Vánoční Fest

Vánoční Fest v Abatonu. Kapela střídala kapelu, pivo teklo proudem a pro nespokojence s programem stál hned za rohem krásný komín. S vařečkou. Stříbrnou.

Přišla s tím už docela dávno Klára - našla to na stránkách Jaksi Taksi, když zjišťovala, kdy zase budou hrát. Dneska, v Abatonu, zadarmo. A tak jsme šli.

Program k této akci neexistoval, vyrazili jsme tam tedy na šestou. Cestou jsme ještě skákli skouknout svijanskou hospůdku, která měla bohužel zavřeno. Tím odpadla jedna zachrána pro případné špatné předkapely.

U vchodu nás prohledávala gorila, zda-li neneseme zbraně střelné či chladné nebo pití či drogy nebo plyšové tučňáky... co já vím. Lukáš měl s sebou spacák. Prohledali ho o to důkladněji. U mě probíhal rozhovor taky zajímavě, ač jsem měla jen malinkou tašku přes rameno: "Co v tom máte?" "Dvoje pracovní rukavice." "Pracovní rukavice. Aha. Tak to taky vybalte a ukažte." Vyndala jsem dvoje pracovní rukavice. "Aha..."

Hlásím, že jsou zbrusu nové a že jsem je dostala pod stromeček, abych je nosila do dobré společnosti. Budu. Kdo je lepší společnost než naše hvězdárenská prekiorodinka? (Kromě Sargo, samozřejmě? :-D)

Skoukli jsme to vevnitř, bylo tam podezřele málo lidí. Konečně jsme potkali program: Another Way, Bára Zemanová, Medvěd 009, Jaksi Taksi, Rybičky 48. Program byl už od dvou (ty kapely jsem neudržela, neznala jsem z nich ani jednu), to tam muselo být naprosto prázdno. Hvězdy holt vycházejí večer ;-)

Počkali jsme, než Another Way dozvučí, a po první písničce jsme zanechali Lukáše napospas osudu (prohlásil, že na tom komíně byl nedávno a že se mu tam nechce) a Ondrovi, který měl nedlouho poté dorazit, a samy jsme s Klárou vyrazily pokořit. Klára mi ukázala novou přístupovou cestu, která je o moc pohodlnější, a hop hop na první ochoz, druhý. Dole se ochomítal jakýsi hlídač, snad hlídal ta auta u baráku vedle. Z baráku se linula hudba hlasitější než z Abatonu.

Vařečka zůstala za svém místě, ačkoliv je nějak uvolněná a nedrží tam už tak pevně. Ale je tam a to je dobře, protože jinak by se narušil vesmírný řád.

Dokořit, komínek je nádherně pevná záležitost se skvělým převískem u dmychadla. A dolů.

Tentokrát jsme se už uvolily nechat se okrást vydřidušským poplatkem za šatnu, dvacka za věc. Tašky z Hanibalu jsou malé, ale větší jsem neměla. Když se naše bundy zkomprimovaly (formát .zip), vešly se nám tam oběma. Byla to spíš výzva než neochota zaplatit o deset korun víc. (Ačkoliv, dost na tom, že tam točili jen Gambrinus a to za ošklivých 30,-...)

Přišli jsme akorát na konec Another Way.