Den otevřených dveří

"A v neděli udeří tropická vlna veder..." Díky, Taťáno!
Měli jsme na hvězdárně v neděli den otevřených dveří. Jaké lepší počasí bychom si tak mohli přát než třicetistupňová vedra, ve kterých se demonstrátor peče ve vlastní šťávě v plechové kopuli při ukazování slunka?

Pohled z pozorovacího domečku

Otevřeno bylo v kuse od deseti do osmi a pak ještě od devíti do jedenácti. Chodili vesměs Češi, což bylo více než sympatické. Anglánů bylo překvapivě málo, když už cizáci, tak Rusáci, Francouzi nebo Italové, kteří nerozumí nejspíš ani vlastní mateřštině.

Nejprve jsem byla v hlavní kopuli, kde je náš nejstarší dalekohled (100 let) a kde se demonstruje slunko. Dopoledne tam ještě byla trošku vidět sluneční skvrna, která se ovšem během dne zmenšovala a zmenšovala, až zmizela úplně. Tak nic. Sluneční protuberance dneska nebyly žádné.

Tady se promítá sluneční kotouč,
na kterém dneska neuvidíte vůbec nic...

Když jsem byla vystřídána chodebníkem, neb v kopulích byl neuvěřitelný pařák (otevřené jsou kupodivu směrem Slunce), užívala jsem si chvíli vzadu na chodbě, kde máme úplně skvělé fyzikální pokusy. Od lomu a rozkladu světla po velmi praktické a názorné, že třeba si člověk může pohybovat zářičem infračerveného světla, které nevidí, ale to místo snímá IRkamerka, která mu promítá, kde paprsek zrovna je. Taky tam je UV záření, kam se dají přiložit bankovky a prozkoumat ochranná pole, IR přenášející teplo... no a mimo mnoho dalšího černá díra. Největší atrakce. Kulová plocha z prohnuté látky s dírou uprostřed. Tam se hodí po obvodu kulička a demonstruje to, jak padají tělesa do černé díry. Teda, kolik dětí u toho vydrželo třeba půl hodiny, bylo naprosto neuvěřitelné.

Optické lavice

Pak jsem střídala Petra v pozorovacím domečku. To je hranatá kopule přistavěná v roce 1987 nebo tak nějak, ve které je dalekohled, který naše hvězdárna vlastní nejdéle. Máme ho od 1921 a podle toho taky vypadá.

Ohnisko 1370 mm, helioskop ještě menší, okulár jediný, a to 16 mm, takže zvětšení jen 85x. Namířeno jsme měli na žárovku, možná by bývalo bylo zajímavější zacílit o trochu níž - do oken strahovských kolejí.

Tato kopule je zajímavá především svým tvarem. Je hranatá a tak má otevírání střechy vyřešené jinak - prostě se odjistí a po kolejničkách se komplet celá střecha odsune dozadu pryč. Což znamená, že celý den je tahle pícka vystavená přímým slunečním paprskům. Byla jsem tam hodinu v kuse a ramena mám spálená těžko uvěřitelným způsobem.

V této kopuli mě přepadl člověk z ČTK, ať mu něco povím na diktafon. O dalekohledu se toho moc vyprávět nedá, ale odeslat jinam se nenechal, tak asi budu slavná :-D A to v hlavní kopuli u slunka jsem se předtím několikrát nedokázala vyhnout tomu, abych nevlezla do záběru ČTčku, co tam filmovali. Ech :o)

Pak jsem se naučila hýbat (přes počítač) s kopulí i dalekohledem východní kopule, do které normálně nesmíme ani my (dneska tam byly exkurze), protože tam je robotický dalekohled, který vůbec nemá okuláry pro pozorování okem, neb všechny vývody vedou do počítače. Díky tomuhle dalekohledu máme na střeše vlastní meteorologickou stanici.

Západní kopuli jsem se celý den úspěšně vyhýbala. Když se tam Petrovi povedla najít Capella (hvězda ze souhvězdí Vozky), zatáhlo se a celý den už tam tak nebylo vidět nic, protože to zase nechtěl celé rozštelovat, kdyby se roztáhlo. Ehm :o)

Nu, v osm jsme všechny nelítostně vyexpedovali, ač normálně obvykle přetahujeme, protože jsem se všichni koupali ve vlastní šťávě a pauza byla jen hodinová.

Večer (otevřeno bylo 10:00 - 20:00 a 21:00 - 23:00) jsem se zašila do hlavní kopule, kde jsem měla velikou snahu najít Saturn podle souřadnic, a ono furt nic a nic... a pak jsem zjistila, že ta ročenka, ve které souřadnice byly, je loňská.

Večerní pozorování.

Ale vlastně to nebylo tak zlé :o)

Lidi odcházeli velmi spokojení (aby ne, když bylo dneska zadarmo!), což říkali nejen nám, ale psali i do návštěvní knihy, a my, ač večer naprosto odrovnaní, jsme za to byli dost rádi. Dostali se k nám lidi, kteří by jinak nepřišli, a to třeba od člověka, který prý na hvězdárně prováděl před 50 lety, přes otrávené rodiče, kteří by tam své nadšené děti nikdy nevzali, kdyby měli platit vstupné. A ty děti to zajímalo... Jestli mám vybrat svoji nejoblíbenější věkovou skupinu, tak to jsou kluci kolem dvanácti let. Věk, kdy objevují, jak funguje svět, a strašně je baví se ptát na základní věci, které jim rodiče nezodpoví - jak vznikla Země, jak je daleko Sluníčko a proč je to hvězda, když vypadá jinak než hvězdy. Nadšeně koukají do dalekohledu a když je člověk nechá zatočit dokola kopulí nebo dokonce dalekohledem, jsou v sedmém nebi. Jsou prostě děsně skvělí :o)