Recyklujte papír, chraňte lesy!
Svědomitá příprava na zkoušku
Metodologii učení je třeba řádně vypracovat, barevný rozvrh a drogy na učení a ideálně si taky pokrýt celé tělo taháky, jako to udělal Rimmer.
Anebo tady mám radu, jak projít vejškou - další komiks :o)
A nakonec tu mám shrnutou právě svoji metodologii učení na zkoušku, na kterou jsem měla čas se připravovat právě od středy do pátečního rána. Jsem zvědavá, jak ta zkouška dopadne, mám tušení, že se tím asi dvakrát chlubit nebudu :-DV pátek mám zkoušku z morfologie českého jazyka. To je, pěkně prosím, jazykovědná disciplína, která zkoumá jazyk jako systém znaků sloužící k vyjadřování významů. Což je podle mě dost nepřesná (a hnusná) definice. Já bych řekla, že se zabývá paradigmatem. To jsou tvary od lemmy, kdyby někdo nerozuměl. A lemma je takový ten zástupný tvar slov v paradigmatu - a definice důkazu v kruhu se na oborové češtině nebere, takže mi tohle vysvětlení připadá zcela dostatečné.
V pondělí jsem měla zkoušku úplně jinou, z lexikologie (jediný jejich společný předmět jsou vidy sloves a stupňování přídavných jmen, což není mnoho), a v úterý jsem šla fandit na gympl na matury a málem jsem měla ještě jednu zkoušku. Takže jsem se mohla učit až od středy. Ale co čert nechtěl, ve středu se připravoval hvězdárenský den dětí a pak jsem děsně nutně musela do čajovny, protože jsme potřebovali podiskutovat s dalším adeptem na letní expedici do Ruska. No a pročíst všechny ty blogy taky chvíli trvá! A... a...
Prostě jsem měla zcela průkazné alibi, proč jsem se k tomu ve středu skoro nedostala.
To bude ale v pátek výkon ;o)
Tak přesně tahle morfologie to není! ;o)
Protože v rámci morfologie bereme i základy historické mluvnice, přihodím pár poznatků, které se vám určitě budou do života hodit :o)
Dříve byla u podstatných jmen tři čísla - jednotné, množné a duál. Ten byl i u sloves a protože shoda podmětu s přísudkem tu byla skoro vždy, byly tvary jako "dva pána šla" nebo "dvě ženě šle".
Dříve nebyly jmenné rody (tj. mužský, ženský a střední) důležité. 1. pád prostě končil na -a a 3. pád na -e: např. sluha, sluhy, sluze; žena, ženy, žene.
Ještě v devatenáctém století byly číslovky mnohem pravidelnější. Např. 15 bylo pětmecítma - "patnáct mezi deseti".
Ze slovesných způsobů je nejmladší podmiňovací minulý (byl by šel), ač je dneska vnímán jako nejarchaičtější a brzy asi vymizí úplně.
Časy máme dneska 3: minulý, přítomný a budoucí. Do 15. století jsme jich měli 5: budoucí, přítomný, minulý, aorist (minulý čas pro uzavřené procesy: nesech = nesl bych, nesechom = nesli bychom), imperfektum (minulý čas nedokonavý, který vyjadřoval okolnosti děje: byl jednou jeden král a ten měl) a složené préteritum (když se mluvilo o minulosti, ale nevyprávělo se; ve 3. osobě se nemuselo vynechávat pomocné sloveso být - byl jsem, byl jsi, byl je...).
Kromě infinitivu bývalo supínum - infinitiv končil na -ti, supínum na -t. Infinitiv využíval dlouhé samohlásky (nésti), supínum krátkou (nest). Supínum přetrvalo tak maximálně ve spojení "jít spat".
Kdysi byla češtivna nejflexivnější a nejpravidelnější jazyk vůbec. Pak ale přišel Dobrovský a pod záminkou, že v tom udělá pořádek, v tom udělal pěkný guláš.
A to je vše :o)