Petrolejové lampy

Petrolejové lampy v divadle Komedie.

Pavel - Karel Roden
Štěpka - Ivana Uhlířová
Janek - Martin Finger
Hynek Chmelař
Jiří Štrébl

"To je konec." Tak začíná divadelní hra o pěti hercích, jedné židli a jedné kachlové zdi. A ano, také je tam spousta prachu, kouře a starých šatů, rozcuchaných vlasů a podmanivé hudby.

Neznám knihu a neznám film, znala jsem dopředu jen zápletku (a je mi to líto). Bohužel jsem se do divadla vypravila s obrovským očekáváním, protože minule mi Komedie při Procesu připravila asi největší divácký zážitek vůbec... a očekávání se nenaplnilo zcela.
Představení bylo ovšem nádherné.

Příběh je pojmut diachronicky, začíná poslední scénou a postupuje k dřívějším, ale ani poslední obraz z pohledu diváka nebyl prvním z pohledu postav. Ale celek dával smysl. Divák se nemusí soustředit, stačí sedět, dívat se, vnímat. A šklebit se lítostí, zhnusením a opovržením.

Scéna je pojmuta velmi minimalisticky. Většina se jí odehrává na molu, které vede až mezi diváky, potom velká část v těsném okolí... a jinde ani ťuk. V dalších rolích uvidíte kartáč na vlasy, sklenici s vodou a zástěry na šatech. A to je vše.

A tohle, oproti všem předpokladům, funguje.
Ta hra je skvělá a výkony byly skvělé. Pocit ve mně zůstal ještě nějakou dobu a jsem ráda, že jsem měla možnost na toto do divadla jít. Možná si k představení konečně přečtu knížku, spíš si ale pustím film. Abych mohla srovnávat. Abych si doplnila scény, které v divadle nebyly - děj byl prokrácen hodně. A abych si zavzpomínala, jaké to bylo, jak působivé a deprimující.

A příště půjdu na komedii.