Krav maga summer camp Stará Živohošť

3. září 2017 | 12.20 |

Jeden z vrcholů kraverského roku je letní camp na Staré Živohošti. Byla jsem, zažila jsem - a užila si to! (Ale pořád si myslím, že nás tam málo topili.)

065
Všechny fotky jsou převzaté z oficiálního fotoalba KRAV MAGA IKMF zde

Jeli jsme tam z naší třídy s Lenkou a Ivem. Začalo to vtipně, protože Ivo nejprve (a GPSce navzdory) přejel po Barrandovském mostu na špatný břeh řeky, a taky protože najel na dálnici, a když ho Lenka upozornila, že přece nemá nalepenou dálniční známku, tvrdil, že ji má elektronicky, že to má ve smlouvě, protože nové auto má teprve chviličku, a volal Tomášovi, který mu auto prodal, a Tomáš že "no jasněže známku nemáš, vždyť to je napsané i ve smlouvě". Hehe. Kluci se mimochodem znají z krav magy.

Hned po příjezdu jsme se nahlásili u Niki, což opět přineslo drobné pobavení, protože Ivo nejenže neměl kemp zaplacený, ale ani na něm nebyl přihlášený, jakkoliv byl přesvědčený, že ano. Pobavení zmizelo, když jsme se s Lenkou po obhlídce chatky vrátily na parkoviště pro věci a zjistily, že tam Ivovo auto chybí. Jel si vybrat do nejbližšího města peníze. Hlavně že jsme se s Lenkou na parkovišti dohadovaly, že tohle auto je určitě jeho, jenom je divné, že stojí obráceně, než když jsme přijeli.

Na chatce jsme byly s Radkou a Šárkou, která v sobotu ráno kvůli zranění kolena odjela. Její místo obratem zabrala Bětka, která přijela až na víkend.

Na kempu byla spousta známých lidí. Večer jsme proseděli na zahrádce restaurace zabalení do místních dek a u piva probírali všechno možné, spát jsem odcházela uprostřed debaty o LGBT vedené kvůli Ausovi a Iliasovi v angličtině. Ale co mě pobavilo, na kemp dorazil i Michal z Radčiny třídy, kterého jsem neznala, ale který je budoucí přírodovědec každým coulem, takže jsem zjistila, že když jsem z Asie vozila plastové zkumavky naplněné anaerobním bahnem, nebyla jsem jediná, koho kamarád úkoloval - Michalovi dělá vedoucího nějakého projektu.

005
Kemp zahájen. Kida!

Už při snídani jsme zjistili, že se tady budeme mít asi dobře, a doteď nechápu, jak se některým lidem povedlo během campu zhubnout. Mně ne. A k snídani měli i koblížky, jako!

Jednotlivé tréninky si zase rozepíšu až do tréninkového deníčku, takže tady z dopoledne s Michalem Otipkou vypíchnu akorát údery natažené do dvou minut. Jako. Dvě minuty je dost. Jo a při úderech na střed si Lenka stoupala na kopeček, abych jí je dávala opravdu na střed, to bylo docela vtipné, hlavně pořád postupovala kvůli nárazům dozadu, a tedy výš a výš.

Odpolední trénink s Ondrou Koštuříkem mě bavil víc - protože použití nože a protože Ondra, žejo. Skvělá kombinace. Bylo to lehké naťuknutí různých témat s nožem, ale nejvíc mě bavilo banální zkoušení si, jak vytáhnout nůž v různých pozicích, jako třeba v kravatě nebo zalehnutá na zemi. Byli jsme kreativní, ale ten nůž šel použít vždycky. (Lence ne, takže mě pokousala. Dvakrát. Opět. Modřinu jsem měla až do neděle.)

Ten večer jsme měli táborák, hehe. Když jsme se k němu přesunuli z přilehlé zahrádky od piva, vypadalo to tam dost mrtvě, ale Michal zrovna přinášel Jacka, tak jsem dodala hrníčky z naší chatky a pak jsme se střídali, kdo bude chodit žebrat Colu k lidem, kteří se zásobili lépe než my. Ten večer jsme strávili kecáním s Ausem a posléze se přidal i Ilias, takže to byla zajímavá hodina angličtiny s tématy jako krásy blues, machiavellistická morálka, uskutečňování státních změn odshora dolů vs z lidu vzhůru, copyright jako morální problém a podobně. To už došlo i na moji Tullamorku, kterou především Aus po zkušenostech z moravského campu moc nechtěl pít. Jenže jeho není těžké ukecat. Na Živohošti nikdo ve stodole nespal...

012
Úder ve dvou minutách - spousta času na opravování od instruktorů. A na focení.

020
Simultánní obrana proti přímému úderu

033
Vymezování prostoru nožem

040
Za úkol bylo dostat se k noži, který je pohozen opodál, když vás dva šikanují. Což nás bavilo.

V pátek dopoledne přijel Timbi a měl hned trénink, jupí. Protože jako po Moravě - kdybych měla jmenovat nejlepšího instruktora - vlastní trenér se do toho nepočítá, samozřejmě - tak Timbi vede na plné čáře, protože nože a takedowny a styl vysvětlování a francouzská cizinecká legie a vůbec. No a nezklamal. Trénink byl zaměřený na kopy a kombinace a já se zamilovala do round-kicků mířených na hlavu. To je tak děsně cool! Já vím, že je to v praxi nepoužitelné, ale ukopávání hlavy prostě! Boží! No a pak jsme dělali kopy z otočky a kopy na Supermana a kop, který se jmenuje tornádo - to je tohle a fakt na to na tom videu koukněte, to je upe nejvíc hustodrsný :-D

046
Back-side-kick

047
Tohle třeba netuším, co je, ale vypadá to dobře

Jako jasně, pětidenní krav maga trénink, to je hrozně seriózní, náročná a děsivá věc, to je snad jasný. Žejo. I tak jsem s sebou měla troje plavky. Před obědem jsme si šly s holkama zaplavat do přehrady, koneckonců byli jsme na Slapech.

Odpoledne mi začalo být dost špatně, nesedl mi jogurt k snídani, a i přes velmi dietně pojatý oběd jsem měla problém zvládnout trénink. Měli jsme Ondru na obranu proti noži a bylo super, že se Ondra rozhodl nás úplně nezničit, a po chvíli tréninku na louce jsme se přesunuli na cvičení mezi chatky a stromy, abychom byli ve stínu, a poslední půlhodinu jsme strávili ve vodě. Což byla teda nejlepší část campu vůbec.

No každopádně - trénink s Ondrou. Mimo jiné jsme dělali i kavalíra a policejní zaklekávání, a když jsem Lence odmítala pustit nůž, protože mě neměla v páce, rozhodl se na mně Ondra předvést, co se v takové chvíli dělá. Jů, já ještě nikdy nebyla figurínou, instruktoři prakticky nikdy nebývají ochotní předvádět techniky na holkách! Mně to udělalo takovou radost! Dokonce mi v tu chvíli ani nevadilo, že je mi špatně od žaludku a někdo mě vleže zaklekává a páčí mi rameno a loket.

057
Kavalír aneb jak si vzít nůž snadno a elegantně

059
Takhle zaklekávají zločince izraelské ozbrojené složky, protože zakleknutý nemůže hýbat
rukama šprajcnutýma tělem a přitom ten hodný nahoře může dotyčného prošacovat.

Trénink ve vodě byl nejlepší. Předem jsem se toho trochu bála, protože mě jako malou kluci ve vodáku topili a dvakrát jsem vdechla vodu, takže od té doby propadám panice, kdykoliv na mě někdo ve vodě sáhne, ale snad protože jsem tady věděla o tom, že se to bude dít, a že jsem se učila takovým situacím předcházet, to bylo v pohodě. Dokonce jsem se snažila Lenku přesvědčit, aby mě nepouštěla zpod hladiny tak brzy, že dech zadržím na mnohem déle, ale jak se ukázalo, držet někoho jiného pod hladinou je psychicky docela náročné. Netopí se třeba už, když sebou tak mele?

Simulovali jsme různé druhy topení a v podstatě všechny obrany vycházely z toho, že pod vodou nejde nikoho zmlátit, takže buď najdeme rozkrok a zmáčkneme, nebo zaryjeme prsty do vnitřního stehna, nebo bodneme dotyčného nataženými prsty do krku, nebo mu ideálně nahmatáme obličej, vjedeme prsty do očí a zapáčíme dozadu. Obličej se ale ukázal jako zcela nepoužitelný, protože se na něj nedosáhne, takže se mi párkrát povedlo Lenku bodnout do krku a jinak jsem ji štípala do vnitřních stehen. Nebo jsem se o to aspoň snažila, ale ono pod vodou není vidět (především kvůli zavřeným očím, jenže kontaktní čočky, žejo), takže mě jednou pustila třeba proto, že jsem ji štípla do zadku. Ech.

064
Trénink ve vodě

Noční trénink byl rozdělený na dvě části. První byl klasický nácvik obrany baterkou (říká se tomu 'světlo-bolest-světlo-bolest', což je výstižné) a v druhé části jsme cvičili obrany proti hrozbám na krk. Bylo hrozně super, že jsme dost těch technik s Lenkou znaly už z moravského campu, takže jsme se chytaly.

Tenhle večer začala má série "večer jsem unavená, buďte na mě hodní". Dneska jsem si zapomněla na pokoji náramek (propustku na večeři), a kdybych se pro něj nevracela, nechala bych tam zamčenou Šárku, o které jsem si myslela, že v chatce není. Po nočním tréninku jsem na Iliasovu otázku "how was the night training?" reagovala odpovědí "proč na mě mluvíš anglicky?", protože mi definitivně selhala paměť na lidi a myslela jsem, že je to někdo úplně jiný. A o den později jsem si až po několika minutách uvědomila, že držím jídelní nůž za ostří a krájím střenkou, což vzhledem k rozvařené brokolici nebyl zas až takový problém.

007
A protože z nočního tréninku nejsou fotky, tak zde náhodná rozcvička. Trochu jak na táboře s aerobicem.

V pátek večer nám na chatku přibyla Bětka, která se nemohla účastnit od začátku kvůli práci, a v sobotu ráno ubyla Šárka, která si zranila koleno. Chodit sice mohla, ale kopání do nepřítele už by jí prý moc nešlo. Bětka si u mě ráno šplhla tím, že mi dala Kulíšek, což je "rehydratační kúra pro zavodnění a doplnění iontů v organismu určena pro kojence, malé děti, sportovce, těhotné a kojící ženy, cestovatele a obecně pro všechny, kteří jsou ohroženi dehydratací". Prý to používá na kocovinu. Mně to zázračně spravilo žaludek, jupí! Asi jsem správná kombinace těhotného zcestovatelého sportujícího kojence.

V sobotu ráno jsme měli s Ondrou trénink boje na zemi, na který jsem se těšila a který nezklamal. Učili jsme se spoustu pák, některé jsem znala, některé ne a schopná reálně použít asi nebudu ani nadále žádnou z nich, ale jedna se mi skoro povedla při závěrečné nedělní etapovce! Z toho jsem pořád ještě paf. Jo a učili jsme se škrtit nepřítele jeho vlastní paží. Cool.

Před obědem bazén. Po obědě bazén. Tohle by šlo.

Odpoledne jsme cvičili s Michalem použití tyče, které mě moc nebavilo, ale konečně jsem získala nějaké modřiny - už jsem se bála, že se budu z campu vracet bez nich, a to by přece nešlo. Ty tyče jsou sice obalené molitanem, ale bolí to stejně. Jauvajsky.

Na večer byla v programu psaná diskotéka, takže nás dost vyděsilo, když jsme přišli na zahrádku a tam probíhala párty ve stylu Vánoc a kytarista s mikrofonem vyhrával ty nejhorší kotlíkárny a později je zpíval karaoke. Ivo moudře rezervoval poslední tamní stůl pro čtyři osoby, a když nás u něj sedělo patnáct a pořád jsme neseděli všichni, chodil Aus s gustem krást cizí židle. Šlo mu to snadno, protože se česky zeptal, jestli si může židli vzít, a když mu odpověděli, že ji potřebují, anglicky se omluvil, že nerozumí česky, čapl židli a utekl s ní. Dobře on.

Diskotéka nakonec byla na opačné straně budovy pod přístřeškem se stoly a lavicemi, kde jsme pili svoje, bavili se mezi svými a bylo nám tam dobře. Když jsem Rádě vylila její poslední skleničku vína, došla jsem jí koupit novou láhev, a protože ho pila sama, další den mě při tréninku trochu proklínala. A to byl poslední večer.

067
Boj na zemi. Tuhle metodu, jak sundat nepřítele, mám moc ráda - je taková... funkční.

071
Obrana při znásilnění

V neděli dopoledne byl asi nejlepší seminář ze všech, a to takedowny. To je takové to, že někoho vezmete a praštíte s ním o zem. Po zkušenostech z Moravy jsem se toho dost bála, protože padání bolí, i když se snažím padat správně, jenže kolikrát odpružíte pád dopředu v pozici kliku? Ruce a ramena mě bolely ještě dva dny. Tyjo, ale bylo to tak boží! Nejvíc jsem se zamilovala do vylévání konve, že jednou rukou obejmete nepřítele kolem pasu, druhou ho zvednete za rozkrok, zvodorovníte ho a po hlavě odhodíte. Ono to vypadá hrozně drsně, a přitom to není těžké na sílu, Lenku jsem tak unesla úplně snadno. No a protože takedowny moc neznáme, byli u nás skoro pořád nějací instruktoři, kteří nám ukazovali, jak na to, protože tohle už je dost komplexní na odkoukání po jedné ukázce, a hrozně mě bavilo, když to ukazovali na mně a zahazovali mě do dáli oni. V tom je takový rozdíl! Žádné napůl nepovedené odvalení nebo shození, ale opravdu krátký let... tyjo, boží.

072
Na rozcvičku každý deset dřepů. Ještěže je Lenka tak lehká...

082
A pak už lítání vzduchem koordinovaně...

077
...i nekoordinovaně.

No a highlight celého dne a campu byla závěrečná etapovka.

Byla jsem až ve druhé skupině, která probíhala jednotlivá stanoviště s různými druhy napadení, a těm prvním jsem spolu s Malým Přemou a dvěma holkama zajišťovala stanoviště s obranou tyčí proti zombíkům. Měli to těžké, už na začátku je unavovali, těsně před námi vybíhali kopec a běhal s nimi Timbi, který je neskutečně hecoval, měli už za sebou několik stanovišť... a unavení lidé občas ztrácí míru, takže teprve odtud jsem měla pár naprosto ukázkových modřin po celém těle. Nejhorší byli ti, kteří do nás tou tyčí bodali, to už pak Přema zakazoval. Později zakazoval i mlátit tyčí do lidí, povolený byl pouze odražeč.

Lidi k nám dobíhali mokří a od písku, a tak jsem se hrozně těšila, že stejně jako loni bude nějaké stanoviště s plaváním a topením a vůbec že to bude hrozně vodní a úžasné. Jenže samozřejmě obě trasy byly jako vždy různé, aby ti pozdější nevěděli, co je čeká - a my se vody ani nedotkli. Tyjo. Já byla TAK zklamaná.

090
Ti z první skupiny to asi měli kapánek obtížnější a rozmanitější

Než se připravila trasa pro nás, tak jsme se Sehym stínovali, pěkně ve svahu a mezi stromy, aby to nebylo tak lehké, a do toho jsme klikovali. Ale trasa byla připravená rychle.

Začínalo se sparingem a mě Michal vybral do úplně první dvojice. Narozdíl od Moravy už jsem se cítila trochu jistější, protože s Lenkou trochu trénujeme, a nakonec jsem měla ve své dvojici velkou převahu. Jasně, pár ran jsem dostala, ale bylo jich málo a vlastně mi bylo hloupé rozdávat údery, když jsem viděla, jak jí padají ruce a že se vlastně ani moc nekryje. Po chvíli Michal zahlásil, že čeká na poslední ránu do hlavy a že pak ten, kdo ji dá, může běžet, a tak jsem jí dala ránu do hlavy a jako první jsem vybíhala na trasu. (Pak jsem zjistila, že všichni ostatní spárovali dvakrát, protože si je nejdřív ten v ringu vybral a po skončení si oni vybírali dalšího). (Jo a Lenka tam prý byla úplně boží a hlavně spárovala s Bětkou, která má odcvičenou G1, a prý byla úplně boží i s ní! Dobře ona! To se pozná dobrý sparingový kouč, ja ja.)

Měli jsme spoustu zombíkových stanovišť, která mě nebaví, ale pak tam byla dvě, která byla naprosto peckoidní.

Při prvním si tak běžím a najednou vidím, jak kluk tlačí holku na stěnu chatky, drží jí pod krkem nůž a křičí na ni. Tak to je jasný - tak jsem tam přiběhla, složila ho na zem... a v tu chvíli na mě začala útočit ta holka a hystericky křičet, ať nechám jejího přítele na pokoji. Jednoznačně jsem vyhodnotila, že ona mě nezajímá, a dál jsem se starala o kluka s nožem, protože vstal a začal mě znovu ohrožovat, a v tu chvíli na mě začal ještě pokřikovat Tekky, ať si ji nepouštím za záda, že co to je za strategii. Jako. On má nůž a ona ne, furt mi to přišlo v pořádku. Tyjo. Bylo to celé dost zmatené a všechno naráz a hrozně zajímavé na vyzkoušení.

No a pak jsem si hrozně užila grappling s Radkou. Začínaly jsme obě na kolenou a úkolem bylo dostat tu druhou do nějaké pozice, ve které se už nehne, a používat přitom jenom soft techniky. Zvládla jsem to do vítězky a málem se mi ji povedlo vzít do páky! Tomu bych nevěřila, že to zvládnu tak daleko, když jsem si tu páku zkoušela jenom jednou. No a samozřejmě rvačka s Ráďou na zemi byla super, bylo to hodně vyrovnané, což mi udělalo radost, protože při společných trénincích jsem získala pocit, že je Ráďa o míli přede mnou. Jo a Lenka ji na tomhle stanoviště pokousala. Aspoň že to nedělá jenom mně.

102
Já v ringu. Dokonce mi ani nepadá ruka! Ačkoliv ten hák by chtěl vypilovat...

145
Ochrana třetí osoby...

113
A ještě Lenka v ringu, jako vždy boží

No, a to byl konec. Společná fotka, zabalit... a domů.

Líbilo se mi tam a přijde mi hrozně smutný, že teď mě z velkých akcí čeká zase až únorový wintercamp. Vždyť to je za hrozně dlouho!

101
Všechny fotky v článku jsou z alba KRAV MAGA IKMF na Facebooku - komplet k vidění ZDE

Zpět na hlavní stranu blogu