Ostatky všedních dnů

Něco málo o Jášovi (a Sargo), něco málo o škole, jeden příjemný komínek. A tak :-)

Tudy...?

Cítím se adaptovaně. Adoptovaně. Pokoj pro sebe tam sice nemám, přesto je mi v Rudné dobře :-) Jak tak vypadá můj obvyklý týden?

úterý - hlídání Jáši
středa - komín se Sargo
čtvrtek - hlídání Jáši a komín se Sargo
pátek až časné nedělní hodiny - společenské žití u Sargo

Můžu být vlastně ráda, že je Jára ke mně a mé drahé tak tolerantní O:-) Ale za vším jsou jen a jen komíny, vážně, no fakt! Možná taky tak trochu Osadníci, docela malinko Královské rošády... a potom je tu TO psaní. Ale to je fakt všechno. Fakt. :-)

:-)

Byli jsme v úterý s Jášou bobovat. To, že ten den vstával ve čtyři, mi Sargo raději dopředu neřekla, mohla jsem se tak alespoň celé dopoledne divit, co to s Jášou je. Coby - utahaný byl, a hodně.
Sargo mi ho předávala na Zličíně a s Jášou jsme se vraceli do Rudné autobusem. Pro Jášu zážitek veliký... i pro mě.
Choval se vzorně, to uznávám zcela a beze zbytku. Jen by snad mohl mluvit tišeji... Sundala jsem si v autobuse čepici, Jáša na mě kouknul, strašně se rozchechtal a prohlásil tak, aby ho bylo všude dobře slyšet: "Jéé, teta Einé má šišaté vlasy!"
Už mu začíná být velmi slušně rozumět ]:->

"Fiat!"

 Přišli jsme domů, abychom se dooblékli, a Jáša trval na tom, že ještě postavíme koleje. S veškerou svou praxí jsem postavila během dvaceti minut koleje, na které jsem docela hrdá, a během další hodiny jsme úspěšně vyrazili bobovat.
Cestou na nádraží byl Jáša sluníčko, táhl si boby a byl ze sněhu šťastný jako blecha. "Jáša hodí kouli!"
Na nádraží že si chce sjet rampu. Vytáhla jsem ho nahoru, načež změnil názor a že půjdeme bobovat do lesa. I šoupla jsem ho z kopečka rampy, abychom mohli vyrazit dál, a Jáša dostal děsný hysterák, že nechce bobovat tady, ale v lese. Uff, vymyslete argument pro to, že když chcete odjet z bodu A do bodu C, musíte projet bodem B, který leží mezi nimi - v tomto případě simulovaném oním kopečkem rampy.
V polovině cesty si to Jáša rozmyslel a tak jsme se zase vraceli domů. Akorát včas na oběd.
Tentokrát se Jáša nechal v bobech už táhnout celou cestu a argument, že na silnici sníh není a měl by přejít pěšky, naprosto pomíjel.
Bobování rozhodně utahalo víc mě než jeho :-D

Boby jsou určené nejen na sníh...

...ale i na zbylé druhy povrchů. Ztuhlá láva se nicméně nedoporučuje, hrozí poškození materiálu.

Byli jsme dneska se Sargo a Michalem na komíně, zas po dlouhé době přes den. Komín je v Prokopském údolí a je krásný. Výstup jsem si velmi užila.

Prokopák z výšky. Příště nepůjdu v děravých botách.

Dneska jsem zjistila, že mi milovaný zkoušející kecal, když mi tvrdil, že mi Julie dala 3 z jazykových cvičení. Nedala. Příští týden znova, naposledy. Asi umřu.
Nešla jsem dneska na zkoušku z morfologie. Nedokážu v jednom předmětu ležet v kuse tři týdny, neuměla bych to lépe než minule, bylo by to tedy nedostačující. Taky příští týden? Snad, prý mě vyzkouší v konzultačních hodinách. Protože druhý týden školy jedu do Francie, snad to bude dřív. Nebo později.
Něco mi ale říká, že vstříc mým soukromým potřebám rozhodně vycházet nebude. Uvidíme.

Vyhlašuji boj za přiměřenou velikost čepice pro Jášu! ;-)