Jela jsem parníkem

Pražští možná vědí, že byl nedávno zahrnutý do MHD parník. Kdo bych byla já, abych jím alespoň jednou nejela?

Zrovna dneska (psáno v úterý ) se mi naskytla skvělá příležitost, jak se jím svézt a nejet trapně jen kvůli tomu. Protože bydlím na jihu a potřebovala jsem na sever, kam shodou okolností jezdím po nábřeží, byl parník jasnou volbou.

Jezdí jednou za 15 minut z Podolské vodárny na Výtoň. Pěšky by tam byl člověk skoro rychleji, ačkoliv plavidlo samo o sobě jezdí rychle - pomalu se jen otáčí a odráží od břehu.

Jezdí jím překvapivě hodně lidí a mnozí z nich si čtou. Což je podivné, protože mi parník opravdu přijde spíš jako atrakce než vážně míněná náhrada za tramvaje, ale mnozí si tam čtou a ignorují všechno kolem sebe.

Vyšehrad

Já si jízdu užila i za ně :-) Parníkem jsem nejela už dlouho. (Můj poslední kontakt s parníkem byl ten, že jsem dětem v něm podávala láhev se vzkazem, tvářila se jako mořská panna a snažila se nenapít Vltavy, protože se celá scénka odehrávala pod mostem Legií.) V kombinaci s novým mobilem !!s foťákem!! to tedy byla zcela vražedná kombinace a upřímně doufám, že nikoho ze spolucestujících, kteří tam na mě koukali trochu jako na zjevení, už nikdy nepotkám.

U parníku byl dopravák a kapitán, takový ten správně zarostlý s placatou čepkou a v modrém, na parníku visela cedule X-21 a před molem byla klasická zastávka, trochu netradičně se znakem lodi. Když se loď odlepila od břehu (správňácký kapitán počkal i na dobíhající pasažéry), trochu se zahoupala, potom ještě taky když se otáčela a když kotvila. Nečekala jsem to, překvapilo mě to, vždyť to není něco, co by člověk v Praze čekal. Zvedlo mi to náladu

Zastávka MHD

Při přistávání jsme do mola narazili trochu víc, než bych čekala, ale přežilo všechno, jen pár cestujících popadalo.

Juhůů, já chci jet znova!

Pravda, místo klasických třiceti minut mi cesta zabrala skoro hodinu, ale komu by to vadilo? :-D

---

Dodatek: Jela jsem znovu, a to pozdě večer, už za tmy. Ta jízda měla něco do sebe