Takhle ne, přátelé!

Občas si připadám jako Jára Cimrman, jako veliký průkopník slepých cest. Vždyť tu musí být někdo, kdo se rve s osudem, aby mohl nakonec zvolat: "Tudy ne, přátelé!"
Řeč je o dnešní zkoušce. Z češtiny nás vyhazují na teorii literatury, která mě ještě čeká, z němčiny zase na fonetice, kterou jsem měla dneska. Měla, ale neúspěšně.

Měli jsme se dostavit na 10:45. Áno, cestou na metro jsem uvízla v zácpě, ale i tak jsem to stihla. Probila jsem skrz davy turistů do školy, kterou máme v Celetné, myslela jsem, že z kostýmku umřu vedrem a podpatky jsou kapitolou sama pro sebe... ale do školy jsem se dostala. Ze sedmi přihlášených tam byla teprve jediná slečna, ostatní přišli ještě po mně. Vida.
První chyba? Nedohodly jsme se s holkama předem, kdo půjde první, takže když z kabinetu vylezla Frau Nečasová, že můžeme, nastala prudká debata, která vyvrcholila turnajem kámen-nůžky-papír. Postoupila jsem do užšího výběru, naštěstí ale ta "čest" padla na Báru.
Každý z nás měl být na ústní údajně třičtvrtě hodiny, nicméně každý tam byl cca hodinu. Proto jsem přišla na řadu až cca v jednu a celá zelená jsem vylézala v půl třetí (měli jsme čas na písemnou přípravu, takže jsme mohli krásně sledovat, jak vyhazuje ty, co jsou zrovna na ústní).

Ještě na chodbě jsem se modlila, abych dostala kodifikaci němčiny nebo systém německých samohlásek. Přišla jsem tam a mé otázky opravdu byly "das System den deutschen Vokale" a "Ang-Laut". První jsem chtěla a druhá mi v nejmenším nevadila. Jupí! Pak ještě přetranskribovat větu z vtipného článku o vlasu v polívce (transkribovala jsem naposledy na třetím - úspěšném - pokusu zápočtu v zimním semestru) a popsat na jakémsi slovu těžkosti výslovnosti cizího mluvčího.

Eliška přede mnou dostala trojku, bestie :o)

Mňo. Spustila jsem vokály, ačkoliv docela plynule, furt mi opravovala členy (dost na tom, že si pamatuju německy takové názvy, jako závěrové hlásky nebo hlasivky - ještě členy se k tomu učit?). Pak mi oznámila, že je sice krásné, že jsem se naučila Vokaldreieck, ale že ona po mně chce Vokalviereck. Dál to zase probíhalo vcelku slušně.
U Ang-Laut nastal problém, když jsem se překecla a místo toho, že je to glotála, jsem nejprve prohlásila, že je to velára. V tu chvíli po mně chtěla vyjmenovat celou abecedu a co kam patří a nazdar.
Nakonec se podívala na transkripci, prohlásila, že houby, jestli mi vyhovuje, když vypíše další termín pětadvacátého června, já prohlásila, že moc ne, ona, ať si teda počkám na září, já zas, že to už tuplem ne a tak jdu pětadvacátého znova.

Můj pocit? Hodinu mě tam dusila, aby mě pak vyhodila na blbostech. A to nepočítám, jak dlouho jsem vůbec čekala na tu zkoušku...
Nevím, jak dopadly ty dvě slečny po mně, ale z nás prvních pěti vyhodila tři lidi a těm zbývajícím dvěma dala trojky. Taky způsob, jak redukovat stavy němčinářů na PedF UK.