Lazovka 2017

1. květen 2017 | 11.11 |

Kolik let už mě na ni Slavo zval? Tak jsem konečně přijela, poprvé. A protože jsem byla hrozně, hrozně unavená, udělala jsem si hezký výlet. 112 km v dešti a mrazu, po spoustě asfaltu a hezkých kopcích, se spoustou dobrého jídla na občerstvovačkách a piva na startu a v cíli, v dobré společnosti a v dobré náladě.

Lazova stovka 2017
start v sobotu 22. 4. ve 6:30 od školy ve Vrbovém

Vzdálenost: 112 km (ofic. 110 km)
Nastoupáno: 3400 m+ (ofic. 3530 m+)

Průměrná rychlost: 4,5 km/h
Průměrná rychlost pohybu: 5,4 km/h

Čas na trase: 24 hod 58 min
Čas pohybu: 20 hod 54 min

Pořadí: 167. z 182 dokončivších a 261 startujících
Pořadí v ženách: 15. z 20 dokončivších

boty New Balance WT490SG2
batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set
GPSka Garmin Oregon 450
hůlky Black Diamond (půjčené od babičky, protože aktuálně žádné nemám)

Stránky pochodu ZDE, facebooková stránka ZDE, trasa ZDE, výsledky ZDE.

REPORTÁŽE

Patrik Hrotek (7. místo) povídání
Radek Hrabčák (17. místo, čas 13:58) povídání
Petra Mücková (20. místo, čas 14:03) povídání
Silvia Petrjánošová (85. místo) povídání
Ondra Plašil (94. místo, čas 18:49) video
Júlka Batmendijnová (110. místo, čas 20:01) povídání
Anry Lukáč (118. místo, čas 20:27) povídání
Peter Knížat (141. místo, 22:44) povídání
Ivana Čahojová (145. místo, čas 22:53) foto
Martin Fojtík (166. místo, čas 25:02) foto
Jaroslav Boran foto
Martin Stolar foto
Ivan Kadlo foto
Filip Drazdík povídání
Adam Lisý - profi video
Peter Jurička (kontrola 34. km) foto

Já byla opravdu unavená. V práci to nestálo za mnoho, do toho stěhování, kupování auta, Markéty rozlučka... v pátek mi v práci padaly věci z rukou a Markéta s Maruškou mě přemlouvaly, ať se na závod pojistím, protože je na Slovensku. Na závod jsem balila z banánovek, ve kterých žiju, a nemohla jsem najít věci, které jsem s sebou chtěla a na které jsem zvyklá.

Neměla jsem v GPSce mapové podklady pro Slovensko, neměla jsem s sebou žádnou mapu a dost mě zaskočilo, že je itinerář v podobě souvislého textu, protože s tím neumím zacházet. Nečetla jsem propozice, nestudovala trasu, nenašla jsem žádná pravidla ani povinnou výbavu, takže jsem neměla vlastní kelímek na pití a na kontrolách nebyly erární kalíšky.

Vlastně jsem tam nechtěla jet, protože jsem byla příliš unavená a nic jsem nestíhala a volný víkend bych hrozně moc potřebovala. Jenže mi v lednu napsal Ahmad, se kterým jsem se potkala před rokem v Istanbulu, jestli by na mě mohl mít drobnou prosbu. V květnu má jeho kamarádka narozeniny a on sbírá fotky svých známých ze všech míst kolem světa, na kterých se vyfotí s cedulí "happy birthday, Hyooshe!" a ze kterých pro ni pak udělá video, a protože Českou republiku měl od Alfíka, potřebovala jsem jet do nějakého exotického zahraničí. Což Slovensko v očích Syřana žijícího v Turecku určitě je. Takže jsem na Lazovku musela jet, abych vyfotila ceduli pro Ahmadovu kamarádku.

FilipDrazdik01
V noci před startem
(fotil Filip Drazdík)

Svezla jsem se s Jirkou Hofmanem, Filipem Drazdíkem a Pavlem Příhodou a cestu jsem zcela nespolečensky prospala se sluchátky v uších. (Když ale Rádio Blaník. A obecně rádio a reklamy v něm.) V tělocvičně jsem rozhodila spacák, dala si se známými tři piva, protože Lazovku sponzoruje Zbyňovar (Zbyňa běžel), a protože to byly třináctky, bylo to tak akorát, abych dokázala tvrdě usnout v osvětlené tělocvičně plné lidí a hluku. Vzbudila jsem se až ráno a hrozně jsem se lekla, že jsem zaspala, protože v tělocvičně už panoval čilý ruch příprav, ale budík mi zvonil až o tři minuty později. Tuhle noc jsem se z celého týdne vyspala nejlépe. (Což je na druhou stranu docela smutný.)

Startovali jsme v půl sedmé ráno.

IMG_5704
Předstartovní dav

IMG_5708
Had výletníků

Byla jsem dokonce tak unavená, že jsem vůbec neběhala. Nikdy. Ani z kopce. Byl to výlet a na výletě se chodí. To vám bylo tak príma! Prostě jít, smířit se s tím, že za mnou jde jen pár posledních lidí a že možná skončím jako poslední, a užívat si sluníčko.

Dopoledne se zdálo trochu přehnané, že s sebou táhnu víc oblečení než na prosincovou Pražskou stovku, ale poté, co nám o týden dřív na Šumavě nasněžilo a co Olaf vyhrožoval mínus deseti stupni, jsem se rozhodla, že to unesu. A jak se to nakonec hodilo. Zatím jsem ale přes den sundala všechny své bundy a mikiny a navěsila je na batoh, protože nebyly kam dát, a šla nalehko v tričku.

Začátek byl krásný, zelený a bukový, lesy byly zvrásněné s mnoha roklemi a moc se mi líbily. Akorát to bylo pořád do kopce, nejen na začátku, ale pořád, sice mírného, ale přece, a je to trochu divný, protože to se už nezměnilo, a přitom byla trasa okruhová. Asi jsem nedávala ve škole pozor, když jsme brali výjimky z fyziky.

IMG_5712
První kontrola

IMG_5725
Jarními lesy

Ten den mělo pršet, jakože hodně pršet. Ceduli pro Ahmadovu kamarádku jsem si sice napsala na kus hadru, protože papír bych nebyla vůbec schopná donést v nafotitelném stavu, ale stejně jsem se bála, že když zmokne, moje lihovka to nedá. Jenže jsem šla sama a kolem mě cizí lidi a mně se nechtělo nic vysvětlovat a prosit o vyfocení a zároveň bylo hloupý fotit na samospoušť, když kolem ti lidi vlastně byli, a celý to bylo hrozně komplikovaný. (Já si ráda věci komplikuju, když jsem unavená. Je to můj koníček.)

Takže když jsem prošla vesnicí na pěkné pastviny a zrovna nikdo nebyl v dohledu a byly tam kůly, kam šel ustavit foťák, a celé to tam vypadalo zeleně a zvlněně a ani trochu syrsky nebo turecky, pořídila jsem první fotku. Jupí! A najednou se mi šlo mnohem klidněji, když jsem věděla, že mám splněno.

IMG_5730
První z fotek pro Ahmada

Jenže o něco později jsem si tak šla lesem... a najednou louka a na ní Tádž Mahál. Jako. Já v Indii byla a Tádž Mahál viděla a nelíbil se mi. Tenhle byl super. Navíc to byl památník M. R. Štefánika, a to se počítá dvojnásob, protože moje první brigáda bylo průvodcování na Štefánikově hvězdárně na Petříně, a tak k němu mám docela vztah. Ono v té vesnici předtím jsme šli i kolem jeho rodného domu. Jak jsem nestudovala propozice, tak mě takováhle místa překvapovala, a to jenom v dobrém.

No takže u toho obřího památníku jsem vyfotila několik dalších fotek s cedulí pro Ahmadovu kamarádku a pak chvíli hledala, kde by mohla být kontrola, protože tam někde měla být, ale naprosto jsem netušila, kde. Byla dál a byla príma, měli tam hrozně dobré česnekové pečivo, nebylo pečené, ale smažené a bylo hrozně dobré. K tomu jsem popíjela vodu ze svých soft flasků, které jsem pak doplnila, čímž jsem elegantně vyřešila absenci vlastního kelímku.

IMG_5733
Mohyla Milana Rastislava Štefánika na Bradle (info)

IMG_5747
Rozkvetlými alejemi dále

O něco dál jsem zakufrovala. Jako. "Pokračujeme vl'avo držiac sa červenej lúkami a chvíl'ku lesom a dostaneme sa na kraj pol'a. Pokračujeme priamo krížom cez pol'e pozdĺž pásu kríkového porastu a cca po 1 km vchádzame do obce Polianka, kde odbočujeme vl'avo na cyklocestu, ktorá nás postupne privedie na hlavnú cestu "Brezová - Myjava". Na nej odbočíme vl'avo a následne hneď odbočíme na križovatke vpravo na vedl'ajšiu cestu (smer Senica)." No, a tohle jsem úplně nezvládla. Já skončila na té hlavní silnici Brezová - Myjava a vydala jsem se doleva na Myjavu a až po několika stech metrech jsem se podívala na GPSku a zjistila jsem, že jdu úplně jinam. Zkusila jsem projít na správnou cestu po náhodné polňačce, ale ta končila u domů, a když jsem si vzpomněla, jak dopadlo moje "nebudu se vracet, to střihnu po spojnici" na Quo Vadis, pokorně jsem se otočila a vrátila. Na křižovatku, ze které jsem se vydala špatně, akorát přicházel Hejkrlický tým - já se vydala špatně o 90 °, oni o 180 °.

Někde kolem třicátého kilometru mě dohnal Martin Fojtík. Překvapilo mě, že vyndal sluchátka z uší a zpomalil na moje tempo a že se tvářil, že se mnou chvíli půjde, jenže to bylo zrovna do kopce, a tak mi brzy zase zmizel z dohledu. Chvíli jsem se tam motala vesnicí a snažila se podle modré čáry na bílém podkladu v GPSce pochopit, kterou z mnoha spletitých ulic ve vesnici mám jít, když na mě najednou volá... tyjo. On počkal. On třeba půjde se mnou. To by bylo príma. Protože následovalo několik desítek kilometrů po asfaltu a já nechtěla jít sama. A nakonec jsme spolu došli až do cíle, a to bylo dobré.

(Na kontrole: "Jména a čísla, prosím?" - "Eliška Majorová, 216." - "A pán je tedy Major?" Sakra, to už se dostávám do tohohle věku?? :D)

IMG_5754
  Za hradem Branč

IMG_5759
Tady se mi to moc líbilo, zelené zvlněné kopečky s minimem civilizace

IMG_5760
A tam půjdeme. Jak jsem psala - pořád do kopce

MartinFojtik02
A já tam taky byla!
(fotil Martin Fojtík)

Spolu jsme došli i na živou kontrolu v předsálí restaurace, kde jsme k sobě stáhli tác chlebů se sádlem a solí a zbytky cibule a taky Pepsi (tam jsem sebrala cizí zapomenutou skleničku po kafi, si umím poradit, ne) a dosyta se tam najedli. Mezitím se venku rozpršelo. Poprchávalo i předtím, ale tohle byl déšť, do kterého by dobrovolně vylezl málokdo. Takže si Martin ošetřil nohy, přebalil věci v batohu do igelitu a ještě jsme chvilku počkali, až poryvy deště nebudou zem bičovat natolik urputně, a vyšli jsme.

Pauza v dešti byla chvilková, za chvíli se zase otevřela stavidla.

IMG_5772
Na kontrole

IMG_5773
Tam taky půjdeme. Kopce ne, ale počasí nám vyrazilo naproti.

IMG_5778
Větrný mlýn

Jenže jsme se blížili k českým hranicím, což nutně znamenalo, že se blíží lepší časy. Žejo, v Česku je všechno lepší. Tam určitě pršet nebude. No. Martin se mi smál, když jsme přešli hranici a déšť byl pořád stejný, a já se smála, když o pět minut později pršet přestalo. Začalo znovu pět minut poté, co jsme překročili hranici zpátky na Slovensko.

IMG_5785
A na téhle kontrole měli i... džus. Lazovka narozdíl od většiny ostatních
 slovenských pochodů zůstává ryze punkovou dálkoplazeckou akcí pro turisty,
ačkoliv je připravená  i pro běžce, a nejenže nemá pravidla ani povinnou výbavu,
ale ještě neodvrhla ani alkohol. Jako třeba pivo v cíli nebo... džus na kontrolách.

MartinFojtik04
A měli polívku a čaj a tam bylo taky moc dobře
(fotil Martin Fojtík)

IMG_5793
Byť samolepkový systém samokontrol by chtěl ještě trochu poladit

Líbila se mi kontrola na Javorině. Cestou nahoru jsme šli ještě po zbytcích sněhu a po soumraku jsme vešli do mraků, takže výhledy nebyly žádné, jestli tam teda normálně bývají, ale pak jsme sešli do Holubyho chaty, kde sice už pochodnické občerstvení došlo, ale to vůbec nevadilo, protože se tam na verandě vařila kapustnica a hrozně moc voněla, takže jsme stejně rovnou zamířili do restaurace a dali si tu. A k ní byl čerstvě dopečený chleba, ještě teplý! Áách! A kofola. Seděli jsme tam dlouho, předlouho, ale když ono to bylo tak dobrý!

IMG_5797
Smráká se a my lezeme na nejvyšší kopec na trase

IMG_5800
Cestou už se objevil i sníh

IMG_5804
Holubyho chata

Zajímavý byl i památník ROH  na vrchu Roh, obří monument uprostřed lesů.

V noci jsem měla trochu problém s křečemi - přece jen jsem byla promoklá ze dne a teploty byly pod nulou. Magnézium ale zabralo. Kam se hrabu na Tomáše Štveráka, který byl třetí i přesto, že měl takový problém s křečemi, že se to pokoušel řešit i požaháním kopřivami.

Mojí nejoblíbenější kontrolou se ale stala kontrola ve Višňovém, protože měli oheň. Dostala jsem i něco, co trochu vypadalo jako špinavá voda a čemu oni říkali čaj, a protože to bylo teplé, tak jsem si přidala, protože v noci byly nahoře mínus čtyři, a taky kafe a zase to česnekové pečivo, které mi tak chutnalo, a taky pivo, a velmi oceňuju, že tam měli několik kelímků, které půjčovali, protože jinak bych si to pivo neměla kam nalít a asi by mě to trochu mrzelo. No. A samozřejmě ten oheň.

IMG_5811
Překážková dráha v noci

IMG_5807
Najdi si svoje číslo

IMG_5810
Já měla 216 a mé lístky chyběly tak systematicky, že si myslím, že si je někdo bral

IMG_5814
Kontrola ve Višňovém

IMG_5815
Nechtělo se mi pryč - ani trochu

Poslední živá kontrola byla v Šípkovém na něčí zahradě a tam to bylo taky moc prima. Bylo jídlo, bylo pití a i po ránu neskutečně dobrá nálada. Kterou teda měli všichni dobrovolníci na trase.

A protože jsme ani já, ani Martin nečetli propozice na internetu, pokračovali jsme po vlastním značení až do cíle, což zahrnovalo mnoho bahna v polích a taky jeden trávníček zastřižený na golfovou délku, ale bahno převládalo, a já byla moc ráda, protože mě na asfaltu hrozně rozbolel jeden kotník. Já si na něj omylem ve čtvrtek na krav maze upustila Mili, když jsem ji přepadávala bear hugem a zvedala nad zem, a pak jsem na něj ještě při Lazovce špatně došlapávala, protože tu bylo moc asfaltu, a já když jsem unavená, tak došlapávám v pronaci, což tomu asi nepomáhá, a chůze v bahně mě nebolela, zatímco na asfaltu jsem to odtrpěla. A navíc tam byla tajná kontrola, a ti, kteří šli po silnici (oficiální možnost pro případ deště), ji neměli. Žejo. A já nutně potřebuju mít všechny kontroly, teda kromě těch, kde jsem nenašla svoje číslo, a to si myslím, že mi ho někdo sebral, protože nenašel svoje.

No.

Bez Martina bych se pravdpodobně ztratila i ve Vrbovém při hledání tělocvičny, kde byl cíl. Díky, parťáku. Tvoje společnost na trase byla velice vítaná.

IMG_5819
Úsvit v kopcích

IMG_5832
Ráno bylo i sluníčko

IMG_5834
Krásný terén. Příště na delším úseku, prosím, Slavo.

IMG_5837
Poslední tajná kontrola

MartinFojtik10
A do cíle po schodech vysekaných do bláta
(fotil Martin Fojtík)

V cíli tekla ve sprchách horká voda (o tom se mi ani nesnilo) a pivo teklo proudem, dostala jsem tričko, které jsem si nezasloužila, takže bych se měla asi vážně ještě aspoň dvakrát zúčastnit, aby mě nestrašilo ve spaní, jak Slavo tvrdil, když mi uděloval výjimku (jenže mně se moc líbí!), a než přišel Jirka, jsem se stihla i pár hodin vyspat.

Takže nakonec to nebylo úplné fiasko, jak jsem si myslela, když jsem tam odjížděla. Nakonec to nebylo celé jenom o vyfocení cedule pro Ahmadovu kamarádku. A neumřela jsem tam. A vlastně asi jsem ochotná odpustit i ten asfalt, jakkoliv hroznej byl - kolik ho bylo, čtyřicet kilometrů? Déšť mi nevadil a zima byla jenom v noci a nahoře. A ono poctivej mrazík po celodenním slejváku má taky něco do sebe - člověk to při vyprávění může patřičně zdramatizovat.

Lazovka se mi líbila, díky, Slavo. A díky i všem dobrovolníkům, kteří byli na kontrolách a kteří se usmívali a byli moc milí, ačkoliv už tam čekali mnoho hodin. Bylo to prima.

IMG_5741
Nailed it!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lazovka 2017 zlomenymec 01. 05. 2017 - 17:16
RE(2x): Lazovka 2017 eithne 02. 05. 2017 - 13:57
RE: Lazovka 2017 evi 16. 05. 2017 - 14:23
RE(2x): Lazovka 2017 eithne 17. 05. 2017 - 13:19
RE: Lazovka 2017 sargo 26. 05. 2017 - 06:44
RE(2x): Lazovka 2017 eithne 26. 05. 2017 - 16:37
RE(3x): Lazovka 2017 sargo 26. 05. 2017 - 16:59