Májské památky. Nebyla jsem si jistá, jestli se na ně bude Ebříkům chtít, ale naštěstí na nich byli inzerovaní netopýři, a tak jsme navštívili rovnou dvě lokality: Hormiguero a Calakmul. A taky bat volcano, což byl mnohem silnější zážitek, než jsem čekala. 

Od moře jsme se přesunuli do zapadlé maličké vesničky uprostřed džungle a v noci se tam pokusili najít nějaká zajímavá zvířata. Viděli jsme vačici a kynkažu, ale já nejvíc nadšená byla z tarantulí, které běhaly mezi čtvrtou a pátou večerní po silnicích. Tenhle díl vyprávění je jen o jednom dni, ale zas je o nejodlehlejší části Mexika, kterou jsme navštívili.

Pořád mi přijde fascinující, že mám příležitost účastnit se kurzů, jako je TCCC - tactical combat casualty care, první pomoc v bojovém prostředí. Před třemi lety jsem jej absolvovala poprvé a od té doby se změnilo jen několik postupů. Proto sem nebudu znovu psát všechny znalosti, které jsem si odnesla, a zaměřím se spíš na zážitky. Protože, přiznejme si, tentokrát jsem si jich odnesla opravdu kopec.

Po prvních dnech strávených na Mayské riviéře jsme se přesunuli na jižní hranici s Belize. Vybrali jsme si přímořskou vesničku Xcalak, kde jsme šnorchlovali další dva dny. Viděli jsme spoustu rejnoků, nádherných ryb a taky, ehm, různorodých sasanek, jejichž výčet i s určením najdete na konci článku. Podmořský svět je fantastický.

První dny na Yucatánu. Naděje na kvalitní mořské šnorchlování nejdřív nebyla veliká, ale změna lokality pomohla - a já si aspoň měla čas koupit nové ploutve místo přivezených zničených. Taky jsme navšívili dvě cenoty - Dos Ojos a Casa Cenote. První byla krasová se spoustou krápníků a tyrkysovou vodou a druhá vedla mangrovy, jejichž kořeny se po nás natahovaly jako prsty.

S Ivanou a Honzou jsme se tentokrát vydali do Mexika na poloostrov Yucatán. S sebou jsme měli věci na šnorchlování i na průzkum džungle. Strávili jsme tam patnáct dní a bylo to skvělý.

Letošní tábor zajímavým způsobem zkombinoval příjemný průběh i nové výzvy. Na jednu stranu se celotáborová hra povedla, děti byly skvělé a přátelské i vůči těm trošku jiným a kolektiv vedoucích lepší než kdy jindy, ale na druhou stranu jsem v první půlce tábora měla nachcípané pacienty kvůli studeným nocím a v druhé půlce kvůli úpalům a taky jsme řešili vši a dokonce jsme museli vyloučit jednoho chlapečka kvůli chování. Konečný stav: naprosté vyčerpání.

Závěrečný díl naší cesty po Srí Lance. Zamířili jsme na jižní pobřeží do Mirissy, kde jsme ještě ten den vybalili šnorchlovací vybavení a učili se plavat ve vlnách, na nichž jezdili surfaři, a další den jsme vyrazili na výlet za pozorováním velryb. Viděli jsme hroznou vzácnost, o který jste určitě taky ještě nikdy neslyšeli: kogii. Další den jsme se přesnuli do Hikkaduwy na další šnorchlovací místo a poslední den jsme už strávili v parcích u Colomba, odkud jsme letěli domů. A protože bylo v Dubaji během přestupu příjemně, prošli jsme se kolem letiště.

Z horského národního parku Horton Plains jsme se vydali na jih do nížin, a to k národnímu parku Sinharaja, kde mělo být tolik zvířat, až se nám ani nevejdou do foťáku! A bylo: třeba pijavice, těch byla spousta. Naštěstí přišly i sympatičtější kousky - cibetky, mangusty, sambarové, světlušky, štíři...

A konečné skóre je - tadá - nula bodů ze sta!