Miévillův Král Krysa

Král Krysa je skvělá městská noir fantasy, která udělá ze čtenáře milovníka drum'n'bassu, aniž by ho kdy slyšel. Je to jediná knížka, kde dokážete jedním dechem přečíst stránku popisující několik minut junglové skladby. O tónech, dunících, vysokých, mizejících. Při čtení vás zvráceně těší puch nemytých lidí a rozkládajících se odpadků. V pohodlí křesel myslíte na to, jaké by asi bylo jíst z popelnice za Burger King, jak lákavé jsou obědové zbytky bezduché masy lidí.
Kanály a krysy, po kolena v břečce lidských výkalů a v teple zapomenutých cihlových místností londýnské kanalizace.
Takový je Král Krysa. Kniha, která vás uchvátí.

-SPOILER-

Saulovi někdo zabije otce, se kterým si nikdy nerozuměl. Problém je, že se Saul vrátí domů a jde spát, aniž by otce pozdravil. Nevšimne si, že otec leží před domem na trávníku a v obýváku je vyražené okno. Jde spát a nerozumí, proč ho ráno z bytu odvlečou policajti.

Chtějí ho zavřít, je v cele předběžného zadržení, je vyslýchán, nikdo mu nevěří. S otcem si příliš nerozuměl. Není důvod věřit v jeho nevinu.

Potom do cely někdo přijde, král Krysa. Stojí ve stínech a jeho hlas zní podivně blízko, když nabízí Saulovi vykoupení z křivého obvinění. Nabízí mu útěk z cely a nový život. A když se jím Saul nechá odnést nad noční Londýn, vyslechne si na střechách domů svůj ortel. Je krysa. Je korunní princ. Princ Krysa.

Odejde s králem Krysou a učí se žít. Jíst z popelnic a šplhat po zdech, udělat se neviditelným v šeru města a vyznat se v kanálech. Odejde z města lidí a přejde do města krys.

Jenže někdo v jeho bytě zabije dva policajty, kteří tam hlídali. Někdo brutálně zmasakruje jeho kamaráda Kaye, se kterým se Saul jako s jediným spojil. Někdo po něm jde a král Krysa mu prozradí, že je to krysař. Pištec. Ten, který vyhladil krysí národ v Hammeln, ten, kdo ho sesadil z královské pozice. Ačkoliv žijí londýnské krysy ve stejných kanálech jako král Krysa, neuznávají ho.

A nejen král Krysa má strach, protože je Pištec znovu tady, v Londýně. Není sám, Anansi i Loplop se svými pavouky a ptáky se bojí, i ti už se s Pištcem setkali. Pištec vábí na svoji flétnu, nutí je tancovat a zabíjí.

Jenže Saul je z poloviny člověk, není jen krysa. Jeho zvuky píšťaly neošálí, ať bude hrát Pištec jakoukoliv melodii.

Problém je, že Saul není hloupý. Dá si dvě a dvě dohromady, uhodne, kdo a proč zabil jeho otce, a z deníku, který mu Pištec podstrčí, se dozví pravdu i o sobě. A vzbouří se. Pokud Pištce zabije, nebude to pro smutné oči krále Krysy. Nebude to díky manipulaci.
Bude to jen proto, že Pištec neváhá do boje zatáhnout Saulovy bývalé přátele, které jeho lidská část dosud miluje.

Ne tak něžně, jak to zní.

Ta kniha je o hnusu a špíně a odpadcích, o neutuchávajícím drum'n'bassu, o podlosti, krvi a násilí.

Skončí velkým masakrem, zvuky flétny, nářkem dávno ztacených hammelnských dětí a pachem potu a krve.

Tak to je.

Je to skvělá knížka. Víc než obsah zanechá dojem, při každém čtení znovu.
Miluju Dykova Krysaře a miluji všechna ztvárnění krysařské legendy.
I tohle.
Touhle knížkou si mě Miéville provždy získal.