Povánoční přechod Rychlebek

3. leden 2016 | 08.00 |

U zříceniny Rychleby jsou naučné cedule, které povídají o historii i legendách, a protože jsou určeny mladším turistům, začínají oslovením 'milé děti' a končí ponaučením. Ilustrované jsou divnými, infantilními obrázky. Myslím, že taková stylizace se k tomuto povídání bude úžasně hodit.

Peter1
Lenka, já, Dalík, Martin, Evka, Jarda, Petr, Vlaďa... Honza se někam ztratil...?
...a za foťákem stál a fotil Peter.

(Milé děti.

Na výlet nás vyrazilo deset. Ani jsem vlastně nebyla tak docela pozvaná, jako jsem se spíš vlísla, a to když se o výletě začali bavit Martin s Lenkou a Vlaďou v autě cestou na Loučení, kam jsem se taky spíš tak jako vlísla. Ale v hospodě před startem stomílovky mi Martin při třetím pivu poslal facebookovou pozvánku, takže to bylo v pořádku.

Vyjeli jsme hned po štědrém dnu na dvě noci a dva dny, do neděle. Ve vlaku jsem si přišla se svými dvěma plechovkami piva jako břídil (a u jedné se ještě utrhlo otevírací očko), ale ostatní s sebou měli tolik PETek, že jsem nestrádala. Takže je rozhodně dost divný, že se už ve vlaku stihl vypít i litr a půl mého vína. Zcela jasně si vybavuju, jak moc se náhodným vlakovým spolucestujícím ulevilo, když jsme vystoupili, a taky si velmi jasně vybavuju, kde se připojil Peter s Honzou a jak jsme přistoupili do vláčku k Dalíkovi, ale hrozně by mě zajímalo, kdy se fotila společná nádražní fotka. Že taková vůbec existuje, byli ostatně překvapení všichni, když jsme ji náhodou v Honzově foťáku našli.

IMG_0252
Cestou do Lesního baru

Honza2
Zde již hodujeme
(fotil Honza)

Do Lipové-lázně jsme dorazili až za tmy. Tu noc jsme měli přespat v Lesním baru - znáte ho? Skvělé místo. Přijdete, samoobslužně pojíte a popijete z místních zásob, podle ceníku poctivě zaplatíte do kasičky, uklidíte po sobě a můžete zase jít. Nebo přespíte jako my, protože to je celé situované do srubu se dvěma stěnami. Je tam i krb, ke kterému jsme se všichni sesedli a zvládli v něm upéct několik kil buřtů.

V noci svítil úplněk. Špatně se mi při něm spalo. Ano, rozhodně to bylo úplňkem.

IMG_0269
Se spáči bylo totiž zacházeno jemně a ohleduplně

IMG_0295
Lesní bar za světla

Ráno jsme vstali poměrně civilizovaně.

Jakože časně. Historky, komu se udělalo špatně a čí oblečení to odneslo, zas až tak civilizované nebyly. Před devátou přijeli majitelé Lesního baru, aby to tam připravili na víkendové výletníky a zásobili to ještě víc, než to bylo při naší noční návštěvě. Slečna utrousila, že jsme se měli předem nahlásit a že by nejspíš tak velkou skupinu ani nepovolili, ale nijak nešťastně se na nás netvářila. Hlavně asi kvůli tomu, že tam v noci bylo cizí auto, takže to díky nám nejspíš nebylo vykradené.

Velitelský čas odchodu v půl desáté byl dodržen.

Vyrazili jsme na Smrk po zdejších zkratkách a až mě překvapilo, jak moc do kopce tu některé kopce jsou. (Třeba Smrk.) Ale protože se nahoře v altánku Peter vytasil s uzenou slaninou, bylo všechno v pořádku. Navíc konečně vím, odkud je moje oblíbená společná fotka z devět let starých Jeseníků.

IMG_0339
Cestou na Smrk

IMG_0342
Jóó, Jeseníky. Fičelo a byla kosa, ale stejně bylo krásně.

IMG_0318
Fotili úplně všichni. Zde jeden okamžik ze dvou různých úhlů.
(vlevo fotil Peter, vpravo já, jak ostatně asi vidíte)

Odtud jsme šli po hraniční žluté až na Špičák. Udržovali jsme závratné tempo 2,4 km/h - to se holt pozná vybraná společnost samých drsných stovkařů. Cestou se vypila moje medovina, a tak mě moc potěšilo, když se vytasil Martin s jinou. Láhev jsem dostala do opatrování a chtěla bych se omluvit všem, na koho nezbylo. Vlastně asi všem.

Protože vrchol Špičáku není průchozí, nechali jsme u rozcestníku batohy. Tou dobou se už dávno skupina deseti rozpadla na tři jiné, takže jsme vklidu mohli těm za námi naslibovat dechberoucí výhled na Smrk... smrk... a nelhat přitom. Ona se ta velká písmenka při mluvené řeči nijak vážně neberou.

IMG_0357
Po pohraničních cestičkách

Martin1
Po kopcích
(fotil Martin)

Martin2
S četnými pauzami
(fotil Martin)

Martin3
Na vrcholu Špičáku s výhledy na mnohé smrky
(fotil Martin)

U Hraniček jsme už začali pokukovat po nějakém místě vhodném na spaní. Měl tam být altán a opravdu byl, jenže se nám nelíbil, narozdíl od remízku na místě bývalého kostela, kde bylo velké ohniště i se sekerou. Nebyl tam žádný pramen, ale kdo by pil vodu, žejo. Taky tam nebylo žádné závětří, ale vítr v noci ustal (i když některé ohňové fotky tomu úplně nenasvědčují, ale myslím, že kdyby foukal stejně mohutně jako večer, celé okolí by lehlo popelem) a bylo pořád krásně jasno a nepršelo, což bylo dobře, protože jsme s sebou neměli žádné plachty.

U ohně jsme se měli pěkně. I tu vodu statečná výprava obstarala! Po několika hodinách dorazil Honza jen v ponožkách a se sveřepým výrazem vytáhl ze své polní výbavy pilu a z batohu boty a tvářil se, že má v plánu si uřezat obě ruce. Když začalo být jasné, která bije, práce se chopil Jarda a boty mu zničil sám. Mysleli jsme si, že se za Honzu kvůli vykukujícím prstům v zelených ponožkách budeme ve vlaku další den stydět, ale naštěstí se tak nestalo, styděli jsme se za úplně jiné věci.

IMG_0379
Hraničky

IMG_0398
Přípravy ohně se ujal Jarda

IMG_0435
Z breviáře řemesel: Ševcovství I

IMG_0436
Z breviáře řemesel: Ševcovství II

IMG_0453
Z breviáře řemesel: Ševcovství III

Peter vytáhl z batohu plastové panáky, a protože jsem seděla nejblíž stolu se zásobami, ujala jsem se bartenderování. Bylo k mání leccos, od meruňkovice, hruškovice, slivovice, řepáku, Captain Morgana až po čínskou pálenku od Evky, na kterou došlo, až když jsem spala, ale to bylo v pořádku, protože mně ji loni přivezl z Číny Ondra.

Odešla jsem spát vcelku záhy (ono když se v pět stmívá, tak i po pěti hodinách konzumace alkoholu pořád ještě chybí dvě hodiny do půlnoci). Pořád svítil skoro-úplněk, ale tentokrát už mě nerušil, protože jsem našla pásku na oči. (Když jsem z kapsy u mikiny vyndavala to zatracené kindervajíčko, které jsem od Petera dostala ve vlaku a se kterým už jsem dostatečně protrpěla první noc.)

IMG_0404
Smrákání z mého foťáku

Martin4
Smrákání těch, kteří ještě zvládli o fotkách přemýšlet
(fotil Martin)

IMG_0459
Vychází Měsíc

IMG_0463
Hop hop spinkat

Honza3
Poleh mrtvol
(fotil Honza)

IMG_0503
Ale zábava ještě nekončí!

Další ráno se nás probudilo o dva méně - Dalík a Petr vzali v noci roha. Chmm.

Respektive další ráno se jich probudilo o čtyři míň, protože byla pořád ještě tma a já odmítala uvěřit tomu, že už jako opravdu chtějí vstávat, a Evka svoji roli mrtvoly dotáhla ještě mnohem dál než já.

Vyrazili jsme před východem slunce. Bylo krásně.

IMG_0504
Svítání

IMG_0512
Ranní atmosféra

Rozhodli jsme se pokračovat podél hranic, i když tam zrovna nevedla žádná cesta, a zamotali jsme se tak dokonale, že jsme ztratili ještě Martina. Protože Honza ráno pokračoval úplně samostatně kratší cestou, bylo nás už najednou místo deseti jenom šest. Fíha, dobrý ztráty!

Jaj, ale tam bylo tak nádherně! Teď budu znít hrozně pražácky a masňácky, ale on tam byl tak dokonale čistý vzduch, že mě vážně bavilo i samotné dýchání! A sluníčko svítilo a obloha byla modrá, oproti předchozímu dni už nefoukalo a prostě bylo úplně báječně.

V Černém koutě jsme se rozhodli jít přes Račí údolí, a tak jsme z hranice uhnuli na východ a napojili se na turistické značky. A proti nám, snad hodinu po rozdělení, šel Martin. Chvíli jsme se bavili, kudy kdo chce jít, a potom on pokračoval na hranici a dál na sever na Borůvkovou horu a my na východ do Račího údolí.

IMG_0362
Navigátorská I. Časům papírových map odzvonilo.

IMG_0324
Navigátorská II. Čemu odzvonilo zde, nechám na čtenářově fantazii.

Račí údolí je moc krásné, jenom ten asfalt by tam nemusel být. Ostatně kdybych věděla, že bude tak krásně, teplo a sucho, rozhodně bych si nebrala pohorky, ani nevím, co mě to popadlo. Asi strach z prosince. Hrozně jsem si tam omlátila chodidla, tohle snáším těžko.

Na zřícenině Rychleby jsme potkali Honzu. Jediní dva turisti za víkend, které potkáme, patří k nám. V Rychlebkách se turistika asi moc nepěstuje, že?

IMG_0542
Zřícenina Rychleby

Výlet jsme zakončili v Javorníku v hospodě Taverna. Byla drahá, ale stejně tam bylo pěkně. Dorazil za námi i Martin a na nádraží jsme se sešli s Honzou, takže nás ve výsledku bylo dost, abychom stihli udělat ve vlacích pořádnou ostudu. Když jsme v narvaném ECčku na Prahu seděli v chodbě před záchodkem, měla jsem chuť všem lidem, kteří kolem nás procházeli, říkat repliku ve smyslu 'jménem nás střízlivých se omlouvám', jenže jsem nebyla střízlivá ani já (když ale mně alkohol společenské vnímání nevypíná!) a nakonec se vždycky stačilo podívat na Jardu, který střízlivěl cestou k autu (v Praze) a hned se mi zvedla nálada, že na tom nejsem nejhůř.

Peter2
V prvním vlaku v zavazadlovém prostoru nám bylo ještě dobře.
Fajnšmekři si na této fotce povšimnou Honzových peep toe.
(fotil Peter)

Honza4
V druhém vlaku. Najdete střízlivého člena společnosti?
(fotil Peter)

Jo. Byl to dobrý výlet. Asi teď nějakou dobu nebudu pít.)*

Děti, nečuchejte k řepáku!**

-----

* Pro lepší autenticitu všechna písmenka propláchněte větším množstvím vzájemně nekompatibilního alkoholu.

** To si nepředstavíte, protože žádná plechovka ředidla nebude dostatečně intenzivní. Jeďte na Zimní vodu, Honza určitě vezme, budete moci i ochutnat!*o*

*o* Za předpokladu, že vám to neproleptá díru ven z pusy dřív, než stihnete polknout. Nejsem si jistá, nezkoušela jsem to.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Povánoční přechod Rychlebek epona 03. 01. 2016 - 09:21
RE: Povánoční přechod Rychlebek evi 04. 01. 2016 - 12:26
RE: Povánoční přechod Rychlebek eithne 05. 01. 2016 - 15:43
RE: Povánoční přechod Rychlebek jn 07. 01. 2016 - 20:50
RE: Povánoční přechod Rychlebek eithne 12. 01. 2016 - 16:38