Tréninkový deník: srpen 2017

9. září 2017 | 08.20 |

Sportování popětačtyřicáté. Běhání na Kokořínsku a taky ježdění v autě podle GPSky. "Holky, budete chtít na PPI?" Pravidelná patnáctiminutovka spárování s Lenkou po trénincích.  Sportování s nepohyblivým prstem na sportovištích se sprchou, protože u mě byla odstávka teplé vody. Celohodinové sparingy. Kopání plynu a stavění komínu u Bětky s Jirkou. Markétka a Vavřinec jako první děti mých dlouholetých kamarádek - vrstevnic. Nadupané hodinky s GPSkou a spoustou funkcí, kterým nerozumím, se svítivě růžovým řemínkem. Seznámení s ketlebellem a dalším nářadím. Lenka mě na krav maze pokousala tolikrát, že jsem neodolala a jednou v kravatě útočníka taky pokousala; fungovalo to. Voda ve velmi špatném počasí a s velmi dobrou náladou. Krav maga letní camp na Staré Živohošti. Závěrem rozpis útrat za krav magu - ještěže jsem takový neviděla, než jsem se přihlásila, protože bych do toho určitě nešla.

denik-vyplneny

středa 2. 8. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Petr Poláček

Honza si s Terkou odletěl na dovolenou, a tak Honzu zastupoval Petr. A trénink byl naprosto boží! Bylo přes třicet stupňů, tak jsem ocenila, že rozcvičení před protažením bylo formou stínování, slowfightu a fackované místo nějakého divokého kardia. Pak jsme si chvíli hráli s noži a procvičovali hrozby, a to nejen ty, které umíme, ale Petr po nás chtěl, abychom si i dělali sviňárny - hrozili jsme si třeba na tepny na nohách, dávali si nůž na krk ze strany nebo třeba na ucho - a měli jsme to vyřešit. Bylo to super, ono je vlastně u hrozeb jediné pravidlo - dostaň nůž od těla a nepodřízni se přitom. Pak jsme zopakovali přímky a pak kopy. Pořád máme s Lenkou problém poznat, co přijde. Nakonec jsme drilovali ve trojicích, kdy to byla slow-zombie-hra, kdy jeden zombík měl odražeč a druhý nůž. Úplně na závěr se nám Petr pomstil Tabatou s šesti koly (20 sec maximální výkon na odražeči, 10 sec odpočinek), při kterém mě Lenka úchvatně hecovala, takže jsem tam pak zůstala ležet ještě v době, kdy už všichni ostatní byli u věcí a pili a protahovali se Petr mě šel zkontrolovat, jestli ještě žiju. Žiju, spokojeně žiju! Dneska to bylo vážně hrozně super.

neděle 6. 8. 2017: běh na Kokořínsku (18,5 km)
23 °C, pod mrakem, pofukovalo, na slunku vedro

Podědila jsem máminu starou GPSku do auta, a tak jsem si udělala roadtrip na Kokořínsko za proběhnutím. Silný zážitek byla i cesta (žejo, jezdím sice denně, ale na stejné trase), i proběhnutí. Tyjo. Ostudně mi to neběhá, ale baví mě to. Ale bolí mě z toho nohy! Zaparkovala jsem na náhodném pěkném místě u silnice a pak se pokoušela běžet po neznačené stezce kamsi do lesů, takže jsem se hrozně dlouho motala po kopcích mezi skalami mimo cesty, než jsem se pokorně vrátila na silnici a šla na značku. Doběhla jsem na Pokličky a taky na Jestřebické pokličky, oboje moc pěkné, ty druhé zcela bez lidí. Vlastně byli lidi jen na hlavních tepnách, to bylo fajn. Cestou zpátky jsem se ještě stavila na malinovce, měla jsem s sebou sice litr pití, ale bylo vedro, nestačilo to. Bylo to moc pěkné, scénické proběhnutí. Vzdálenost 18,52 km, čas 2 hod 26 min, tempo 7:55 min/km, nastoupáno 403 metrů, boty Salming Trail T2, hodinky Fenix.

(GPSku máma vyřadila proto, že se nedobíjí z autozásuvky. Naštěstí mi chcípla až poté, co mě navedla na dálnici... podruhé. Ale jako ta informace "odbočte vpravo a najeďte na dálnici" byla prostě zavádějící, udělala jsem, co po mně chtěla, a nemůžu za to, že jsem v Mělníku najela směrem na Ústí! Jo a taky jsem díky ní zjistila, že mi ve větších rychlostech Šrota na tachometru přidává 15 km/h. Ale těch 170 km/h stejně umí. Akorát se jí přitom odlepuje izolepa z okýnka a hrozně hlasitě pleská.)

2017_08_06 beh Kokorinsko 0

pondělí 7. 8. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček

Lenka dneska přiběhla pozdě (v růžových krajkových šatech s maskáčovou Fighter taškou na zádech (touhle, navíc ve formě batohu (hrozně jí tu tašku závidím, mimochodem)) - úplně ji vidím, jak tak běží po Národce, muhehe), takže jsem na úvodní fackovanou byla s cizími lidmi a všichni se hrozně divili, když jim ty facky vážně přistávaly. Tak jako já nevím, to jsme opravdu jediné, kdo fackovanou považuje za kontaktní záležitost? Dneska jsme se hodně soustředili na opakování úderů, takže údery na obličej i na střed, levá proti levé, všechno dohromady, několik změn dvojic. Takže já si teď doma leduju pravý ukazováček, který skoro neohnu, protože mi tam jeden kluk dal kryt předloktím tak, že mi v něm naněkolikrát křuplo. Já si budu muset zase začít bandážovat ruce, nebo si ještě líp pořídit grapplingy. Jo a tréninky s Petrem mě baví čím dál tím víc, protože mě vždycky překvapí tím, že mě opraví u nějaké techniky, kterou si myslím, že jsem udělala precizně. Třeba dneska u jeden a půl rytmu s kontrolou, že jako dobrý, ale ať dám jako první úder direkt a teprve potom začnu sázet hammery. No. Snažila jsem se, ale zvyk je zatím silnější než já. A taky furt chytám do céčka místo do háčku, chm. Jo, dneska super.

Po tréninku jsme šly ještě za Niki kvůli platbám a summer campu a dalším věcem. A Niki jen tak mezi řečí: "Holky, budete chtít na PPI? Já vás tam napíšu, až to bude, ne?" Nevěděly jsme ani jedna, co to je, tak prý přípravný kurz pro instruktory, v podstatě víc tréninků, protože vidí, že trénujeme často a že nám to jde a že v tom je potenciál. Jako. Obě bychom chtěly. A obě jsme zvládly zajít až za roh, než jsme začaly skákat radostí. Protože žejo, kdo je Niki - výš už je v české IKMF jenom Michal Otipka, ale Niki je páteř celé IKMF, Niki to celé vede, Niki je nejdůležitější. A Niki nám nabídla něco takového. Tyjo. Asi jsme prostě boží. Neasi.
(Pak jsme hned v metru začaly zkoumat, co o tom je na stránkách, a hned první bod v požadavcích: "zkušenost s bojovými sporty min 5 let". V pohodě. Dělám krav magu, což sice není bojový sport, ale sebeobrana, ale zase už ji dělám víc než deset měsíců, takže to mám na háku :D)

A pak ještě božejší - během tréninku mi přišla esemeska od Zuzky a Ondry, že se jim před třemi dny narodila Markétka. Jůůů! Chápejte, Zuzku znám celý svůj život, protože jsou naši rodiče kamarádi, a Ondru znám stejně dlouho jako Zuzka, přihlížela jsem jejich přátelství a následném vztahu během celé té doby... a mám z toho obrovskou radost. Vždyť se Zuzkou jsem byla v Bulharsku, s Ondrou na Altaji a s oběma v Ladaku a v Číně, a to je přece hodně. Moji dobří kamarádi. Moji dobří kamarádi a jejich dcerka. Vítej na svět, malý človíčku.

Úterý ráno. Do práce jsem přišla s tejpem na prstu, protože s ním nemůžu hýbat, narazila jsem si ho důkladně a nezachránilo to ani večerní ledování. No. Od června mám novou nákupčí, která sedí o patro jinde, a tak se vlastně ještě moc neznáme...
"Eliško, cos dělala??"
"Mlátila lidi... a oni se nečekaně dobře kryli."
"Hahaha... ne vážně, co jsi dělala?"
Ehm.

úterý 8. 8. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou

Kolik prstů potřebujete na lezení? Za předpokladu, že máte doma odstávku teplé vody, (což jste zjistili ráno, když jste si šli holit nohy a mýt vlasy,) zatímco na stěně jsou luxusní sprchy, devět stačí, ne? A bylo to dobré, sice jsem se hrozně vytrápila na pětce, na které jsem nedosáhla na chyty, které Pepa jednoduše nahmátl, ale pak jsem si vyskákala zajímavou 5+, rohovou 6 (tam už jsem sedala) a pak 6 na samonavijáku. Lézt se s tím prstem docela dalo, stačilo ho nezatěžovat, čemuž se na podobně jednoduchých obtížnostech dá vyhnout snadno, takže největší problém byl při cvakání. Tolikrát mi lano ještě z rukou nevypadlo... a jedna stropní preska mě málem zničila, au! Ale dneska lezení super, užila jsem si to moc.

středa 9. 8. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Petr Poláček

Nejlepší trénink ever - mám z nás velkou radost! Bylo to naposledy, co Petr suploval za Honzu, a tak se rozhodl, že už nás nemusí šetřit, a tak jsme holeně a boxerky nasadili na začátku a sundali na konci tréninku. Nejprve jsme se oťukávali ve dvojicích, že jeden byl ve dvojáku a druhý mu dával direkty a háky na hlavu a tělo. My nikdy moc nezkoušeli ani ten dvoják, takže chvíli trvalo, než jsem se správně nahrbila a naučila se vykrývat rány jenom správným natočením, protože ten dvoják by teoreticky měl pokrývat celý trup, jenom na háky je potřeba ho posouvat. Pak jsme do toho zapojili kopy a pak jsme začali sparingy. Střídali jsme dvojice zhruba po minutě a těch výměn bylo dost, naštěstí nám Petr dával čas i na odpočinek, i tak mi ruce už padaly únavou, protože ty rukavice jsou docela těžké, když musejí být ruce neustále nahoře. Nejzajímavější sparing jsem měla s klukem, který byl hodně dobrý a který na mě radši ani moc neútočil, ale když mi poprvé dal lowkick, který jsem nepokryla, tak mi jen tak tak nepodrazil nohy, a když já ho kopla do rozkroku, tak mi nohu chytil mezi stehna, takže jsem málem slítla. Týjo. Takhle dobrá taky jednou budu. Jinak se naplno ukázalo, že mám největší problém vykrývat kopy a že se mi špatně kryjou údery, když se do mě nepřítel tlačí. Jinak zvládám obranu proti úderům dělat i s protiúderem, to je fajn. Ale samozřejmě mezi lidmi, se kterými jsem cvičila, jsem patřila k těm horším. Ale protože jsme s Lenkou po pondělku ještě dost v euforii, dohodly jsme se, že budeme po každém tréninku zůstávat ještě dalších patnáct minut a trénovat spolu sparingy. Tentokrát byla odemčená střecha, takže jsme se navíc nemusely pařit v tělocvičně, to bylo prima. S Lenkou mi opět nešly vykrývat kopy, naopak Lence trochu padaly ruce, takže jsem ji několikrát praštila do obličeje, tyjo, z toho mám ještě teď špatný pocit. Sama vím, jak hrozný je to pocit (protože ne že by se mi to dneska taky nestalo.) (A ehm... já po deseti minutách sparingu: "Já nemám suspík!" Jo, Lenka se totiž nikdy netrefuje mezi nohy, ale zásadně do stehen, mé rudé šmouhy by mohly vyprávět. No, i tak jsem si ho na těch dalších pět minut přece jen vzala.) Jo a co bylo ještě vtipné, po všech těch sparinzích při tréninku ve velkých rukavicích pak Petr prohlásil: "Teď si sundejte rukavice a pokračujte. Údery jen na tělo. Ať vidíte, o kolik jiné to na ulici bude." Ááá! Kolikrát mi narazily klouby mých rukou do kloubů protivníka? Naštěstí bolavý prst už tolik nebolel a měla jsem ho zatejpovaný a zabandážovaný, ale i tak, je to hrozný pocit, v těch rukavicích je to jako v bavlnce.

sobota 12. 8. 2017: běh (7,9 km)

Vidíte ten obrázek dole? Hehe, já věděla, že to jednou do těch Hodkoviček zvládnu! A přitom stačilo si vzít mobil s mapou. Která nefungovala, takže jsem ji doma ještě musela přeinstalovat. Takže jsem si rovnou dobila hodinky. Takže jsem vybíhala při západu slunce a v lesích byla v noci docela tma. Ehm. Samozřejmě jsem opět ztratila spoustu času zkoumáním mapy a rozmýšlením, kudy běžet dál, ale než jsem poprvé zastavila a začala zprovozňovat telefon, měla jsem průměrné tempo 5:20. Jo a docela jsem vybíhala kopce, nejvíc pyšná jsem na ty schody na zelené značce u branického pivovaru, které jsem vyběhla strouhou pro dešťovou vodu až nahoru úplně v pohodě. Konec lesem byl v té tmě už docela náročný, nevzala jsem si žádné světlo. Ale mám z toho celého dobrý pocit. Vzdálenost 7,89 km, čas 56 min 10 sec, tempo 7:07 min/km, nastoupáno 188 metrů, Salming Trail T2.

2017_08_12 beh 1

neděle 13. 8. 2017: běh (3,07 km)

Krátké a svižné proběhnutí před spaním. Teda svižné jenom mělo být, že mám nohy z olova, jsem zjistila až po vyběhnutí. A čas je opět zkreslený blouděním a navigací podle mapy v mobilu, ehm. Já vím. Jako kdyby tvořily ulice čtvercovou síť, tak bych za barákem nebloudila. No. Ale bylo zajímavé okolí prozkoumat novým směrem. Vzdálenost 3,07 km, čas 19 min 19 sec, tempo 6:16 min/km, nastoupáno 25 metrů, boty Asics Gel-Phoenix 7. Jo a rozbil se mi řemínek u hodinek, ke konci jsem je musela nést v ruce - svoje báječné a plně funkční Fenixy jsem měla z druhé ruky za 2000 Kč, ale nový řemínek stojí 1000 Kč. Jsem zádumčivá.

2017_08_13 beh 1

Ten den jsem předtím byla u Bětky a Jirky, kteří kopali příkop na plyn a stavěli komín a sezvali si kamarády na práci. Nebyl to tak ryzí altruismus, jak by se mohlo zdát, protože nás báječně pohostili nejen obědem a večeří, ale i všemi těmi štrúdly a koláči ke kafíčku. Zkraje dne jsem vykopala spoustu kytek a stromků na přesazení do jiných záhonů, než tam naběhli chlapi s krumpáči, a zbytek dne jsem pomáhala Jirkovi stavět komín. Tedy on balancoval v díře ve střeše a já mu podávala potřebné věci, míchala maltu a stěhovala cihly a tašky na půdu, aby to tam časem nemusela stěhovat těhotná Bětka. Byl to skvělý den, ale možná ta naprostá neschopnost běhat trochu pramenila i z celého dne na nohou (a piv a buřtů a hermelínů na ohni).

pondělí 14. 8. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček

Lenka mě kousla, mám z toho na ruce modřinu, která vypadá jako cucflek. Byla to účinná obrana, z kravaty jsem ji pustila okamžitě, a to měla nasazený chránič zubů. Na začátku přišel Petr se zajímavým cvičením, že jeden stál a nic nedělal a druhý na něj jakože útočil s důrazem na techniku a kombinace úderů (a kopů samozřejmě). Dneska jsme opakovali kravaty, bear hugy a při stres drilu i škrcení. Taky nám Petr ukázal soft techniku na bear hug zezadu pod rukama, že si zajedu rukou do spoje rukou, chytnu mu několik prstů (můžu navolnit úderem svými klouby na jeho hřbet ruky), vykročím do strany a zalomím mu prsty k zápěstí, takže vznikne páka a jde na kolena. Na konec jako kardio miliarda kopů. S Lenkou jsme zase zůstaly na patnáctiminutový sparing. Překvapilo mě, jak bylo znát, že jsme na tréningu nic sparingového nedělaly, takže jsem měla mnohem horší reflexy než minule. Soustředila jsem se na obranu proti kopům, takže jsem ji občas začala dělat a pak se divila, že to nebyl kop, ale direkt, ale nevadí, natrénuju. Jo a až při zpětném přemítání jsem pochopila, proč mám takový problém udržovat vzdálenost, když se do mě útočník tlačí - já neobtékám, já ustupuju! No a přišly jsme na to, že Lenka nedotahuje rány rukama, asi že to má jako blok ze sebeobrany, kde cvičili bezkontaktně. Já rány dotahuju, takže jsem zase vyplašená z několika ran, které jsem Lence vpálila do obličeje.

úterý 15. 8. 2017: improvizovaný kruháč

Pepa nestíhal stěnu tak, abychom byli včas v hospodě na plánovacím srazu k víkendové vodě, a tak místo toho rozhodl, že abychom nezazdili veškerý pohyb, využijeme tu zbylou hodinku ke cvičení. Což je super, protože má doma činky a kettlebell a madla na kliky a umí s tím zacházet, zatímco já nikdy nic z toho neměla v ruce, takže mi ukázal jak na to a mě to fakt bavilo. (I když teda včera jsme na krav maze dělali diamantové kliky a nohy mě bolí ještě z víkendových běhů.)

Jo a jela jsem autem z Malešic na Basilejské náměstí! Což je jako docela děsivé, páč jsem cestu nastudovala v práci na počítači a pak už jela popaměti, a to místy, které neznám. Jako. Mám ze sebe radost, že jsem to zvládla na první dobrou. Jenom jednou jsem si musela na blikačky zastavit na modré zóně, abych zkontrolovala v mobilu, že jsem dobře, protože se mi to moc nezdálo. A na Basilejském náměstí jsem zastavila na blikačky na chodníku, protože jsem netušila, kde Pepa čeká, a nebylo tam kde jinde zastavit a zrovna tam šlo tak pěkně zajet. A ještě cestou do Modřan jsem dobře vyřešila pár zajímavých situací. Kdybyste mě viděli, jak jsem se v koloně na Jižní spojce z levého pruhu dostala na sjezd, abych to objela! Tyjo. Hrozně mě baví, že řízení zvládám tak chladnokrevně, bála jsem se, že budu za volantem nervovat. Juch.

středa 16. 8. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Po dlouhé době zase s Honzou. Fackovaná, uhýbání před ranami molitanem na hlavu (obdoba přímek), kravaty, kruhové kopy, kopy na rozkrok. Na závěr sparingy. Dostala jsem moc pěknou ránu do obličeje a pak od Tomáše dvě šlupky (háky) na žebra, že jsem skoro nemohla dýchat. Tyjo. Měla bych vypilovat obranu. Honza po nás taky chtěl, abychom do sparingů zapojovali pushkicky, což nikdo nedělal (jaká je sakra obrana proti pushkickům? to jsme nedělali!), takže se naštval, šli jsme do dvojic a jeden stál a nesměl uhýbat ani se bránit a druhý mu kopal do břicha pushkicky. Ééé... s Lenkou jsme se kopaly něžně, nikdy jsme neodletěly dál než metr. Ehm. S Lenkou jsme zase zůstaly 15 min na sparing po tréninku, a jak jsme předtím trénovali obrany proti kopům, najednou jsem s nimi vůbec neměla problém. A Lenka taky šla do sebe a její údery už byly na kontakt! Jednou to zvládne a překvapí mě a ustřelí mi hlavu nějakou dělovkou. Tyjo. Byla jsem ke konci hotová, ten konec už byla z mojí strany spíš parodie na sparing. Ono mám ještě dost ztuhlá ramena, ruce i nohy ze včerejšího cvičení. Ale jsem na nás hrdá.

Další výhoda řidičáku a vlastního auta je nesporná v případech, kdy jste naštvaní na celý svět a rozhodnete se utratit kus výplaty za hezké oblečení na cvičení a taky za 12kg kettlebell. Hezký prodavač chvíli zaváhal a po odpípnutí mi ho nechal ležet na pultu místo v té díře na tašky s nákupem, že asi nechci začít posilovat už v obchodě. Po první zatáčce na parkovišti jsem ho v kufru auta došla ustavit a zablokovat mezi ostatní věci, ale o kus dál následovala až příliš dynamická otočka přes tramvajový pás v hustém provozu, takže jsem pak všechny věci včetně kettlebelu lovila z nejzadnějšího koutku kufru. A rovnou jsem si našla sympatické video (tohle) a zjistila, že na cviky 4-8 jsem si přece jen měla pořídit lehčí. Nevadí, vystačím si s tím, co zvládnu, a na ten zbytek naposiluju.

Jo a objednala jsem si nový pásek k běžeckým hodinkám. Protože originální od výrobce stojí 1000 Kč, zalovila jsem na SBazaru, a protože byly levné a já byla naštvaná na celý svět (ehm), kromě černého jsem si rovnou objednala ještě modrý. Chvíli jsem si dopisovala s paní ohledně převzetí/zaslání a ona pak pravila, že jestli jsou pro mě? Ano? Tak mi přiloží ještě růžový pásek zdarma. Bojím se, že mi to nikdo neuvěří. No ale asi si tam dám ten, no.

pátek až neděle 18. - 20. 8. 2017: Vltava s Ladou a Pepou

Povídání ZDE. Vodáctví je dobrý sport, že si jako sednete a ono se to pohybuje za vás. Byl to moc pěkný výlet, a navíc plný zážiků a zajímavého počasí.

IMG_6308

pondělí 21. 8. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha

Za Petra zaskakoval Honza. Nenávidím jeho rozcvičky formou úderů při běžecké abecedě! Uf. Teklo ze mě od začátku. Ale on byl asi divný tlak či co, nebyla jsem sama, kdo lapal po dechu, ačkoliv nebylo vedro. Zopakovali jsme škrcení, lowkicky a kopy na rozkrok. Do toho jsme vkládali nekonečné na variace bouchání do lapy (lapař určoval, jaké údery) s rychlým vracením dozadu, a kdo nebyl dost rychlý při záklonu/uskočení, dostal od lapaře facku. To bylo dost užitečné, si myslím. Na závěr sparingy. Mám trochu černé svědomí, že ode mě jedna holka dostala úder do obličeje, ačkoliv mě upozornila, že to jsou její první sparingy - jenže já jí bouchala do rukavic před obličejem a ona s nimi uhnula! Vypadala, že se každou chvíli rozbrečí, zhruba jako já po prvním sparingu s Davidem. Ach jo.

středa až neděle 23. - 27. 8. 2017: krav maga summer camp Stará Živohošť
teploty 25-30 °C, slunečno

1. trénink - čtvrtek dopoledne: údery, multiple oponents (Michal Otipka)
Běhání přes střed, facky. Zombie hra se třemi fázemi - bez použití rukou, obrana rukama, s protiúderem na zombíkovo čelo. Obránce se pohybuje jako větrný mlýn, útočník se k němu musí dostat se svými údery. To samé, akorát že větrný mlýn chodí. Trénink přímých úderů natažených do dvou minut. Údery na hlavu a na střed z přední i zadní ruky. Bez lapy úder nahoru a zvedák na břicho. Úder a facka. Závěrem zombie hra ve čtveřicích.

2. trénink - čtvrtek odpoledne: použití nože, boj s nožem (Ondra Koštuřík)
Místo rozcvičky bušení do odražečů, pak ochrana odražeče před soupeřovými údery, pak ochrana odražeče před soupeřovými útoky nožem. Vymezování prostoru pomocí nože. Jeden a půl rytmu s nožem a facky s nožem. Obránce má nůž za pasem a zavřené oči, útočník ho šikanuje lehkými facičkami a tlačením se do něj, obránce musí vytáhnout nůž a bránit se. Pak to samé se stáhnutí obránce na zem. Pak to samé s kravatami. Ve čtveřicích se tři jednoho snažili chytit a okrást a on se musel ubránit nožem. Průchod trojicí násilníku pomocí nože. Obránce leží na zemi a opodál je pohození nůž, dva ho šikanují a brání mu v tom, obránce se snaží dostat k noži a pomocí něj se ubránit.

3. trénink - pátek dopoledne: kopy, kombinace (Filip Timbaris)
Rozcvička stínování proložené kliky, dřepy a angličáky. Frontkicky mezi nohy, na břicho, na hlavu. Roundkicky na koleno zevnitř i zvenku, na holeň, na žebra, na hlavu (cool!). Side kicky z různých vzdáleností, i slajdované. Backkick se svislým chodidlem, back-side-kick s vodorovným chodidlem, backkick mezi nohy zpevněným lýtkem. Pak kamuflované kopy, které se tváří jako lowkick, ale dokončení je frontkick. Kop, který se tváří jako frontkick, ale nepřítele kopnu zleva patou své pravé nohy (je to fakt divný a přijde mi to v praxi nepoužitelný). Pak z gardu se otočit dozadu a backkick. Kop z otočky. No a tornádo - stojím v gardu, pravou nohou jdu jakoby roundkickem, ale jen si jí přišlápnu před levou nohu, u té zvednu koleno, pokračuju v rotaci, udělám nůžky, takže levou dopadnu na zem a pravou kopnu. Na závěr dril, že měla polovina lidí zavřené oči a druhá polovina je s odražeči probouzela a probuzení se bránili kopy a dokončovali údery.

020

4. trénink - pátek odpoledne: obrany proti noži (Ondra Koštuřík)
Rozcvička stínování a běhání, kombinace do lapy, snaha zmlátit merunu/lapu, zatímco ji druhý schovává. Pak už 360 s nožem. Pak převzetí do kontroly při kruhových útocích shora i zdola a u obojího zakončení kavalírem, případně ještě policejním zakleknutím. Nakonec hrozby nožem ze všech stran. Pak jsme šli do Slap a učili se bránit topení. Protože pod vodou není možné někoho účinně udeřit, obrana bývá zmáčknutí rozkroku, zarýt prsty do vnitřních stehen, zabodnout prsty do krku a propnout ruku nebo zabořit prsty do očí a propnout ruku. Při kravatě ze strany udělat kotrmelec.

5. trénink - pátek večer: obrana svítilnou + hrozby nožem na krk (Filip Timbaris)
Světlo-bolest-světlo-bolest. Pak klasické hrozby nožem na krk, když stojí za mnou. Takové to, že při otevírání chytnu ruku s nožem a zvednu druhou ruku, abych útočníkovu ruku zafixovala daleko od svého krku. Zepředu obětuju prsty. Hrozbu špičkou nože na klíční kost chytám druhou rukou. V kravatě zezadu s nožem se opět věnuju nejdřív noži a teprve pak kravatě, která jednou rukou není tak pevná, aby mi ublížila. Když mě začne nožem bodat do klíční kosti, tak udělám obranu 360, druhou rukou háček  a zbytek klasika. Když mě obejme kolem krku (de facto kravata ze strany) a začne bodat, udělám 360, chytím háčkem druhé ruky, takže jeho ruka zůstane zablokovaná mezi mýma, přechytím, zamknu ho v propnutých rukou, kopy na rozkrok.

057

6. trénink - sobota dopoledne: zem (Ondra Koštuřík)
Pohyb na zemi a píďalka, kopání, vstávání. Únik z vítězky a z gardu. Novinka pro mě byl únik z vítězky, když je na mně nepřítel navalený - to mu podeberu lokty a vymostuju ho. Pak přišly páky. Nejprve když jsem já ve vítězce, tak si nepřítele pod sebou nadzvednu za pravou ruku, přisunu mu za hlavu levé koleno, druhou nohou dám chodidlo na zem, pořád na něm sedím a levou nohu přehodím za jeho hlavu, svalím se na záda a mostováním mu tu drženou propnutou pravou ruku dostanu do páky. Další je, když sedí on na mně, že mu chytnu pravou ruku, levou nohu mu dám na bok, pravou mu vyhoupnu přes hlavu a mám ho v páce. Pak další ve vítězce, že mu seberu jeho pravou ruku a dám ji na stranu, držím ji levou rukou,  podsunu svoji pravou ruku, spojím si je, přidávám plyn kroucením a nadzvedávám. Pak jsme nepřítele škrtili jeho vlastní paží - zatlačím mu do loktu, nahmátnu mu pod krkem ruku, zatáhnu mu ji za krk a nahoru, čímž přidusím přívod krve v krkavici. Nakonec obrana před kopáním do hlavy a dupáním na hlavu, když ležím. Nakonec sparingy v kleče.

7. trénink - sobota odpoledne: použití tyče (Michal Otipka)
Tyče mě nebavily. Jak do člověka mlátit - zkoušeno na lapách i bez lap. Levačkou to není ono. Kombinace úderů tyčí. Vytrváhání tyče (turecký půlměsíc, chytit jeden konec a prostředek a zmlátit ho mým koncem, chytit svůj konec tyče a kopnout ho do břicha). Škrcení tyčí (buď útočím zezadu, to je obrana jako z kravaty, nebo dám zepředu pravou ruku s tyčí z jeho pravé strany a na druhé straně krku si tyč chytnu do loktu a dlaní mu chytnu hlavu zezadu. Na konec megadlouhá zombie hra.

040

8. trénink - neděle dopoledne: takedowny, přechody (Filip Timbaris)
Největší pecka. Zezadu podtrhnutí nohou a zatlačení ramenem vpřed (přitom mám nohu mezi jeho nohama a ideálně ho ještě kopnu v letu do rozkroku) - letí na čumák. Zepředu podtrhnutí nohou v kolenech a zatlačení ramenem - padá dozadu. Tyhle dva na padání bolí nejvíc. Ruka kolem pasu, druhá mezi nohy a vylévání konve. Držení v klinči, zezadu mu podkopnu vzdálenější nohu. Totéž s bližší nohou. Navalení nepřítele na vlastní ramena a odhození do kotoulu. Bylo jich moc a nepamatuju si ani zdaleka všechny, tohle jsem bohužel nezvládla zapsat.

9. trénink - neděle odpoledne: závěrečný trénink (Michal a Filip)
Etapovka pro dvě poloviny, vypisuju pouze naši. Na začátku sparing s dalším studentem. Klasické krav maga kryty. Vybouchat údery do lapy jednu holku až nahoru na kopec. Dostali jsme nůž za pas a měli stanoviště, kde nás napadali lapou, zombíkem a nožem a v polovině obrany jsme měli nůž vytáhnout a použít. Pak to samé proti útočníkům s tyčí, nožem a lapou. Kluk podřezával holku, ale po záchraně holky na mě byli agresivní oba. Grappling na kolenou s Radkou, dostat tu druhou na zem, aby se z toho nedostala. Hrozba nožem. Pepa útočil s tyčí. Megadlouhá zombiehra, při které ještě další dvě holky stříkaly vodu do očí.

072

pondělí 28. 8. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček

Božácký trénink, málem jsem zdechla. (Teda v práci jsem zjistila, že ani nedokážu natáhnout paži se skleničkou vody, asi kvůli měkkým pádům vpřed při nedělních take-downech, ale nebylo to jenom tím.) Po rozcvičce a posilování jsme začali 360 s noži, pak připojili přímky, hrozby nožem, kravaty (poprvé jsem někoho pokousala já - ale já v té kravatě ze strany nedosáhla ani na rozkrok, ani na obličej) a nakonec škrcení. S Lenkou jsme do toho dost šlapaly, a když se pak vytvořily čtveřice a jely se půlhodinu stres drily, šla jsem jednou dvakrát, protože byly i pětice. A byla to pecka, tyhle techniky už mám nadrilované, takže jsem šla docela precizně a tvrdě a hrozně mě to bavilo. Nakonec jsme šli všichni proti všem, což bylo úplně nejvíc mega super, i když už jsem pak padala únavou. Po tréninku jsme nezůstaly s Lenkou na sparing samy, ale připojily jsme se ke klukovi s holkou, kteří dříve sparingy vyhlašovali docela pravidelně. A byla to pecka. Šli jsme dvouminutová kola. Začínala jsem s tou cizí holkou, a ačkoliv mi přijde, že má asi víc natrénováno, nebylo to z mojí strany špatné, párkrát jsem jí dala do obličeje, to jsem měla radost. Od ní jsem dostala z významnějších ran jen jeden hák na hlavu. Pak jsem šla s tím klukem a ten asi nespáruje pár týdnů jako já :D K němu se vůbec nešlo dostat, byl rychlý, skvěle se hýbal (ale mě pak taky chválil, jak se hýbu!), byl hrozně dobře v krytu, a když útočil, natlačil se tak, že jsem neudělala nic. Moje kopy zvládal chytat, na hlavu jsem se mu nedostala vůbec, takže se mi povedlo jen pár pěkných ran do žeber, když odskakoval po útoku, při kterém mi naložil. Nakonec jsem spárovala s Lenkou a to už mi hrozně padaly ruce a přišla jsem si marná. Co jsem zpozorovala, tak se mi hodně vyplatilo dávat víc než dva údery, protože ty soupeř očekává vždycky. Před kopy je nejlepší uskakovat, ale můj lowkick není úplně bezcenný. Při spárování s Lenkou byl znát velký posun nás obou, teď už rány do obličeje dotahujeme obě. Jo, dneska prima, jsem zničená jak nikdy. A strašně mě bolí ty paže. A taky prsty na levé noze, které jsem si znovu nakopla (poprvé na kempu) - ještěže zítra nejdu lézt.

středa 30. 8. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Honza Kobliha

Dneska to bylo poklidnější, pilovali jsme přechody do stran pomocí kladiva a pak obrany proti přímým bodnutím včetně levá proti levé. Tyjo ale na začátku při fackované - dvakrát jsem byla s klukem, který dával pecky, že jsem je málem nezastavila. Kdybych neudělala obranu, urazil by mi hlavu, a ruce mi dneska hrají všemi barvami. Ještě se při tom tvářil nasupeně, a jak mě podruhé už štvalo, že jsem zase s ním, začala jsem využívat toho, že kvůli síle není tak rychlý, a několik jsem mu jich nasázela. Udělalo mi to nepatřičně velkou radost. Jo a někdo mi dupnul při zombie hře na palec naražený z campu a z pondělka, takže už zase skoro nechodím. Jo a jedna zombie hra (s lapami a napadáním nožem) začínala roztočením se zavřenýma očima, hehe, tohle je pokaždé vtipné. Na konci jsme si s Lenkou zaspárovaly, dneska to bylo zvláštní, obě tvrdíme, že nám to nešlo, ale přitom tam je vidět velký pokrok. Lenka už rány dotahuje, takže si pomalu zvykám na rány do obličeje, ale útočí jenom z obrany, kdy jsem na ni natlačená, jinak na mě nedosáhne. Nedosáhla na mě ani jedním kopem, takže kryty jsem si nevyzkoušela. No a když do mě začne sypat rány, jsem téměř bezmocná. Tohle hrozně moc potřebuju natrénovat.

102
Tak ještě jednou z ringu, aby bylo vidět, na co trénuju

Rozpis mých dosavadních útrat za krav magu:
5250,- podzimní semestr 2016
320,- tílko s logem KM (nutné na zkoušky)
250,- dvoje bandáže
200,- dvoje chrániče na zuby
300,- suspenzor
350,- seminář kolena a kopy
350,-
seminář boj na zemi
350,-
seminář pády
3500,- wintercamp
6150,- jarní semestr 2017
350,- seminář hrozba nožem
350,- seminář použití nože
350,-
seminář bojové kombinace
300,- seminář posilování s vlastní vahou
1200,- boxerské rukavice
350,-
seminář špinavé techniky
4500,- summer camp Morava
300,- opakovací seminář na zkoušky P1

600,- zkoušky P1
500,- pas
2800,- letní třída (2 měsíce 2x týdně)

4000,- summer kemp Stará Živohošť (sleva za druhý letní camp)
5250,- podzimní semestr 2017
2400,- combat třída podzimní semestr 2017

celkem 40.270,-

poznámky:
Je to souhrn za více než rok, protože mám započtené oba podzimní semestry.
Samotnou mě překvapilo, kolik je to peněz - bavily jsme se o tom s Lenkou, která si útraty zapisuje, a svoje výdaje jsem zpracovávala podle jejího seznamu, protože chodíme na identické semináře. Byla by za to už docela luxusní dovolená, ale nelituju ničeho a šla bych do toho znovu.

Chrániče na holeně jsem dostala od Pepy, jinak by to bylo o 800 Kč víc.
Chrániče na zuby jsem si dokupovala dětské, protože v původních dospělých jsem nebyla schopná vůbec mluvit.
Bandáže jsem si pořizovala dvoje, abych je stíhala prát, protože jsem nechtěla nosit použité.
Ke zkouškám je potřeba pas (jednorázová investice) a tričko s logem krav magy (které bych si ale mohla půjčit nebo později použít nějaké z campu). Další zkoušky budou o to levnější. Zkoušky nejsou povinné, dá se pokračovat i bez nich, ale je to zajímavá zkušenost a já je chci mít absolvované, protože mě to motivuje.
Všude platím předem, abych měla nárok na nižší cenu. U letního campu na Staré Živohošti jsem navíc dostala slevu 500 Kč, protože to byl druhý absolvovaný letní camp.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tréninkový deník: srpen 2017 hablina 14. 09. 2017 - 10:53
RE(2x): Tréninkový deník: srpen 2017 eithne 18. 09. 2017 - 08:47
RE: Tréninkový deník: srpen 2017 iva 18. 09. 2017 - 05:44
RE(2x): Tréninkový deník: srpen 2017 eithne 18. 09. 2017 - 08:51