Deníček autoškoláka

3. duben 2017 | 14.08 |

Jak to celé bylo, aneb hodně tmy a sněhu.

středa 28.12.: první jízda

Je to dobrý - je to psycholog. Chápejte, já už jsem jednou (před deseti lety) autoškolou prošla, ale můj učitel byl cholerický magor, že jsem ani nešla ke zkouškám, protože jsem se za celou dobu nezbavila pocitu, že je auto zbraň hromadného ničení a že je tam učitel jenom k tomu, aby mě doháněl k slzám. Sem jsem přišla, on se zeptal, jaký je pocit sedět na sedadle řidiče, já odpověděla, že lehká panika, on pokýval hlavou a prohlásil, že si budeme chvíli povídat. A řekl mi i ty věci, na který jsem se styděla ptát kamarádů, jako jak se točí volantem a kde je jaký pedál a k čemu slouží.

No ale na ježdění došlo. Hehe, že prý trenažer... hezky sídliště na Černém mostu. Jasně, provoz tam není, ale ulice jsou obsypané zaparkovanými auty, a když už není kde stát, stojí se uprostřed mezi oběma směry. Nezajela jsem nikoho, i když jednu rodinku jsem asi trochu vyděsila tím, jak jsem skočila na brzdu, když auto jelo, ačkoliv jsem já chtěla, aby nejelo. Ehm.

A protože jsme si cestou povídali o řízení i o úplně jiných věcech a učitel má podobný smysl pro humor jako já, začala se pomalu přetavovat panika v pouhý silný pocit nedůvěry. Jakože... to auto dělá většinu času opravdu jenom to, co po něm chci. A když to náhodou nedělá, je to v pořádku, protože učitel dává pozor a nebojí se věty "teď si to na chvíli vezmu". Tyjo. Ze mě asi bude řidič.

čtvrtek 29.12.: druhá jízda

Nejenomže jsem si ze včerejška zapamatovala, co mám dělat, on mi to navíc zopakoval. A pak v každé křižovatce a při každém rozjíždění. Přišlo mi trochu strašidelné, že už jsme jeli po Ocelkově, což je ta strašlivě veliká silnice u mého baráku, a taky přes několik světelných křižovatek, kde mě k mému naprostému údivu nikdo nevytroubil, ačkoliv jsem se rozjížděla hodně pomalu, ale všechno to dobře dopadlo. A prozkoumala jsem ten kopec nad Kyjským rybníkem, co tam chci už asi rok jít běhat, abych zjistila, jestli to tam třeba není zajímavé, takže jsem si ušetřila nepříliš půvabnou trasu.

Učitel zatím neprojevuje alergii na mé časté výkřiky "ježišmarja ono to něco dělá!" Já se zase snažím netrousit vtipy, které nejspíš trousí úplně každý.

Jakože... já se na příští jízdy snad i těším. Takovýhle vývoj jsem teda nečekala.

pondělí 2.1.: třetí jízda

"Já si dojdu pozamykat učebnu, klidně si zatím nastartujte, ať tam nezmrznete. (o dvě minuty později) Co je, to se bojíte nastartovat?"
"Já jsem vždycky přišla do nastartovanýho..."

V to poledne jsme šly do sousedního areálu s kolegyněmi na oběd a od bunbonamba jsme sledovaly, jak venku začíná chumelit. Z mé lehké paniky si holky utahovaly jenom do chvíle, než zjistily, že o pět hodin později mě čekají jízdy a že vánice pořád houstne. "To by od něj bylo rozumný, kdyby ti ty jízdy zrušil," prohlásila Markéta rezolutně. Sněžit odpoledne přestalo, ale silnice zůstaly bílé.

"Teď si chvíli auto vezmu a sledujte, co se stane," pravil mi učitel na konci jízdy, když jsem odbočovala zpátky k autoškole, a v té zatáčce mezi tisícem zaparkovaných aut na silnici pokryté sněhem šlápl na brzdu a dostal auto do smyku. A pak mě pochválil za pěknou práci volantem. Vim, ne. Jen tak nezpanikařim. Jako. Ale už to znovu nedělejte, jo?

Jak se auto bude chovat na sněhu, jsem si vyzkoušela už dřív. Zabočili jsme do velmi postranních kopcovatých uliček (samozřejmě lemovaných zaparkovanými auty s úzkým průjezdem, protože Čerňák, tady to jiný není nikde), a jak jsem jela z kopce, začala jsem nahlas přemýšlet o křižovatce pod kopcem a brzdné dráze. Učitel mě vybídl, ať si to vyzkouším, abych věděla, co čekat. Nebrzdilo. Tak jsem zpomalila z ďábelské dvacítky na rozumnější desítku.

Taky jsem zase projížděla světelné křižovatky a tentokrát už nejen rovně a dokonce nejen doprava, ale i doleva. Hm. Zatím k ovládání auta zvládám jenom dávat pozor na jiná auta a chodce a sem tam si všimnout nějaké značky ohledně přednosti v jízdě. Tak nevím, jestli mě nepřeceňuje. Ale pořád mě ještě nikdo nevytroubil.

Plánovali jsme pak další jízdy a o čtvrteční jízdě před krav maga jsme se dohodli, že bude končit na Pankráci. "Aspoň si vyzkoušíte Jižní spojku." Tak jasně, už umim i nastartovat, Jižní spojka bude hračka. Jenom nevim, na co je těch povinných jízd dvacet osm. Na páté Jižní spojka, na šesté dálnice, na sedmé centrum Prahy... a jsem ready na zkoušky, ne? Ehm.

středa 4.1.: čtvrtá jízda

Tentokrát chumelit nepřestalo, takže se v autě vedlo mnoho dialogů dle šablony "podívala jste se do zrcátka, než jste si přejela do vedlejšího pruhu?" - "jo, viděla jsem na něm spoustu sněhu". Taky nebylo vidět horizontální značení a přechody. Jako. A samozřejmě pořád jezdím za tmy, ale to jiné nebude.

Tentokrát mě vzal na veliké silnice plné děsivých světelných křižovatek. Několik jsem jich ďábelsky (ale dle pravidel) projela na oranžovou a jednou mi tam stihla padnout znovu červená, než jsem se rozjela, a to přede mnou bylo jenom jedno auto. Pořád mě nikdo nevytroubil.

Nejděsivější ale bylo, když jsem projížděla doleva jednu z velkých světelných křižovatek a vjela mi tam sanitka, která zahoukala až těsně před ní. Učitel mi dupnul na brzdu a zůstala jsem tam viset uprostřed, a než jsem se rozjela, padla už zelená autům naproti, kudy jsem měla projíždět. Takže jsem si počkala, dokud neprojela všechna (teda učitel chtěl, abych projela, když tam byla mezera, ale já moc dobře vím, jak pomalu se rozjíždím, takže jsem to odmítla), a projela to pak. Pořád mě nikdo nevytroubil. A navíc jsem vlastně všechno udělala dobře.

čtvrtek 5.1.: pátá jízda

Tak na Jižní Spojku nedošlo. To je asi dobře.

Vrstva nerozježděného sněhu na silnicích zesílila, auto na vedlejších silnicích přestalo brzdit a jenom ladně klouzalo. Poklouzali jsme se ale jenom trochu, pak jsme jeli na velké silnice a čím dál záludnější křižovatky a vůbec mi to nedělalo dobře. Většinu věcí ohlídám, ale mám velký problém poznat v zrcátku, jak rychle jede auto v pruhu, kam se chci napojit, protože vidím jenom světlo. Jak se to jako má poznat? Chápu, že ve dne to může fungovat, ale po tmě?

Dneska jsem odcházela lehce rozpačitá, protože jsem z toho neměla vůbec dobrý pocit. Pořád mě to baví, ale párkrát mi přišlo, že jsem se rozhodla spíš špatně než dobře. Hm.

středa 11. 1.: šestá jízda

V poledne mhouřím oči do oslňujícího slunečního svitu a nahlas přemýšlím, jak zvládne počasí zařídit chumelenici, protože já mám na jízdy přece vždycky sníh. Sněžit začíná deset minut před jízdou. "Co to jako je, tohleto?" vítá mě učitel. "Jsem si nemohla pomoct," rozhazuju rukama. "Jako dobrý, že si vyzkoušíte smykovat," praví on, "ale bylo by dobrý jet někdy i bez sněhu, abyste si osvojila i ty základní návyky, třeba." Slibuju, že příště udělám, co budu moct, aby nesněžilo.

Se začátkem jízdy se sněžení přetváří v hustou chumelenici, i na hlavních tazích leží několik centimetrů sněhu a nejsou vidět žádné čáry. Učitel mi pořád opakuje, ať se držím víc vpravo, jenže já jedu ve vyjetých kolejích a je moc velká dřina do nich podvědomě nevjet zpátky, a ty vpravo nevedou, jsou podivně mezi pruhy. O stavu kalamity svědčí fakt, že se mě na hlavních silnicích nikdo ani nepokoušel předjíždět.

Končí mi jízda, přestává sněžit.

čtvrtek 12. 1.: sedmá jízda

To bylo snad poprvé, kdy jsem jasně a zřetelně viděla povrch vozovky. Týjo, ty čáry jsou dobrý! Třeba u velkých křižovatek a na kruhových objezdech a tak. Že jako užitečný.

Jeli jsme natankovat. Tankoval učitel, ale to je třeba taky věc, kterou jsem ještě nikdy nedělala. Hm.

Několik kruhových objezdů a strašně zákeřná křižovatka, kde jsou za sebou dvě značky vedlejší komunikace asi pět metrů. Prý tam jezdí komisaři hodně často a často tam vyhazují. Což se nedivím, já to pochopila, až když jsem projížděla skrz, to musel projektovat nějaký génius.

Pořád mě to baví.

pondělí 16. 1.: osmá jízda

Hovory s Míšou:
12:00: "No vidíš, dneska budeš mít na jízdy hezky." - "Ne ne, já začnu sněžit až odpoledne."
16:00: "Jé, Eli, začíná sněžit, podívej!" - "No vždyť jsem ti to říkala? Já bez sněhu neřídím." - "A nemohlo by kolem páté přestat, než dojedu domů?" - "Uvidíme, co se s tím dá dělat."
V 17:00 přestává sněžit, v 18:00 cestou z práce na jízdy zase začíná. Možná dám v Normě výpověď a půjdu dělat do plánovaného počasí. Pokud tam teda po mně nebudou chtít řidičák.

Že prý mám moc velkou sebedůvěru při vjíždění na hlavní. Jako. Stihla bych to s rezervou. Teda pokud by mi to auto na sněhu a ledu nezahrabalo, což učitel tvrdil, že jo. A dobře, ve tmě mi to odhadování vzdáleností úplně nejde. Ale stejně jsem přesvědčená, že bych to stihla. Ostatně on taky, ale prý je dobré mít zpočátku větší respekt. No... uvidíme, co se s tím dá dělat.

Učitel byl mile překvapený, když jsem odmítla vjet do nového a poměrně nenápadného zákazu vjezdu u Siko koupelen. Že prý tam komisaři hodně vyhazují. Tak jsem se zatvářila jako machr, tak mě vzal jinam - k výjezdu od Jysku, kde je úchvatný systém zákazů vjezdu a jednosměrek, který jsem nedala. Tvářil se shovívavě, když jsem si tam zabrzdila a začala to nahlas luštit. Ehm. Asi bych se mohla začít učit i teorii, že?

středa 18. 1.: devátá jízda

Já nevím. Tma, suché silnice, vlastně už docela rutina. Bez toho chumelení to postrádá jiskru. Teda mimo velké křižovatky, tam to jiskří pořád dost.

pondělí 23. 1.: desátá jízda

Byl to velmi depresivní den, den blbec, den, kdy jsem byla idiota, hroznej, příšernej den. Na jízdy jsem šla úplně rozebraná a jenom jsem doufala, že mi učitel nedovolí nikoho přejet. No a přišla jsem - protože jsem měla ten den dovolenou, tak úplně poprvé za světla - a učitel akorát vystupoval z červeného Opela místo bílé Škodovky. "Tyjo, za světla vypadá to auto úplně jinak," zavtipkovala jsem já. "Poprvé za světla, co? Ukažte se, jak vlastně vypadáte? Tak příště to dáme zase od později, ne?" zavtipkoval on.

Zbytek jízdy jsem poměrně důsledně mlčela a soustředila se, abych to nenarvala někam do zdi. Učitel se mě zatím snažil rozveselit. Třeba tím, že prohlásil, že teď řídí on, a při příjezdu na frekventovanou křižovatku mi začal před obličej strkat mobil s fotkou tachometru na běhacím pásu, protože zvýšil svoje tréninkové úsilí. Jakože pěkný, o jeho běhání si povídám ráda, ale moje panika 'jakože máte fakt pedály i řazení i volant něco jede musíme brzdit panebožepanebože' byla nepotlačitelná.

Jezdili jsme po Počernicích, takže jsem si poprvé vyzkoušela jízdu po vilové čtvrti se spoustou předností neupravených značkami, pěší zónou, nepřehlednými křižovatkami a s miliardou příčných prahů a šlo mi to. Taky byly suché silnice, u krajnic sice byl namrzlý sníh, ale auto brzdilo i zatáčelo tak, jak jsem chtěla. A bylo světlo, je úžasné, že za světla je opravdu poznat, co je jak daleko. Za světla je celé ježdění o tolik snazší a vyžaduje mnohem méně soustředění! Nečekala jsem, že to bude takový rozdíl.

Jízda dneska byla skvělá. Aspoň něco.

čtvrtek 26. 1.: jedenáctá jízda

Poprvé Pražský okruh. Jela jsem tam ďábelských osmdesát! Což mě neznervózňovalo, narozdíl od toho, že jsem si nepamatovala, jestli je čtyřka vzadu a pětka vepředu, nebo obráceně, protože jsem na ně řadila poprvé.

Sjeli jsme kamsi na Počernice (asi), kde jsme projížděli vilovou čtvrtí bez upravených předností, a učitel měl radost, že tam na křižovatkách jezdí auta jako na objednávku, abych musela dávat přednosti z různých směrů. Což jsem zvládla dobře.

Zato mám tendence přehlížet takové ty příčné prahy ve formě červených čtverců a taky propadlé kanály. Když jsem jako vždycky projela ten poblíž autoškoly, nechal mě učitel objet blok, takže jsem do něj mohla vjet ještě jednou.

čtvrtek 2. 2.: dvanáctá a třináctá jízda

Učitel mi zrušil středeční jízdy a slíbil mi za ně dvouhodinovku ve čtvrtek. Bála jsem se, protože jsem byla hodně unavená, ale jako vždycky jsem byla za volantem zcela bdělá a padlo to na mě znovu až po jízdách.

Projeli jsme se hodně daleko, někam k Žižkovu, a víckrát jsem tam úplně zazdila nějaké situace, jakože jsem ve tmě nepochopila křižovatku, protože se doprava jelo už před světly, nebo že jsem koukala i po tramvajích, když jsem měla zelenou... no nic. I učitel vypadal překvapeně. Ech. Zase se mi ale už daří koukat nejen po autech a věcech na silnici a chodcích, ale konečně už vnímám i značky. Docela.

Ten den hodně tál sníh a večer začínalo mrznout, takže to bylo ještě o to horší.

Jednou mě zavedl do slepé uličky, kde jsem to pak ve tmě otáčela mezi zaparkovanými auty, neviděla jsem vůbec nic. Prý tam ten den zavedl studenta komisař a chtěl tam po něm parkovat. Hezký, no.

pondělí 6. 2.: čtrnáctá jízda

Polovina jízd za mnou. Docela jsme se zase projeli po velkých silnicích a přes spousty světelných křižovatek a oranžová mi padala v nejméně vhodných momentech, takže jsem byla dvakrát pokáraná, že to chtělo spíš zastavit, nebo aspoň zrychlit, ale když já se bála, že kdybych zastavila, tak by to do mě napálilo auto za mnou, a zrychlit mi přijde moc rebelský, ehm. Ale jako dobrý, neměla jsem z dnešních jízd špatný pocit, konečně začínám trochu vnímat nejen auta a situace, ale opravdu i značky.

čtvrtek 9. 2.: patnáctá jízda

Týjo, žádné velké průšvihy. Se to nakonec ještě naučim, jako. Taky jsem už podruhé jela po suchých silnicích, to dělá divy. Ještě kdyby tak bylo světlo - díry na Kolbenově jsou po tmě neviditelné, ale velmi hluboké.

čtvrtek 2. 3.: jednadvacátá jízda

Dneska jsem tankovala. Ježdění už mi jde bez větších omylů a zaznamenáníhodných zážitků, ale tankování, to bylo hluboký. No nic. Jsem to tady jenom chtěla vypíchnout.

"Víte, že kdo tankuje, taky platí?"
"A je to tak, že tomu, kdo tankuje a platí, patří auto?"
"No dobře, tak já jdu..."

středa 8.3.: dvaadvacátá jízda

Učitel už mi začíná po jízdě říkat, jaké to bylo - je znát, že se konec jízd blíží. Dneska se mi dařilo jezdit bez větších failů, které by zahrnovaly další auta. Jenom jednou jsem nekoukla doprava (jsem si mezi domky a auty té ulice ani nevšimla, což uznávám, že není moc dobrá omluva) a přehlédla jsem jednoho chodce, který k přechodu nicméně teprve přicházel. Byla jsem nařčena, že křižovatky projíždím moc rychle, protože jsem jela stejně rychle jako ostatní auta. Že jako je to dobrý a dynamický, ale dokud nemám zkušenosti, chtělo by to víc pokory a opatrnosti. Pořád mě to baví. Učitel se mi směje, když ve složitých dopravních situacích přestávám mluvit a začínám, teprve až když se to vyřeší. Jo a už je světlo po většinu jízdy a taky už mívám takřka výhradně suché silnice.

středa 15. 3.: čtyřiadvacátá jízda

...aneb děti, neřiďte auto, když jste unavení. Tohle bylo hodně hrozný. Nejhorší bylo (ze všech jízd ever), že jsem přehlídla auto v křižovatce, které jelo rovně, zatímco já jela doleva. Uá! Fuj. Pak mi vběhnul zpoza kontejnerů do silnice u přechodu kluk, kterého jsem neviděla. Projela jsem jeden kanál. A poprvé jsem zkoušela parkovat, a to už tekly nervy i mému učiteli. Heh. Tohle bylo hodně hrozný.

čtvrtek 16.3.: pětadvacátá jízda

Dneska mi to šlo. (Spala jsem devět hodin.) A jela jsem po dálnici stovkou a bylo to úplně v pohodě. A zvládla jsem všechny jednosměrky. A všechny ty napojovací pruhy. A nikoho jsem nepřejela. A tak. Dneska dobrý. 

čtvrtek 30. 3.: poslední dvouhodinovka

Poprvé mi chcíplo auto. V křižovatce. Takže už vím, že mě to nerozhodí, zatímco učitele trochu ano. Řekla jsem si o parkování, takže mě nechal dvakrát zaparkovat podélně a v obou případech to byla čistá práce, protože jsem to den předtím trénovala v práci při obědové pauze s Markétou. (Má ve mě tak hlubokou důvěru, že mě nechala parkovat autem svého přítele. Mezi nablýskané vozy našeho vedení.) Kéž by se to tak povedlo i u zkoušky. Trochu jsem zazdila objíždění autobusu - nevšimla jsem si, že jsou dva za sebou, a protože měl ten vzadu otevřené dveře, začala jsem je předjíždět, když vyjel ten první. Ehm. No ale zbytek už byla zase pohoda. Pořád mě to baví.

pátek 31.3.: teoretické testy

Na testy jsem se nadrtila - velká výhoda, že jsem s autoškolou počkala těch mnoho let až do doby mobilních aplikací, takže jsem si testové otázky sjížděla v MHD, což je několik hodin denně. Jenže jsem neřešila nic dalšího.

Takže když mi den předem začaly holky na obědě povídat o svých zkouškách, lehce jsem zpanikařila. Jak - povídání o údržbě vozidla? Jak, dvě písemné technické otázky? Já chci svoje zaškrtávání odpovědí na otázky, jako bylo v aplikaci! Naštěstí tam byla Monika, která řidičák dělala na podzim a která mě ujistila, že se všechno změnilo a že se jenom zaškrtává.

Stejně jsem si doma ještě chvíli googlila, takže jsem zjistila, že se za zkoušku platí. Takže jsem si ráno cestou zvládla vybrat, oho! Zato už jsem si nevzpomněla, že jsem si chtěla koupit pití a něco k snídani. Ehm.

Nejtěžší se ale ukázalo zvládnout takovou tu fázi "dostavit se včas na správné místo". Mých rezervních dvacet minut stačilo jen tak tak, nejprve jsem zabloudila do STK, odkud mě hodný pán nasměroval dál, pak jsem nemohla najít automat, v němž se platil poplatek za zkoušku, a navíc jsem měla trochu problém identifikovat člověka z naší autoškoly. Ale byl tam jeden chudák, který to nezvládl vůbec (slyšela jsem jen ten telefonní hovor "dneska jste tu měl být, v osm - takže nepřijdete? - tak si zavolejte do autoškoly sekretářce").

K testům nás vzali už v půl deváté. Chvíli jim sice nefungovaly počítače, ale pak se vše v dobré obrátilo. Prý: "Tohle rozhraní znáte všichni, určitě jste si všichni zkoušeli testy nanečisto na stránkách ministerstva?" No, někteří rozhraní neznali, protože měli mobilní aplikaci, ehm... Naštěstí to bylo blbuvzdorný.

Takže jsem si za pět minut vyplnila test, další dvě minuty si ho kontrolovala, pak si odklikla odeslání výsledků a už se jen spokojeně kochala nápisem "100%".

Komisař, který tam s námi seděl, byl super, toho bych chtěla v pondělí do auta. V rámci small-talku mi nabídl i svého syna, že jsem sympatická a jestli mu má dát moje číslo. Tak jsem se zeptala, kolik bere, ale prý nic moc, tak asi ne. Ale zase asi sympaťák - "vystudoval vysokou školu, aby mohl prodávat hračky... pro vojáky..."

Takže za hodinku hotovo. Dobrý. Ještě jízdy.

pondělí 3.4.: zkoušky z jízdy

Přišlo nás osm, jela jsem hned ve druhé várce. Slečna, která jela se mnou a řídila první, už dělala druhý pokus a byla hrozně vynervovaná. Já ne, protože přišel stejný komisař, jako seděl u testů, a to byl velký sympaťák.

Když jsme seděli shromáždění v autoškole, k nám měl ještě řeč, při které velmi stručně shrnul, co máme při zkouškách dělat - na křižovatkách se hodně rozhlížet, při spouštění blinkru automaticky koukat do zrcátek a hlavně dýchat. Na jeden nádech to neuřídíte. Slečna mi pak řekla, že to říkal kvůli ní, že ona minule z nervozity takřka nedýchala a furt něco kazila.

Když se rozjela po Ocelkově - velké silnici - ďábelskou dvacítkou, přibrzdila na křižovatce na hlavní, aby dala přednost, a při zatáčení v kopci do jiné ulice si to nechala chcípnout, přestala jsem být nervózní úplně, protože na ni byl komisař i tak hodný. Jestli to udělala, nebo ne, se dozvěděla sice až zároveň se mnou po mé jízdě, ale dobré bylo už to, že ji neznervózňoval. (Prošla s podmínkou, že si dá ještě čtyři kondiční jízdy, které potřebuje jako sůl. Týjo. Hodně hodnej komisař.)

Střídaly jsme se někde ve vilové čtvrti v Kyjích, našel jí ukrutně dlouhou mezeru mezi stojícími auty (jakože asi deset metrů), takže jsem dokonce ani nemusela couvat při vyjíždění. Šlo to všechno hladce až ke křižovatce, kde jsem najížděla na hlavní a kde se těsně před křižovatkou dalo ještě odbočit doprava do jednosměrky. Jak jsem tam dojížděla, tak jsem zpozorovala ceduli s jednosměrkou a dál neřešila, jestli odtud něco nevyjíždí...

Komisař: "No a co kdyby jelo něco zprava?"
Já: "Vždyť to je jednosměrka."
Komisař: "A jak víte, že je to jednosměrka, když jste se tam nepodívala?"
Já: "... No, jak? Já se tam podívala, to mi řekněte vy, jak si myslíte, že jsem to věděla?"
Komisař: "Vy si to pamatujete, protože to tu máte naježděný."
Já: "Já netrefím ani k autoškole, když jsem blok daleko! Já si nepamatuju vůbec nic!"
Učitel: "Potvrzuju..."

To byla jediná jeho výtka. Pravda, ještě před jednou křižovatkou bez upravené přednosti mi učitel nenápadně ukazoval, že tam je přednost zprava, ale to bych věděla. A pak, pravda, jsem to na Ocelkově rozjela přesně padesátkou, tak mi taky učitel nenápadně signalizoval, ať zpomalím. No dobře, no. I tak jsem jela stejnou trasu poloviční čas než slečna přede mnou.

Komisař mě chválil nepřímo, když říkal té druhé slečně, jak by měla jízda vypadat, a používal přitom jako příklad mě. Jak jsem si najížděla na křižovatkách, abych viděla za roh, jak se zbytečně nenervovat... Mně vytknul, že jsem se nepodívala doprava, a já jsem hluboce ukřivděná, protože to není pravda. Jako já svoje chyby přiznávám, když je udělám, chm. Vím, že o nic nejde. Ale jako!

No, dobrý. Takže zítra si musím do autoškoly pro nějaké papíry, pak si musím vygooglit, co s těmi papíry mám podniknout, a pak musím udělat něco, aby se to celé přetransformovalo v řidičák. Hlavně že mám jasno v tom, jak to celý funguje, žejo :)

P.S.: Nemáte někdo auto, které ještě jezdí a není nespolehlivé, ale vy ho už nechcete a prodali byste ho skoro zadarmo? (Ehm.)

P.P.S.: Kdybyste tápali, co psát do komentářů, tak mě můžete třeba chválit, nebo tak něco. Vtipné komentáře o tom, jak dlouho trvalo, než jsem se odhodlala, mi naopak psát nemusíte. Jenom kdybyste jako nevěděli.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Deníček autoškoláka iva 03. 04. 2017 - 14:38
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 03. 04. 2017 - 15:00
RE: Deníček autoškoláka markéta 03. 04. 2017 - 14:47
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 03. 04. 2017 - 15:01
RE(2x): Deníček autoškoláka iva 03. 04. 2017 - 19:52
RE(2x): Deníček autoškoláka lentilka®sdeluje.cz 05. 04. 2017 - 08:01
RE: Deníček autoškoláka atraktivnistrasilka 03. 04. 2017 - 16:07
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 03. 04. 2017 - 16:23
RE: Deníček autoškoláka rebarbora 03. 04. 2017 - 16:12
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 03. 04. 2017 - 16:24
RE: Deníček autoškoláka evi 03. 04. 2017 - 16:13
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 04. 04. 2017 - 08:53
RE: Deníček autoškoláka lentilka®sdeluje.cz 05. 04. 2017 - 08:00
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 05. 04. 2017 - 13:36
RE(3x): Deníček autoškoláka lentilka®sdeluje.cz 05. 04. 2017 - 13:54
RE(4x): Deníček autoškoláka eithne 05. 04. 2017 - 20:37
RE: Deníček autoškoláka hablina 05. 04. 2017 - 08:46
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 05. 04. 2017 - 13:38
RE: Deníček autoškoláka radus 05. 04. 2017 - 08:51
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 05. 04. 2017 - 13:41
RE: Deníček autoškoláka ava 05. 04. 2017 - 23:18
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 07. 04. 2017 - 08:28
RE(3x): Deníček autoškoláka ava 07. 04. 2017 - 16:08
RE(4x): Deníček autoškoláka lentilka®sdeluje.cz 07. 04. 2017 - 16:12
RE(5x): Deníček autoškoláka eithne 07. 04. 2017 - 17:22
RE(6x): Deníček autoškoláka lentilka®sdeluje.cz 07. 04. 2017 - 18:49
RE: Deníček autoškoláka boudicca 06. 04. 2017 - 10:04
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 07. 04. 2017 - 08:29
RE: Deníček autoškoláka sargo 11. 04. 2017 - 15:54
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 12. 04. 2017 - 07:24
RE: Deníček autoškoláka helča 11. 04. 2017 - 20:56
RE(2x): Deníček autoškoláka eithne 12. 04. 2017 - 07:25