sargo: Ale já souhlasím - v zásadě Jen mi až teď plně došlo, že děti jsou ještě mnohem víc různé, než jsem si myslela. Hodně prostě záleží na osobnosti dítěte. Sama bych do toho nešla jinak než v nouzi nejvyšší (a i v těch dvou mi to připadá brzy), ale můj komentář směřoval hlavně k tomu, že když ta nouze je, a vede se to jen trochu rozumně, tak to to dítě zvládne líp, než se zdá. Pokud samozřejmě není vrženo do nějaké smečky ála jesle. Má-li někoho pro sebe a všichni se chovají dobře, není důvod, aby byly vztahy a vývoj nějak narušené. Naopak bych řekla, že náš současný systém, kdy je dítě jenom s matkou, málo se tu nosí (kdo by to taky sám zvládnul), a pak rovnou v kolektivu, je dosti nepřirozený.
Nebo ještě jinak: nejoptimálnější by mi přišla širší rodina, i když samozřejmě na matce by dítko mělo viset, obrazně i doslova, nejvíc. A dítěti by mělo být poskytnuto maximum fyzického kontaktu a přiměřeně pozornosti.
V našich podmínkách, kdy je hlavně matka, otec večer na chvíli a o víkendu babičky, je holt asi vážně nejlepší napumpovat do dítěte maximum jistoty sólo. Ale rozšířit rodinu o chůvu, pokud všichni vychovávají podle zhruba stejných zásad a věnují se mu hezky, to dítě prostě zvládne dobře. Jen to nechce trefit všechny ty nové příbuzné do některého z těch citlivějších období, která ale nebývají dlouhá...