Má citlivá dušička nebude mít pokoj, pokud se alespoň pár slovy nezmíním o dnešním dni plném protivenství a nepochopení ze strany zkoušejících. Toto není o příkořích na mně spáchaných, toto je pokus o sumarizaci dnešního dne.
Ano, to je pravda, že se neobyčejně inteligentní a citlivé děti mohou jevit stupidní. Jenže, paní Bensonová, hloupé děti se také někdy mohou jevit stupidní. Myslím, že byste o tom měla uvažovat. Vím, že je to velice bolestné, ano. Na shledanou, paní Bensonová.
Douglas Adams
Morfologie.
Jeden z největších strašáků tohoto zkouškového, vlastně s vývojem jazyka největší. Poprvé.
Morfologie se zabývá vnitřní strukturou slov, jejich flexí a pravidly tomuto příslušnými.
"A co to teda je?"
Dveře do minulosti - tak zní správná odpověď. Morfologie je celá gramatika příslušného jazyka, tedy vše, co jsem se učila od šesté třídy doteď, a ještě mnohem víc.
Německou morfologii jsme měli dva semestry, teoreticky. Jenže námi vskutku milovaná doc. PhDr. Mária Papsonová, CSc. zjevně prošvihla dobu, kdy se oddělovala lexikologie od morfologie, a tak jsme v prvním semestru místo slovesa dělali lexikologii. (Ještě chvíli ve stejném duchu a měla bych si zaheslovat blog. Naštěstí doc. PhDr. Mária Papsonová, CSc. po tomhle semestru odchází z UK, pravděpodobně učit domů do Košic svoji slovenskou elitu.)
Sloveso má v námi oblíbené gramatice od Helbiga/Buschi 204 stránek - a to je to stručná tabulková gramatika.
Onu dvousemestrální látku jsem se tedy učila v posledních dnech a ještě jsem si to prokládala angličtinou, ze které jsem měla zkoušku v úterý.
(Stáňa - kouká ke mně a opisuje slovíčka, která neví. Měla jsem tam mít slovo "pravnuk", které je "great-grandson", což jsem nevěděla a tak jsem tipovala. Stáňa na to chvíli koukala a potom akorát tiše slyším: "Hele, jseš si jistá, že je anglicky syn Sohn?" A ne, nebylo to jediné německé slovo, které mi tam našla *zed*)
Dneska jsem naklusala na desátou do Celetné, přede mnou měla jít Martina, Majka a Jiřka, ještě se tam dopsala taky Petra.
Martina vylezla vysmátá po dvaceti minutách s jedničkou.
Majka vylezla po hodině ubrečená, že má "trojku, ale ještě vám ji nezapíšu a přijďte si v úterý".
Jiřka vylezla po hodině s trojkou.
Petra vylezla po hodině, vyhodil ji.
Já... ehm.
Vlezu do kabinetu, se mnou ještě Magda, která se potřebovala zapsat do lejstra na termín příští týden, protože on není schopný nastavit přihlašování na zkoušku v Erudiu, tedy elektronickém systému.
Když se konečně dohodli, usadil si mě do křesla a že co chci za otázku. To jsem naprosto nečekala a měla jsem pěkně vymeteno, i zvolila jsem si číslovky. Mám ráda číslovky - mají jen pět druhů. Tedy, myslela jsem si to.
Zeman se zvedl a šel si zařizovat telefony, psát maily, upravovat vlasy před prosklenou vitrínou.
Po deseti minutách jsem se cítila připravená a chtěla jsem už začít a mít to za sebou. I zachytil on můj pohled, dotelefonoval, rozešel se ke mně...
...a do kabinetu vlezla Julie.
Julie je naše přednášející na letošní jazyková cvičení, je to Rakušanka, která česky příliš nemluví, máme jí tykat a je super. Jen by mohla mluvit alespoň o chlup pomaleji.
..."Hallo!" zahlaholil Zeman a Julie na to odpověděla stejně bohovorným: "Hallo!" A začali spolu řešit, kde jsou jaké fascikly, a já pochopila, že to bude na dlouho.
Z lehkého pospávání mě probudily zvýšené hlasy. Přepnula jsem na mód "dávat pozor" a nestačila jsem se divit. Zeman se oháněl jakýmisi slovníky a gramatikami, každý svazek minimálně tři kila váhy, a pořád Julii něco vnucoval. Julie se odmítala podívat a pořád se oháněla frází, že je to "meine Muttersprache, liebe Dalibor!"
Jenže Dalibor si před spaním porovnává slovesa v různých gramatikách a slovnících (tvrdil nám to sám!) a co je psáno, to je dáno.
Julie nakonec usoudila, že moudřejší ustoupí, zavrtěla hlavou a odešla.
Teprve ve chvíli, kdy se Zeman posadil proti mně, jsem se přestala tlemit.
"Alsoooo, ja." Pauza. "Ja. Zahlwörter." Tak jsem začala svůj úchvatný výklad o číslovkách.
Plynule jsme pak přešli k zájmenům, od nich ke spojkám, k adjektivům, k prepozicím... a k slovesu.
Syntaktické rozdělení sloves dle vztahu v predikátu. Vzpomněla jsem si. Dala jsem dohromady skoro pět skupin Hilfsverb z onoho miliónu, který jich existuje.
"No, *Eithné*, to moc slavné nebylo. Und was ist Gerundium, dass Sie wissen?"
"Auf Wikipedia ist geschrieben, dass das -ing Form von den englischen Verben ist."
"Nein."
"Dann habe ich gehört, dass das substantivierte Verben sind."
"Nein."
"...! Fein. Ich weiß nicht."
"A máte čas příští středu kolem sedmé večer?"
Ne, není to pozvání na rande ani na skleničku jako přípitek k jedničce.
Jestli mám přijít na sedmou - a jestli má přijít na sedmou i Magda, se kterou se krátce předtím domlouval též, a také další tři lidi, kteří tam jsou zapsaní - tak se dostanu na řadu o půlnoci. Jak se dostanu z Celetné pryč noční MHD opravdu netuším.
Na chodbě se zatím utvořil dav, který čekal na Julii.
Test z jazykových cvičení jsme psali před měsícem a teprve teď to Julie opravila, i chodili si k ní lidi s indexy pro známky. Seběhla jsem o dvě patra níž k počítačům a mé neblahé tušení se potvrdilo - v Erudiu ani zmínka o známce, tedy jsem test pravděpodobně nenapsala.
Julie mě přivítala širokým úsměvem, i povídám: "Hallo!" a ona také povídá: "Hallo!" a kolem je spousta příjemné uvolněné nálady.
Potom najde můj test, podívá se na něj, na mě, znovu na něj, zavrtí hlavou a prohlásí cosi o tom, že to je fakt mizérie. A jestli vím, co jsem tam neuměla.
"Alles," povídám já a ona souhlasně přikývne. Ještě mi vysvětlí, že když je v zadání Konjunktiv I., nemám psát Konjunktiv II., pochválí mi básničku v konjunktivu, kterou jsem jí posílala jen pár minut před odjezdem na silvestra jako mnoho jiných odkládaných a odkládaných a ještě víc odkládaných úkolů a že se uvidíme za týden.
"Wenn?"
"Am Mittwoch."
"Sakra. Und wenn?"
"Um zwölf."
No, jisté je, že se příští středu nebudu nudit ;-)
(Abych nezapomněla - věřím, že se vše k lepšímu obrátí. Včera mi začal - už asi potřetí - rašit zub moudrosti vlevo dole. A jestli TOHLE není jasný znamení, pak už nevím, co.)