Učit se, učit se, učit se!

Učím se. Opravdu - ne jako to šolíchání doteď, kdy většina vědomostí na zkoušce pocházela z doby strávené v tramvaji cestou do školy. Teď se opravdu učím - a je to nezvyk.

Tak třeba včera. Od půl desáté ráno do jedné v noci, to vše jen s minimálníma přestávkama - cca 12 hodin čistého času stráveného v sympatické společnosti jistého Josefa Peterky, respektive jeho nepřekonatelné učebnice Teorie literatury pro učitele. Blé.

Mám už dokonce metodu.

Jeho učebnice čítá rozkošných 200 stránek (mám ji okopírovanou) dělených do 30 kapitol. Zkouška je ve středu, i rozpočítala jsem si učení do tří dnů (plánování - moje věc!). V sobotu jsem opravdu zvládla prvních deset kapitol, dneska od rána jsem jich udělala už šest, přesto, ač jsem začala kapitolou 11, jsem nyní u kapitoly 13. Tedy vlastně - 13.2 ;o) Dneska bych teoreticky měla skončit dvacátou kapitolou, v pondělí dodělat zbytek. V úterý musím zanalyzovat pár literárních děl, třeba jako že Kuřátko a obilí popisuje archetyp epiky... nebo že básně jistého Josefa Peterky (podobnost není čistě náhodná) jsou těžce nepochopené a nedoceněné.

Brácha si odvezl počítač a protože má větší stůl, nastěhovala jsem se k němu. Vlevo, pod oknem, leží kapitola, která mě k studiu teprve čeká. Přede mnou, uprostřed, je kapitola, kterou zrovna zkoumám za pomocí zvýrazňovačů (nadpisy oranžově, podnadpisy žlutě, důležité kydy žlutě). Napravo pak leží čisté papíry, navrchu je papír, na kterém budu aktuálně pokračovat ve výpiscích. Výpisky obsahují desetinu učebnice - v učebnici jsem na straně 110 a popsaných papírů mám zatím 11.

Dalších 10 kapitol, které mě teprve čekají, jsou vyrovnané na mém stole. Tam jsou i již zpracované výpisky. Posledních deset kapitol, které mě čekají až zítra, odpočívá prozatím v šuplíku. Již zpracovaná část učebnice má své místo na topení.

Ano, systém je dokonalý. Tak mi vysvětlete, proč mě to tak nebaví!

Systém je dokonalý... všechno je na svém místě. I prach jsem tam všude dokonce utřela, aby bylo vše dokonalé! A víte, co není dokonalé? Průvan. Už několikrát mi všechno rozházel. Ale to nevadí, já to budu mít dokonalé stále - nikdy není škoda času, abych to mohla přerovnat. Klidně i víckrát.

Studijní zátiší

Jste zvědaví, co to vlastně ta teorie literatury je? Její studium je tak - povznášející! Tak - oprošťující! Cítím se býti novým člověkem, a to vše jen díky tomu, že vím, že...:

... Estetická funkce charakterizuje texty určené pro zážitek, jež tím odlišuje od ostatních jazykových projevů. Její zvláštní povahu vystihuje paradox účelná bezúčelovost. Bezúčelovostí se míní skutečnost, že estetická funkce vyvazuje text/sdělení z bezprostředních úkolů životní praxe. Přívlastek účelová poukazuje na to, že priorita estetické funkce sdělení neruší, nýbrž je činí působivým a víceznačným. Estetická funkce tedy dává slovu prostor; literaturu osvobozuje od tlaku vnějších povinností a zároveň otvírá univerzu.

... Problém kreativity byl intenzivně sledován v 19. st., kdy se jako novum objevuje romantický kult génia - tvůrčí individuality vyššího typu. Génius (český poněkud komický ekvivalent by byl veleduch) je v tehdejším pojetí charismatickou osobností, vymykající se měřítkům své doby, netvoří pro zisk, ale z osudové vnitřní nutnosti, i za cenu obětí.

... Rozvoj audovizuálních masmédií ve 20. st. dosud zdánlivě neotřesitelnou pozici knihy a také literatury relativizuje. Věk slova ustupuje věku obrazů. Přímo vidět a slyšet se stává pro většinu lidí přitažlivější, praktičtější a hlavně pohodlnější než si vybavovat představy prostřednictvím četby tištěného slova. Smiřujeme se, že literaturu vnímají mnozí (například školní mládež) primárně nebo výhradně filmovým a televizním adaptacím - v názornější, přístupnější, ale často i okleštěné podobě. Četbu románů nahrazuje stále více televizní seriál.

Zmiňovala jsem se už, že tuhle učebnici napsal jistý - chvíle napětí - Josef Peterka?

A áno, tyhle jeho žblepty vyžaduje doslova, to už všichni víme ze seminářů. Na zkoušku mám jen jeden pokus... a druháků, kteří s námi stále chodí na jeho přednášky, protože je nenechal projít, není málo.