedět sama, bude to strašná ostuda! Vejtaha, co si to přišla napsat dřív, to bude muset opakovat!" - "Budeš to mít z krku!" - "Možnost si to napsat v konzultačkách nikam nevyvěsil, budu tam jediná! Šprtka, šprtka šprtka šprtkašprtka..." - "Jsi tupé deprimované hovado a já na tebe nebudu brát žádné ohledy!")
Ráno jsem si omylem nasypala do čaje místo cukru nějaké drogy, takže mi ten den bylo fáákt divně. Takové to, že se člověku motá hlava, je roztěkaný, bolest hlavy normálně fungující prášek jenom zhorší... (Odpoledne proměněno na neovladatelnou euforii a ještě později odpoledne na bezdůvodný stav "ráno po třech krabicích vína z Tesca". Uáá!)
Dopoledne jsem zjistila, že Akademická mluvnice, díl třetí, na což jsem celé tři semestry syntaxe těžce spoléhala, že mi to pomůže, až budu v úzkých, vůbec není to, z čeho Janovec vychází u komunikačních funkcí výpovědi.
Předsyntaxový zbytek dne jsem proto v ruce mávala cancem papíru ze semináře a snažila se ho vrýt do paměti jako učební vzor, podle kterého určím všecinko na světě, co komunikační funkci má.
("Pane magistře, mně nefunguje myš! [stížnost - expresivní a satisfaktivní - direktní] Můžu si ji vzít z vedlejšího počítače? [otázka - interogativní - direktní]" "Jasně. [dovolení - permisivní a koncesivní - direktní]" "Eithné, přestaň tady už hučet! [výzva - direktivní - direktně] Co to vůbec je? [otázka - interogativní - direktně] Zmlkni! [výzva - direktivní - direktně]" A tak dále a tak dál. Terky si nakonec odsedly - jedna prý kvůli Excelu v angličtině a druhá kvůli zaseklému mezerníku :-D)
Zbylou půlhodinku před testem mi Terka obětavě nabídla rámě pro můj splín, pozitivní energii místo mého drogového deliria a svůj mozek pro mé prozkoušení z komunikačních funkcí výpovědi.
Pak už jsem ťukala na kabinet, uvnitř se někdo bavil rusky, Janovec otevřel, na mé nejisté "bylo by možné... příští týden zkouška a jiný zápočet... kdyby teda nevadilo..." jen mávl rukou a usadil mě ke svému stolu, že čekal, že přijdu, vyhrabal mi z šuplíku test, něco zahlásil rusky a nechal mě v kabinetu s několika Rusy a několika českými rusisty, co se bavili o uplynulém pobytu v Praze.
Test byl zcela nehorázně jednoduchý, z komunikačních funkcí výpovědi tam dal Janovec to, co jsme procvičovali v semináři a tedy to, co jsem měla na cancu, který do mě Terka cpala o pár minut dříve, souvětí primitivní, věta na rozkreslení taky, přísudky všechny slovesné jednoduché, gramatické větné vzorce elementární.
Pak se Janovec vrátil, "už to máte?", "no.", tak si to vzal, odfajkoval to, bez chyby, "index máte?", héé?, "ne...", "tak si ho přineste příště, máte ze syntaxe za jedna..."
No, a tak jsem udělala zkoušku ze syntaxe.
Radost mi nedělá ani tolik hotová zkouška, ba ani jednička, jako spíš to, že - jakkoliv naivně to zní - jsem nezklamala a potěšila přednášejícího, kterého mám ráda, který v mnohém vyšel vstříc a který mi věřil, že na to mám, i když jsem před rokem a půl neudělala syntax jedna.
Vnitřní pocit: plně uspokojivý. Dušička se tetelí blahem :-)
U syntaxe jsem váhala, jestli si zapsat znovu Janovce, když už mě zná jako někoho, kdo syntax 1 neudělal.
Ale neváhala jsem zas TAK dlouho.
Protože... chápejte, Janovec! :-)
Historická mluvnice češtiny - 26.4.2010 14:25
(zápočet)
Padá na mě splín a je mi špatně.
Mě historická mluvnice v zimním TAK bavila! A chtěla jsem mít zase Palkoskovou, jenže jsem se k ní nevešla, a co si myslím o Šmejkalové, kterou mám místo ní, jsem tu už psala. Slyšela jsem, co měla v zápočtovém testu Palkosková. Ten bych napsala i bez toho, abych se ně něj tři dny učila!
K Šmejkalové jsem se tři dny učila a kulové. (Prej že: "Teoretické otázky si necháme až ke zkoušce, zápočet bude praktický." - Kde PŘESNĚ je co praktického na úkolu "v pěti bodech popiště vývojovou tendenci kmenového systému se zaměřením na vývoj maskulin"?)
To zase bylo smíchu po poledním.
Dneska přišly výsledky 8-)
Jazyková cvičení VI - 28.4.2010 8:55- 1
(písemná zkouška, druhý pokus)
V noci na pondělí jsem se učila historickou mluvnici, v noci na úterý jsem dělala referát, který jsem odkládala a odkládala, až ho nebylo kam odložit, (takže jsem za 24 hodin přečetla nějaké podivné německé drama, zjistila, co je Bußbank a Sechstagerennen, zpracovala referát a ten potom neodříkala, protože se nestihl), a v noci na středu jsem se učila na jazyková cvičení.
Do školy jsem přišla čerstvá, neunavená, bystře uvažující, s úsměvem a tak vůbec, (lidi házeli peněženky a řvali: Mrtví vylézají z hrobů!,) dostala test, zjistila jsem, že jak se řeknou vavříny, jsem neudržela, ale že jinak je to nějaké podezřele jednoduché, tak jsem ho po dvaceti minutách zase odevzdala, a když jsem přišla odpoledne na svůj seminář z jazykových cvičení (psala jsem o dřívějším, abych nepřišla o výuku, taková jsem pilná! (což se vyplatilo, protože jsme na seminář dorazili čtyři a bylo to naprosto boží (i když mít z jedné strany skoro bilingvní Terku a Janu, která němčinu už několik let učí v jazykovce, a z druhé Slávku, o které nevím nic, než že umí německy extrémně dobře, je skoro až trapné))), magistra na mě koukla a že už výsledky visí na nástěnce, tak jsem ještě vyběhla a koukám - Eithné 92 %, za jedna.
CHA!
Po semináři jsem se ještě byla podívat, kde se nastřádalo těch osm procent (uznávám, že vavříny jsou neznalost zásadní), a dostala jsem ještě procento navíc, protože jsem jí vysvětlila, že, nejistá, zda je policajt opravdu silný (z jazykového hlediska), jsem jí tam pro něco napsala koncovku pro množné číslo, které má stejný tvar jako čtvrtý pád. "Pořád jedna? To už asi nevylepším, co? No tak nic, no... Nashle."
Prý jeden z nejlepších testů vůbec :-)
(Domů jsem dojela na inlajnech a v posteli jsem usnula po prvních pěti řádcích východisek k německému romantismu. Spontánně jsem se probudila za krásných pět hodin. To je život! ;-))
Už i já!! :-)