Prosté souvětí na rozbor, nic obtížného. Osm vět. Hypotaxe.
Jenže: "A kdo mi řekne, odkud to je?"
V učebně zapanovalo ticho.
"Tak si to do příště zjistěte."
Zapátrala jsem na Googlu a jednoznačným výsledkem byl Don Quijote. Česky jsem ho ve full verzi online nenašla, ale co na tom záleželo?
"Camila antwortete, sie habe den Eindruck gehabt, daß Lotario sie etwas freier ansehe als während Anselmos Anwesenheit im Hause; sie sei aber schon ihres Irrtums gewahr geworden und glaube, es sei lediglich eine Einbildung von ihr gewesen, weil Lotario bereits vermeide, sie zu besuchen und mit ihr allein zu sein."
Der sinnreiche Junker Don Quijote von der Mancha – Erstes Buch, 34. Kapitel.
(zde)
Anebo taky:
"She answered, that she then fancied Lothario looked at her with more freedom than he used to taky when Anselmo was at home; but, now she was undeceived, and convinced of its being no more than mere imagination; for, he had of late, avoied all occasion of being alone with her."
The history and adventures of the renowned Don Quixote - Page 246
(zde)
Příště u nás byla na exkurzi základka a Janovec se neptal.
A další hodinu si na to vzpomněl. Našel to někdo z nás?
"Don Quijote," říkám sebejistě.
"Ne," zavrtěl hlavou Janovec a čekal další odpovědi.
Žádná nepřišla.
Byla jsem zmatená. Jaktože ne?
"Kdo to do příště zjistí, bude moct mít v zápočtovém testu jednu chybu."
Ze syntaxe je zápočet a zkouška. Kdo napíše zápočet bez chyby, ke zkoušce už nebude muset. Nevěřím, že se to někomu povede, tím méně mně. Ale jedna chyba... fíha... je to obrovský rozdíl. Jedna chyba!
Nechci ke zkoušce.
Přišla jsem domu a znovu usedla na dlouhé hodiny ke Googlu. Ten si tvrdošíjně trval na svém. Don Quijote!
Tak přepracování?
Janovce mám v přátelích na Facebooku, je hloupé se ptát lidí tam.
"Lukáši! Prosímtě...?"
Lukáš, se kterým mám nejvíc společných přátel, si vyvěsil dotaz na Facebook.
Nevěděl nikdo.
Rozeslala jsem dotazy spolužačkám z češtiny.
Nevěděl nikdo.
Přístup do korpusu mi zrušili právě letos.
Katce ne.
Nenašla nic.
Poslala jsem dotaz ET. Je to knihovnice, ne?
ET nevěděla, ale velmi aktivně se zapojila a s kolegyní nad tím strávila půl dne.
Nenašly nic.
Ptala jsem se Sargo.
Jarmik prohlásil, že je to věc cti, a strávil u toho hodinu.
Nenašel nic.
Od té doby jsem stále chodila se souvětím na papíru v kapse a přepadala zcela náhodné lidi: "Prosímtě! Nevíš, z čeho je tohle?"
Nevěděl nikdo.
Terka měla ve středu seminář s doc. PhDr. Zdeňkem Hrbatou, CSc. Naše největší kapacita na světovou literaturu, která učí i na FF UK.
Volala mi hned po semináři. "Neví. Podle jmen je to prý něco z romantismu. Jo, a jestli to zjistíš, dej vědět. Musela jsem mu slíbit, že mu to pak řeknu."
Damn.
V knihovně jsem si půjčila Dykovo Zmoudření Dona Quijota, Bulgakovo Don Quijot (jasně, dramata, ale co kdyby) a Vančurova Občana Dona Quijota. Taky Dona Quijota ve slovenštině, protože česky byl rozpůjčovaný. I slovensky - nevšimla jsem si, že beru druhý díl.
Sice to v tom nebylo, ale bavila jsem se:
Viktor DYK: Zmoudření Dona Quijota
(Praha: Orbis, 1957, s. 85)
DON QUIJOTE: Představoval jsem si vše jinak. Ale nutno smířiti se se skutečností a viděti věci, jak skutečně jsou. To byla přece vaše slova, příteli Samsone Carrasco, léčiteli chorých duší? Celá má minulost je jen hloupý a směšný sen. Nyní bude na čase bdíti. Budeme bdít, ó Sancho, jak budeme bdít! Nestaneš se nikdy už guvernérem ostrova ani hrabětem. Ale budeme přesto spokojeně žít! Nač zápasit se lvy, nač osvobozovat zločince, nač pomáhat těm, kterým ublíží naše pomoc? (K faráři) Spokojili jste se s pálením mých knih. Samson Carrasco šel hloub. Zmoudřel jsem jeho přičiněním. Mé bláznovství mi odpusťte. Bylo, tuším, nicméně zábavné. Tomu, kdo mnoho bavil, odpustí se mnoho. (Utichá)
Vladislav VANČURA: Občan Don Quijote
(Praha: Československý spisovatel, 1961, s. 13)
"Každá španělská dívka je Dulcinea!" odpověděl don Quijote s vážností hodnou jeho obnoveného rozumu. "Každá Španělka je Dulcinea," opakoval don Quijote, "a každý Španěl je tak trošičku vladařem. Ty sám, Sancho, jsi osvědčil v té věci značnější vlohu než nějaké rozené kníže. Pro tento vladařský rys své povahy milují Španělé nad všechno svobodu a nesnášejí tyranie."
"Tomu, Milosti, rozumím," řekl Sancho.
"Neříkej mi Milosti," ozval se opět don Quijote, "ale soudruhu. Oslovuj mě tím jménem a nermuť se, že utíkáme. Za tři dny dorazíme k republikánskému vojsku, a dá-li Bůh, osvědčíme svou statečnost. Cítím, že ta věc spočívá v kázni."
Zapojila jsem slečnu, co s ní hraju piškvorky na Fénixu a která studuje žurnalistiku a bohemistiku.
Nevěděla, ale doporučila mi dva literáty z FF a jednoho z FSV.
Mejly jsem už měla napsané a jen čekala, až si v Cervantesovi skutečně ověřím, že to není odtud.
Slíbila, že se zeptá Františky Vrbenské, spisovatelky, knihovnice a knihomola v jedné osobě.
Našla jsem si na stránkách Ústavu pro českou literaturu AV ČR mejlovou adresu, kam bych poslala dotaz.
Po semináři světové literatury jsem se ptala Peterky.
Řekl, že podle stylu mu to připomíná pikareskní román, takže Španělsko.
Prozradila jsem mu svá podezření na Quijota a ptala se na česká zpracování.
Nevěděl.
"Na co to vlastně potřebujete?"
"Doktor Janovec nám tohle zadával na syntaxi na rozbor a máme si zjistit, z čeho to je..."
"Ten vás teda nešetří... Myslíte, že vám to pak neřekne?"
"Ale řekne, asi. Ale..." Nevěděla jsem, jak vysvětlit, co se mi stalo hnacím motorem.
"Chcete ho trumfnout."
"Tak."
Byla jsem ve smíchovské knihovně pro první díl Dona Quijota, abych si skutečně ověřila, že to není odtud.
Slečna mi ho vzala těsně před nosem, odešla jsem s prázdnou.
Seženu ho další den; snad mi vybude ještě trochu času před seminářem po návštěvě Luxoru a skriptárny. Protože někde přece musí mít tu učebnici syntaxe, ze které nám Janovec souvětí zadával. A jak by to přišlo s autorskými právy, kdyby tam nebylo uvedeno, odkud je čerpáno?
Večer se ozval Lukáš: "Co Kamila s Lothariem? Už našli svý místo na světě? Nemám eště obnovit status?"
To nemá cenu.
Plna skepse jsem se otázala, jestli nemá Dona Quijota doma.
A on měl.
Potřebuju! Máš foťák, který je schopný vyfotit text? První kniha, 34. kapitola!
Přepsal mi to.
"Neprozřetelný manžel a přítel, který se zpronevěřil, se tedy takto dohovořili, a když se Anselmo vrátil domů, zeptal se Camily, proč mu napsala tento list. A ona, udivena tím, jak pozdě se jí její choť táže, odpověděla ihned, že se jí zdálo, jako by se k ní Lotario choval trochu nevázaněji než za jeho přítomnosti; ale už je z toho bludu vyvedena, vždyť to byla opravdu pouhá domněnka, a Lotario s ní nikdy nechtěl zůstat o samotě. Anselmo na to odpověděl, že to vskutku bylo jen liché podezření, neboť ví, že je Lotario zamilován do urozené panny z města Florencie, kterou nazývá ve svých básních Chloridou, a i kdyby tomu tak nebylo, nemohlo by přece vzejít nic zlého z Lotariovy poctivosti a jejich velkého přátelství. Lotario již ovšem upozornil Camilu, která by jinak uvízla v neblahé síti žárlivosti, že jeho láska k Chloridě je jen výmysl a že o ní řekl Anslemovi jen proto, aby mohl, kdykoli se mu zachtělo, zahrnovat chválou svou milenku. A tak ta zvěst Camilu nezarmoutila."
CERVANTES, Saavedra Miguel de: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Praha: Vyšehrad, 1952. S. 252.
Zabít, vzkřísit, zabít, vzkřísit, zabít...!
(Nakonec vzkřísit, tvrdí okvětní plátky leucanthemum brumalis.)
Poslední dva dny jsem myslela na Lotaria a Camilu, kudy jsem chodila, usínala jsem s myšlenkou na ně a budila se s děsem, že se mi nepodaří nalézt odpověď.
Tohle je... strašně nespravedlivé a kruté!
(Napadlo mě, jestli to neměla být praktická ukázka komunikační situace podle Jakobsona, která počítá i s možnou dezinterpretací vinou šumů v médiu. Cimrman zase nechával sahat své žáky do měkkého sklenářského tmelu a na tvrdý nerost ve vědru s vodou a opakovat ve spojení s hmatovým vjemem měkké a tvrdé hlásky.)
A vůbec. Chci mít možnost mít v zápočtu jednu chybu.
Nechci ke zkoušce ze syntaxe.