10 důvodů, proč nenávidím kolo

Já jsem se narodila s pádlem v ruce. Bohužel příležitostí jezdit na vodě mám čím dál tím míň - nejsou lidi, ale přesto jsem přesvědčena, že tento druh přepravy je pro mě ten pravý.
Když není loď, jsou nohy. S báglem a do hor na několik týdnů a užiju si to jako nikdo jiný.
Tak mi vysvětlete, k čemu bych měla potřebovat kolo.


Protože dobře vím, že mi už leze zkouškové na mozek (a že se vůbec nehýbu), rozhodla jsem se zase vytáhnout mnou nenáviděné kolo. Nedávno bylo v opravně a od té doby jsem na něm neseděla. Bylo na čase zjistit, jestli ty kulaté věci nejsou maskované čtyřúhelníky.
Prvním varujícím signálem bylo, že měla ta věc zcela vyfouklé zadní kolo. Z opravny mi kolo vezl táta a prý v pohodě; jenže já si moc dobře pamatovala, jak na sportovním kurzu se školou se mi v polovině cesty začalo samovolně vyfukovat kolo. Dofouknout nepomohlo, vyměnit duši nepomohlo. Měla jsem tedy strach. - Sice nevím, čím to bylo, ale strach byl naštěstí neopodstatněný. Tedy, kvůli tomuhle, chci říct.
Abych to vzala popořadě. Sraz se Zuzkou jsme měly v Bráníku pod Mostem Inteligence.

1) Když jsem vepředu poprvé přehodila na nejtěžší převod, spadl mi řetěz.
2) Když jsem vepředu podruhé přehodila na nejtěžší převod, spadl mi řetěz.
3) Když jsem vepředu potřetí přehodila na nejtěžší převod, spadl mi řetěz.
4) Když jsem vepředu popáté přehodila na nejtěžší převod, spadl mi řetěz.

Zuzka holt čekala trochu déle.
Na most vedou schody a že bylo neuvěřitelné vedro a dusno, měla jsem pocit, že tam omdlím. Bylo to počasím a minimem pohybu v poslední době, ale zatmívalo se mi před očima.
Přejely jsme most a podél řeky dojely před chuchelský stadión. Tam jsme (se zastávkou na zmrzlině) odbočily doprava a brzy se napojily na modrou, která nás vyvedla na Slivenec. Tedy měla nás tam vyvést a nakonec opravdu vyvedla. Bohužel jsem předtím nekoukla na vrstevnice a cesta byla také uzoučká lesní pěšinka, po které se jet pořádně nedalo.

5) Dá se na něm jezdit jen v některých terénech. V ostatních případech je jen nepříjemnou zátěží.

Vápenka je hned za Chuchlí cestou na Slivenec.


Prolezly jsme v ní, co se dalo.

Na Slivenci jsme odbočily na červenou, kterou jsme záhy ztratily. Nakonec jsme projely přes nějakou megastavbu se zákazem vjezdu a znovu se napojily.

6) Cyklostezek není mnoho a turistické cesty jsou kolem Prahy mizerně značené. Vyvážet kolo někam dál je trochu problém.

U Měchurovského mlýna nastal další drobný kufr, který sice nebyl dlouhý, o to ale vertikálně náročnější.

Ach jo. Už jsem se zmiňovala, že bylo vedro a neuvěřitelné dusno?

Při troše dobré vůle by se ten výhled z posedu dal považovat za obrazovku
televize. Na to by se dala nalákat ta dnešní mládež... :o)

Minuly jsme červenou a dojely do Třebotova.

Tuším, že tohle by mohl být onen Třebotov. Až budu velká holka, taky mi
povede značka přes dvůr... v mém případě možná spíš přes balkón.
Je v pátém patře.

Tady kufr sice nastal, ale nijak fatální nebyl, takže nemá cenu se rozepisovat. Nakonec jsme se zase napojily mezi milionářskou vilkou a ohradou s koňmi a dojely na červenou před Černošice. Podél Berounky dál do Radotína, pauza na další zmrzku a průjezd Radotínem. Kvůli provozu jsme často volily chodníky, kde jsme kolo vedly, což bylo - jak se později ukázalo - velmi prozíravé. Zrovna jsme procházely pěší zónou, když tu jsme v podchodu železnice potkaly tři policajty. Ten průchod byl uzoučký, že by se tam projíždělo těžce... ale bylo jasné, že kdyby nás jen zahlídli, pokuta by mohla být.
Nemám ráda průjezdy velkými městy. Nemyslím tím jenom Prahu.
Nakonec jsme to střihly rovnou přes Zbraslavský most na cyklostezku podél Vltavy, která ještě není oficiálně otevřená, ale už je hotová a moc krásná, a frčely směrem ku Praze.
Abychom s sebou netahaly zbytečně plavky, stavily jsme se ještě na krátko u vody. Bylo dílem okamžiku, než se labutě u vlezu uráčily odplout, a po počátečním šoku ze studené vody jsme tam nakonec vlezly dvakrát.

Stroje, Zuzka a 53m vysoký komín bývalého Cukrovaru.

A pak už do Prahy a domů, abychom to stihly na přednášku na hvězdárnu.

Důvodů jsem zatím uvedla jen šest. Tak moment, musím vypátrat ty 4 zbývající nejdůležitější.
Mhm... mám to!

7) I při velmi vysokých rychlostech vás od velmi tvrdé silnice dělí jen hromada šrotu. Nemám v ní důvěru.
8) Ta bestie se může kdykoliv nenávratně rozbít. Je to něco, jako jet v zimě na sníh s nafukovací karimatkou. Když funguje, je dobrá, ale když se píchne, umrznete.
9) Ačkoliv pro cyklisty platí silniční pravidla a oni musejí dávat přednost z prava, spousta motorových řidičů si nemyslí, že se stejně musejí chovat k cyklistům. To auto by mě dneska na kruháči smetlo, kdybych nepřibrzdila, když jsem viděla, že tam bez ohledu na mě hodlá vjet.
10) To kolo je FIALOVÉ!