Zelená šrota a naše první tisícovka

4. červenec 2017 | 22.22 |

(Mám sice natočeno už asi 1300 km, ale já to dřív nestihla.)

Nechápu, jak jsem mohla žít bez auta. Dneska jsem to stihla do práce za šestnáct minut, zatímco MHD tam jedu 65 minut. Pořád čekám, kdy mi začnou chodit poštou fotky, a snažím se dojezdový čas držet na dvaceti minutách, ale je to těžké, protože to po Jižní spojce moc pěkně jezdí.

Mám odřené zrcátko. Garáže mi byly nesympatické i dřív, obzvlášť po pracovní době, kdy je v nich plno a volná zůstávají jen obskurní místa a já pořád ještě mám problém zacouvat do mezery na první dobrou, no a navíc ta obskurní úzká místa jsou vždycky vedle sloupů... takže ano. Elektronika i nadále elektronikuje a zrcátko zrcadlí, takže je to cajk. Prý se tomu říká pražský lišej a nevyhne se tomu nikdo.

Onehdy jsem se snažila dojet ze Strahova do Malešic. Na tom řízení je zdaleka nejsložitější orientace, protože nemám GPSku ani mobil, který by zvládl navigovat (poslední dobou už mu moc nejde ani telefonování), takže jsem si krásně nastudovala cestu a pak jsem sjela z krásných obřích silnic na menší silnice a pak jsem najednou projížděla přes Žižkov. Hehe. To je pro mě pořád ještě trochu challenge, jezdit ve složitých dopravních situacích, do toho luštit orientační tabule a číst názvy autobusových zastávek a do toho se snažit přemýšlet, kudy teda vlastně mám jet, protože cedule na Hradec a Kladno mi toho moc neřeknou.

Máme u nás soustavu několika parkovišť a na jednom malém, hezky s výhledem na místo, kde jsem si zvykla parkovat, žije náš hochnóbl bezdomovec. Vlastně nevím, co je to za auto, ve kterém žije, ale je to něco na způsob Ferrari, Lamborghini nebo co já vím, je to placaté a aerodynamické, červené a naleštěné. Má pozotvírané dveře a na ně našpendlené plachty jako stříšky. Má tam pentle a vlaječky a stoleček, bývá pořád do půl těla a je tam furt. Onehdy jsme se potkali ráno, když jsem odjížděla do práce, a kývnul na mě: "Hezké auto." Myslím, že jsem byla tak paf, že jsem se ani nevzmohla na odpověď.

Taky tady máme gang. Nevím, co je to za podivné existence, vídám je cca ob týden a jsou echt nepřátelští. Nejvíc se mě dotklo setkání, kdy dodávkou blokovali křižovatku, že se tam dalo pomaličku projet sotva s rezervou pár centimetrů na obou stranách, a ještě mi tam před auto vlezl jeden z nich, a když jsem si tiše zanadávala, naklonil se k mému otevřenému okénku a zasyčel "zmiz!"

Vypadalo to, že budu zítra řídit na Moravu, ale nakonec jedeme cizím autem, které jezdí zadarmo a které se cestou pravděpodobně nerozpadne. Skoro by mě mrzela ta dálniční známka, kterou jsem si koupila na cestu do Rakovníka, ale hodí se i ve všední dny - třeba dneska jsem jela z černomostecké Ikey do Modřan po Pražském okruhu a koukám, že tam škrtnutá Praha a značka dálniční známky. Asi bych bez ní byla nervózní.

Nejmilejší cesta Šroty je ale stejně z našeho areálu do sousední vietnamské tržnice na bunbonambo. Náš areál, kde pracuju, jsou sice převážně vietnamské velkosklady, ale příčných prahů je tam nutné přejet jen šest a vypadá to tam dost evropsky.

Sousední areál je malá Sapa, je to malý Vietnam, kde chodí lidi ve špičatých kloboucích a zaplatit nás posílají do obchodu naproti, protože EET pokladna je tam jedna na půlku areálu. Silnice jsou nerovné, prahů miliarda, asfalt střídají betonové panely, pod koly se motají zvířata i lidi a tohle je prostředí, pro které se Šrota narodila.

("A za kolik bodů je tamta černobílá kočka?")

Dneska jsem bloudila zajímavým způsobem po Čerňáku ve snaze dojet ke Scontu a Ikee a dělala jsem tam psí kusy, abych po každé špatné odbočce neskončila na Chlumecké, ze které už bych se na správnou stranu silnice nedostala, a uvědomila jsem si, že jsou to teprve tři měsíce, co jsem byla naposledy v autoškole, a přišlo mi líto, že jsem se vlastně pořádně nerozloučila se svým učitelem. Jenže já jsem na sociální vazby s cizími lidmi hrozný Sheldon, neumím to, a to i když byla báze velmi přátelská. Bylo by hezké ho tam potkat jezdit v autě s žákem, zablikat na něj a zamávat. Že jezdím, že mě to opravdu naučil, že mám svoje auto. Že mu děkuju.

Včera mě málem nabourala malá dodávka. To ty velkosklady v areálu... Dá se buď jet větší oklikou s méně příčnými prahy a s méně Vietnamci vbíhajícími pod auto a v tom případě máte na spojnici cest přednost, nebo kratší cestou, kterou jezdí většina aut, a pak je potřeba dát přednost zprava, jenže tam není přes jeden ze skladů vidět. Já měla mít přednost a tentokrát jsem opatrně nepřibržďovala, ačkoliv tam málokdo opravdu tu přednost dává, protože jsem byla v ráži (dělala jsem kvůli svátkům zástup šesti lidem a zaučovala novou kolegyni), a ta dodávka nebrzdila, protože v ní jel idiot. No. Takže jsem sešlápla plyn k podlaze a projela to těsně před ní, on zatáčel, takže nejel zas TAK rychle, a nějaký metřík mezi námi určitě byl. No. Možná bych těch povolených 15 km/h v areálu mohla dodržovat aspoň na podobně problematických místech.

S dodržováním nejvyšší povolené rychlosti mám pořád problém. Já bych si chtěla zafixovat správné návyky, a tak se snažím, když na to mám náladu, ale nejde mi to. Šrota chce jezdit rychleji, prostě. Myslím, že by pro mě bylo prospěšné mít rychlost uváděnou v digitálních číslech místo ručičkou na budíku. Přijde mi, že je tam větší vůle, že se to ještě vejde.

Unavená bych neměla sedat za volant. Když jsem unavená, jsem úplně nepoužitelná - je to znát i při běhání, beachi nebo krav maze, ale co dokážu vyvádět unavená za volantem, nad tím zůstává rozum stát. Vezla jsem kousek kamaráda. Vyjížděli jsme ze sídliště, a protože jsem zvyklá na uličky obsypané auty ze všech stran a průjezdné jen pro jednoho, moc jsem neřešila, jak jedu, a najednou on: "Víš, že jedeš v protisměru?" Ehm. Tak jsem zajela na svoji stranu, stihla jsem to akorát před křižovatkou. Já chtěla doleva, auto naproti se tvářilo, že chce rovně, ale chtělo taky doleva... takže jsme se vyhnuli ze špatné strany. "Víš, že tohle bylo špatně?" Naštěstí jsem za volantem stoik a nic mě nerozhodí. Jela jsem dál a sledovala ve zpětném zrcátku, že za mnou jede celá letka policistů. "Jedeme rovně. Jsi v odbočovacím pruhu." Tak jsem to těsně před světly střihla před všemi těmi policajty do druhého pruhu. No. Kamarád tři dny poté odjel na druhý konec republiky, tak nevím, jestli bych se svým řízením neměla něco udělat. Aby se tu nebál bydlet.

Šrota byla poprvé u mechanika, protože se mi rozsvítila oranžová kontrolka ABS. Vygooglila jsem si, že to může být cokoliv od nefunkčního ABS po vadnou kontrolku na kole, a nakonec to byla ta kontrolka, ale pořád to stálo dvanáct set. Ale odvézt auto k mechanikovi byl docela zážitek. Domluvila jsem se s tím mechanikem, od kterého jsem auto koupila, protože je z Modřan a jezdí k němu máma a je s ním spokojená, že přijedu před pátou. Přijela jsem, zvoním, nikdo. Volám na mobil. Prý tam mám nechat auto stát a klíče mu hodit do schránky. Byla jsem z toho tak paf, že jsem teda klíče hodila do schránky... a teprve pak si uvědomila, že jsem v autě nechala tašku s ovocem. To byly zrovna ty teploty přes třicet stupňů. Byly to dlouhé dva dny. Jo a mechanika jsem neviděla ani při přebírání, přišla jsem na domluvený termín, v garáži někdo cizí, že prý "jasně, zelená Oktávka, dvanáct set a tady máte klíčky", ale kontrolka svítit přestala, takže cajk.

Jo a občas mi neblikají blinkry, ale už jsem přišla na to, jak je znovu rozblikat, takže taky cajk. Byla to dlouhá cesta po Jižní spojce, když se mi to stalo poprvé. Řidičák i auto týden a už jako pirát ani neblikám...

Křivě nalepenou začátečnickou nálepku na autě pořád mám. Docela se mi líbí. A nevím, jestli je to nálepkou, ale přijde mi, že jsou pražští řidiči vlastně hodní a předvídatelní a prima.

Jo, pořád si to užívám.

2017_06_16 auto v arealu 1
Ilustrační z areálu, kde pracuju. Ty příčné prahy
jsou v téhle uličce jen tři, tak na co poutat náklad.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zelená šrota a naše první tisícovka rebarbora 05. 07. 2017 - 17:27
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 15. 07. 2017 - 12:40
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka boudicca 06. 07. 2017 - 19:57
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 15. 07. 2017 - 12:42
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka sargo 13. 07. 2017 - 09:22
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 15. 07. 2017 - 12:43
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka atraktivnistrasilka 17. 07. 2017 - 20:30
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 17. 07. 2017 - 21:07
RE(3x): Zelená šrota a naše první tisícovka atraktivnistrasilka 17. 07. 2017 - 22:27
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka evi 24. 07. 2017 - 17:20
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 27. 07. 2017 - 21:35
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka cayenne®blbne.cz 26. 07. 2017 - 20:24
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 27. 07. 2017 - 21:36
RE: Zelená šrota a naše první tisícovka tlapka 30. 07. 2017 - 12:52
RE(2x): Zelená šrota a naše první tisícovka eithne 31. 07. 2017 - 09:05