Žiju poslední dobou nesmírně kulturně.
Soupis za poslední dva měsíce bez jakékoliv informační hodnoty.
promoce
Na konci října jsem navštívila dvě promoce. Obě se konaly ve stejné místnosti, jen tři hodiny od sebe. Jedna byla Jirkova, druhá bratrova. První byla zajímavá, druhá byla úplně stejná.
Dala bych vám sem fotku sebe v kostýmku a Jirky v obleku, ale žádná se nepovedla tak, aby se mi na to dostatečně líbila. Nechávám to tedy na vaší fantazii.
Balbínova poetická hospůdka. Vytáhl mě tam Jirka a bylo to super. Měli jsme pěkná zastrčená místa, kde sice mohla být o trochu lepší akustika, ale samotnou by mě to nenapadlo, kdyby se o tom Jirka nezmínil.
Koncert byl velmi povedený. Kdo skupinu nezná, může si poslechnout alespoň zde.
V kině nedávali nic pořádného a na RED jsem měla velmi kladné ohlasy alepsoň od Sargo, tak jsme vyrazili na to.
Užívala jsem si to od první do poslední minuty. Sice by to byl mnohem větší nářez, kdyby s sebou Bruce Willis celou dobu netahal tu holku, ale zas nijak zásadně mi tam nevadila. Návštěva ruské ambasády byla špičková a Marilyn za kulometem taky. Hlášky byly, akce byla, hodnotím rozhodně kladně.
Balbínova poetická hospůdka. Další koncert, i sem mě vytáhl Jirka. Jméno mi bylo absolutně nepovědomé, aspoň do doby, než mi Jirka prozradil, že Gutiérrez zpíval s Navarrovou, a já jsem zjistila, že ho mám v playlistu.
Bohužel jsme dorazili nedlouho před začátkem, takže jsme se nevešli jinam než na barové židle. Sice vzadu uprostřed, takže jsme měli krásný zvuk, ale pořád kolem nás někdo chodil a my museli uhýbat. Po přestávce jsme přišli i o barové židličky a skončili jsme opření o stěnu u vchodu, tam už byl i ten zvuk mizerný.
Ale koncert dobrý, moc se mi líbil.
Klub cestovatelů. Přednášky byly čtyři. První o prvovýstupu v indickém Gharwalském Himálaji, druhá o sjezdu indické Brahmaputry na raftech, kánoích i kajacích, třetí o trecích v Himálajích (z Rolwalingu do oblasti Khumbu přes sedlo Tesi Lapcha a o treku od Makalu do Lukly) a čtvrtý o výlezu na Mera Peak.
Sešla se nás tam - až na Lukáše a Zuzku - celá indická banda. Dostali jsme čaj (někdo slaný, někdo masalu) a dal bhat (ne, pořád po návratu z Indie nemám chuť na curry), seděli jsme luxusně vzadu na pódiu a bylo to senzační. Já bych někam jela!
Žižkovské divadlo J. C. Na improvizačním zápasu jsem nikdy nebyla, a tak se moje představa dost lišila od reality. Ale bylo to skvělé! Dva čtyřčlenné týmy improvizovaly společně nebo proti sobě na společná témata, která vymýšleli před představením diváci.
Na vymýšlení měli pokaždé dvacet vteřin. Mít toho času víc, asi by byly výkony o trochu lepší. Bylo vidět, že má každý tým svoje silnější a slabší články, chvílemi jsem měla pocit, že by to samé zvládl kdokoliv z publika, chvílemi mi ovšem padala brada. Veršovaně improvizované téma "to nevadí" mi vyrazilo dech. Stejně jako série filmových žánrů hraná ve dvojicích a navazovaná na poslední větu. A vůbec. Dobrý!
Loni jsme dostali jako rodina poukázku na deset jízd na motokáry do Radotína. Tři dny před koncem platnosti jsme to šli projezdit, bylo nás pět, každý měl dvě jízdy.
Dostali jsme přilby, vybrali si motokáru a jeli. Motokára, to je plyn, brzda a volant, to je dost intuitivní i pro nás neřidiče. Jezdí to rychle, krásně to vrčí a bublá, ve smycích píská, fakt paráda. Chvíli mi trvalo, než jsem se otrkala a začala jezdit na plný plyn, to teprve když jsem se ujistila, že ani ve smyku se to se mnou nepřeklopí, že to na té zemi vážně drží na všech čtyřech kolech. Pak jsem se naučila zatáčet přes kontrolovaný smyk, prostě super.
Nejlepší čas z druhé jízdy jsem měla 1:27 za kolo, to nebylo zrovna špatné. Za tu desetiminutovou jízdu jsem ujela šest kol, tj. jen o jedno míň než nejlepší. Brácha měl nejlepší čas 1:21, bídák.
Na první jízdu nás tam bylo dost, trojice kluků se tam honila, (časy kolem 1:20,) jeden mě strčil zrovna v zatáčce, ale gestem se omluvil, to jsem ani nečekala. Naopak při druhé jízdě jsem vjela Lucce do zatáčky, takže mi to našila do boku, moje chyba, no.
Fakt super, bavilo mě to moc.
