Jak chudá dívka ke štěstí nepřišla

Vracela jsem tátovi peníze, které jsem si od něj půjčovala před Indií, a jásala jsem, že mi na účtu zbyla skoro tisícovka, takže neumřu hlady. Táta se mi koukal do internetového bankovnictví přes rameno. Podíval se na stav účtu, na mě, na stav účtu a na mě.
"Vždyť tam máš skoro šestnáct tisíc."
Koukla jsem na stav účtu, na tátu, na stav účtu a na tátu.
"On je v tom započítanej kontokorent, víš?"
"Ne, není."
"Je to napsaný pod hvězdičkou."
"Fakt není."

Je.

Ale strašně jsem se zasnila, jaké by to bylo, mít na účtu patnáct tisíc, o kterých bych posledních pět let nevěděla.

Na internetu mám seznam věcí, které si časem plánuju pořídit a do kterého příležitostně v době svátku, narozenin nebo Vánoc nahlížejí rodiče a Ježíšek. Kdybych všechny ty věci kupovala ve výprodejích a slevách, měly by hodnotu dvaceti tisíc, bez slev dvojnásobek.
Kdybych měla patnáct tisíc, co bych si z toho koupila?

Nejvíc stojím o péřový spacák. Jirka na netu objevil podezřele levnou tisícovku na míru, tenhle. Do toho už by mi v zimě stačily třeba jen čtyři vrstvy, abych se vyspala, to by bylo krásné. Nemusela bych pokaždé shánět nějaký půjčený, nemusela bych o něj tolik trnout strachy, byl by můj. A bylo by mi v něm teplo, třeba, možná.

Pak tu jsou membránové kalhoty, ty taky nemám. A hodily by se. Všichni mají membránové kalhoty. Výlety proto vypadají tak, že všichni v dešti vesele šlapou a kecají a smějí se a za nimi se táhnu já jako zmoklá a zmrzlá slepice, případně jako zapařená a hodně napruzená slepice v zátěrových (tj. pogumovaných) kalhotech, které nepropouštějí pot.

Chtěla bych taky benzínový vařič, sněžnice, ferratový set, péřovou bundu, lezeckou helmu a šedesátkové lano. A pár dalších podobně levných věcí.
Taky chci piktogramové tričko, ale to si koupím za státnice, jestli je udělám. Už jsem se vzdala představy barevné hlavy, protože bych si za ty peníze koupila triček pět.

Něco takového by se mi hrozně moc líbilo :)

Nebo bych si nekoupila nic a v létě bych mohla jet někam dál než do Tater.
Jenže patnáct tisíc bych na účtu asi nepřehlédla.

No a můj životní plán - vdát se za ohromně tolerantního multimilionáře s vášní k backpack cestování - nabral v létě vážné trhliny. Asi prostě musím víc hlídat a víc psát a sem tam vykrást nějakou banku.