Článek Quo Vadis 2017. Kráčím sněhem a deštěm.

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Quo Vadis 2017. Kráčím sněhem a deštěm.

23. 03. 2017 - 08:23

iva: Jestli ty si toho nenakládáš moc. Něco by to chtělo omezit. Ty pracovní přesčasy, třeba
Při couvání sjezdovky jsem úplně cítila depresi a beznaděj a nebudeš tomu věřit, přistihla jsem se, jak zapírám nohy o trnože stolu. Zřejmě abys neklouzala tak hluboko
Pohyb tak pomalý, až je vyhodnocen jako pauza, mi připomněl můj běh při každoročních fyzických testech. Běh nedávám
Mladší dceru zaujala tvá "Proč se 300 metrů vracet, když za hodinku zpátky na trasu taky dobloudím" teorie, už teď se těším, až jí bude chtít vyzkoušet v praxi
Jako takhle - já JSEM dobrodruh. Dobrodruh teoretik. Mně stačí číst. Skoro jistě vím, že na podobnou akci já se nevykopu (kór když Egon ten rum a zahřáté lavičky jen slibuje), ale už teď se těším na další tvou reportáž!
PS: hodně štěstí s autoškolou

25. 03. 2017 - 09:23

eithne: Přesčasy by teď měly postupně snad vymizet, přehoupla jsem se přes poslední velký mezník, který bylo v práci potřeba dodělat. Bude dobře
Ty fyzické testy mě zaujaly. Kde děláš? A co děláte v rámci fyzických testů? Já chci mít v práci taky fyzické testy! Jenže u nás by to bylo tak maximálně "kolik přepravek vzorků potravin dokážete vynést po schodech?"
To s nechutí se vracet je ve mně od pradávna, nemůžu si pomoct. A i když vidím, jak to dopadám, nehodlám se toho vzdát

Moc děkuju za podporu

---
eithne.pise.cz

25. 03. 2017 - 11:01

iva: Jsem strážník MP. Fyzické testy jsou vstupní a pak každý rok. Kliky, sed-lehy, člunkový běh, Jacíkův motorický test a běh 1,5 km. Všechno samozřejmě na čas a na počet. Vím, že je to potřeba, ale jako notorický neběhač to nesnáším.
A jako notorický bloudič jsem schopná zakufrovat i na stometrové rovince
Na výletech s holčičkama se taky nerady vracíme, ale s mým orientačním nesmyslem si protáhneme trasu ať chceme nebo nechceme. ZEJMÉNA když nechceme

25. 03. 2017 - 11:38

eithne: Uf, nejvíc strašidelný mi připadá ten Jacíkův motorický test, poté, co jsem si ho vygooglila. Je mi úplně jasné, že by se mi při těch neustálých změnách polohy hrozně motala hlava. A člunkový běh mě hodně nebavil ve škole, nejsem sprinterský typ. Pěkně
Já jsem taky schopná zakufrovat kdekoliv, pokud nemám mapu nebo navigaci. Můj učitel v autoškole už to vzdal a naviguje mě vždycky i celou cestu zpátky, protože netrefím ani blok od autoškoly Bloudění je nutné ale brát jako přidanou hodnotu každé cesty a jako poznávání míst, kam běžný turista nechodí, ahá!

---
eithne.pise.cz

26. 03. 2017 - 18:31

iva: Jacík je zlatej!!!
Před 15 lety byl motorický test sestava s tyčí. TO byl děs. Držet tonfu za zády, nepustit, provléct pod nohama, předpažit a zase zpátky. Dvě minuty. Dodnes se divím, že jsem si něco nezlomila
Pak to změnili na angličáky pro kluky a výpady pro holky. To šlo, akorát se mi klepaly nohy ještě tři dny. Za Jacíka vyžaduju Putovní pohár, jsem schopná skončit dva metry od místa, kde jsem začala
Tvůj autoškolák zřejmě zná své Pappenheimské já zabloudím i s GPS, mapou a důvěryhodným starousedlíkem-navigátorem. S Chotěm jsme schopný projet půl republiky po okreskách a 500 metrů před cílem cesty zabloudíme tak, že se výlet protáhne o dvě hodiny. Ale zase vidíme místa, o kterých se jinak ani nedozvíme, takže už jsme se smířili a spíš se při každé ceszě sázíme, kam zakufrujeme tentokrát

27. 03. 2017 - 21:13

sargo: Uf, to byla fuška i přečíst. Holt když flákáš kilometry, patron všech dálkařů ti tam dohodí zážitky jiného kalibru

---
sargo.pise.cz

27. 03. 2017 - 22:08

eithne: Vzhledem k tomu, že teď flákám kilometry i tréninkově (v pátek jsem byla běhat! letos podruhé...), tak to nemuselo být, hluboký zážitek bych měla i tak...

---
eithne.pise.cz

03. 04. 2017 - 16:45

evi: Uff - ten víkend si pamatuju, bylo fakt hnusně. Dítko nadšené z pokroků v lyžování trvalo na návštěvě dětské sjezdovky (naštěstí my jsme ji sjížděli tím správným směrem). Pršelo, sníh byl jen šedé bahno a nebyl tam nikdo kromě nás dvou a dvou vlekařů - ten jeden musel stát na začátku koberce a ten druhý na konci. Vždycky nahoře se synka ptali, jestli ho fakt baví lyžovat v tom dešti. On se smál a říkal, že jo. Byste si asi rozuměli Já si vůbec neumím představit, že bych v tom počasí podnikala nějaký pochod. Obdiv veliký, převeliký. Jo a taky se raději hodinu deru trním, než bych se vracela na správnou cestu. Můj rozedraný kabát, v němž normálně chodím do práce, po popracovním keškování z minulého týdne hovoří za vše Ale našli jsme!
A tobě blahopřání k umístění i v takovéhle slotě!

---
e-vismaior.blog.cz

04. 04. 2017 - 08:34

eithne: Tvoje dítko je mi sympatičtější a sympatičtější A i ty, s tím prodíráním se trním - můj člověk!
"Naštěstí my jsme ji sjížděli tím správným směrem" -

---
eithne.pise.cz