Začátek výletu do Saúdské Arábie. V Istanbulu jsme si během přestupu zajeli do městského parku na ptáky a na jídlo. Během letu do Džiddy byla v letadle velká osušková párty. Po příletu a shledání se všemi členy výpravy jsme si půjčili auta a vyrazili na sever, a protože to bylo daleko, zastavili jsme se na pláži v Rabighu na první saúdské šnorchlování.

Čtrnáct dní v Saúdské Arábii. Většinu času jsme šnorchlovali, ale podívali jsme se i do hor.

Poslední dny v Mexiku. Před odjezdem z ostrova Cozumel jsme se neúspěšně pokusili nalézt tamní endemické mývaly, ale mně radost udělali i neendemičtí nosálové, kteří s námi čekali na trajekt. Na pevnině jsme strávili poslední noc u moře a šnorchlovali všechen čas, který jsme měli, a jsou z toho moc pěkné fotky. Pak jsme nechali umýt auto, na chodníku usušili oblečení, pohoršili člověka v letadle... a byli jsme doma.

Díl nabitý skvělými fotkami, minihistorkami a dokonce i jedním videem chobotnice. A co víc, je tu strašidelný příběh o tom, jak na mě zaútočila patnáct centimetrů veliká ryba a jak jsem se hrdinně ubránila, aby mě nesežrala, a jak to bylo celé jeden velký omyl, protože jsem prostě byla jen nejlepší žralok v okolí. Dva dny šnorchlování na ostrově Cozumel.

Poslední jednodenní přestávka v džungli. Na aligátoří vyhlídce jsme neviděli ani jednoho aligátora, ale v lese jsme si spravili chuť spoustou křečků a dalším druhem tarantule.

Další zastávka u moře a v cenotě. Viděli jsme chobotnice, elektrického rejnoka, puntíkovaného úhoře a spousty a spousty želv. A Honza si udělal otřes mozku.

Májské památky. Nebyla jsem si jistá, jestli se na ně bude Ebříkům chtít, ale naštěstí na nich byli inzerovaní netopýři, a tak jsme navštívili rovnou dvě lokality: Hormiguero a Calakmul. A taky bat volcano, což byl mnohem silnější zážitek, než jsem čekala. 

Od moře jsme se přesunuli do zapadlé maličké vesničky uprostřed džungle a v noci se tam pokusili najít nějaká zajímavá zvířata. Viděli jsme vačici a kynkažu, ale já nejvíc nadšená byla z tarantulí, které běhaly mezi čtvrtou a pátou večerní po silnicích. Tenhle díl vyprávění je jen o jednom dni, ale zas je o nejodlehlejší části Mexika, kterou jsme navštívili.

Pořád mi přijde fascinující, že mám příležitost účastnit se kurzů, jako je TCCC - tactical combat casualty care, první pomoc v bojovém prostředí. Před třemi lety jsem jej absolvovala poprvé a od té doby se změnilo jen několik postupů. Proto sem nebudu znovu psát všechny znalosti, které jsem si odnesla, a zaměřím se spíš na zážitky. Protože, přiznejme si, tentokrát jsem si jich odnesla opravdu kopec.