Červnové orgie nekončí!

Minulé zkouškové jsem dělala tři zkoušky v jednom dni. Byl to slušný zářez a byl by ještě lepší, kdybych je bývala byla udělala.
Neb jsem člověk ambiciózní a svým stínem se již dávno nenechávám omezovat, nakupila jsem si na poslední týden zkouškového sedm zkoušek z šesti předmětů. Jedinou noc jsem spala více než dvě hodiny, spánkem přes den se trénuji na světlé norské noci. Aklimatizace, by jeden řekl. Pro sebevzdělání cokoliv ;-)

Úvod do studia literatury: Teorie literatury II. - 22.6. 9:00
(písemná zkouška, letos druhý, celkově čtvrtý pokus)

(zde)

Sešlo se nás ukrutně málo. Protože jsem ale šikovná a odhodlaná a mám ostré lokty, v naprostém tichu vedené bitce jsem získala skvělé místo a do učebny jsem vešla po Peterkovi asi třetí. Peterka by se divil, kdyby věděl, co se mu to za zády dělo, jak se utvářel špalír, který chtěl vejít co nejdříve a obsadit co nejlepší místa u zdí.
Měla jsem jedno z těch nej, vedle mě Terka, přede mnou Stáňa. Když jsem spatřila otázky, málem jsem se rozesmála, protože to byla zdaleka nejtěžší varianta, kterou jsme kdy psali. Opakovala se jediná otázka z minulého roku, kterou jsem si v noci vypracovala na tahák, tím jsem začala. No a pak jsem si po vzoru všech ostatních otevřela na klíně učebnici a psala a psala.
Když uprostřed zkoušky vešel do třídy Kubíček a procházel uličkou mezi lavicemi dopředu k Peterkovi, bylo to poprvé, kdy jsem měla chuť mu dojít poděkovat a říct, jak je úžasný. Což o to, já jsem paranoidní a při prvním vrznutí kliky letěla moje učebnice do tašky, u mě by nic nenašel. Ostatní ovšem tak pohotoví nejsou (asi nemají tak dlouhou praxi :-D) a ti ocenili, že Kubíček šel, nekoukal se nalevo napravo, pohled upíral do stropu a šel, šel, rovně, nerozhlížel se. Nechtěl vidět. Sympaťák.
No a potom si s Peterkou vepředu povídali a my psali dál.
Odevzdávala jsem to s tím, že dostanu něco mezi 10 a 18 body, tipovala jsem svých oblíbených 10.
Ale dostala jsem 12, což mi naprosto rozhodilo plány, protože učení na zítřejší ústní jsem prostě neměla kdy stihnout a upřímně - dvě noci po sobě se mi bdít nechtělo.

Lexikologie (NJ) - 22.6. 11:00
(písemná zkouška - první část, třetí pokus)

Učila jsem se to přes noc na dnešek, protože jsem o víkendu dělala především teorii literatury. Takže ano, snaha byla, ale jestli bych si měla vybrat mezi pátým pokusem Peterky a třetím lexikologie, volila bych Peterku.
Nicméně Pecová patří k těm úžasnějším lidem na katedře. Dostaly jsme s Ivanou tu samou variantu testu jako minule, což mi sice dvakrát nepomohlo, protože si otázky zapamatovat nešlo, ale přece jen to bylo vstřícné gesto.
Něco jsem vyplnila a odevzdala.
Ona to prolítla, něco opravila, sečetla body, zamyslela se, přimhouřila oči a začala to pročítat pozorněji. Potom tam vítězoslavně něco odfajfkla, znova přepočítala body. Povzdechla si a znovu to začala pečlivě pročítat. Asi po minutě tam nakonec váhavě něco odfajfkla a sečetla body. A tak dále... asi po pěti minutách konečně úlevně zvedla oči a kývla na mě, že to mám.
Neměla jsem odvahu se na ten test jít podívat. Styděla bych se za to, kdybych ten den neměla Peterku.
Takhle na Pecovou budu jen vzpomínat v dobrém - odchází na mateřskou.

Úvod do studia literatury: Teorie literatury II. - 23.6. 8:00
(ústní zkouška)

Jak dlouho člověk vydrží nespat? Ústní z teorie literatury mě probudila spolehlivě po dvou hodinách spánku ještě před budíkem v pět.
Pochmurné ranní shrnutí - teorii z učebnice neumím a je mi naprosto jasné, že dostanu verš a rytmus, protože to je to nejhorší a při mém štěstí to byla věc vyložená. Kromě toho jsme měli přinést seznam pěti knih, z nichž nám zkoušející jednu vybere a tu mu souhrnně charakterizujeme. Charakteristiky jsem si doma nevypracovávala, v návalu nedostatku času jsem si je nechala poslat od ostatních a vybrala si pět knih, které znám relativně dobře, ačkoliv jsem je četla všechny už před delší dobou. Jen Dykův Zápas Jiřího Macků jsem si četla ještě dneska v noci; Saturnina jsem prolistovala ráno, Malého prince znám takřka zpaměti, Spalovače mrtvol jsem rychle studovala ve svých záznamech z četby, Havlovu Asanaci také.
Do školy se mi - nevím jak - podařilo omylem dorazit už v 7:20, byly jsme tam tou dobou čtyři.
Peterka zkoušel svůj seminář a Kubíček náš. Kubíček je Peterkův žák a jen jsem lapala po dechu, když holky před kabinetem před zkouškou rozebíraly, jak moc sexy je. Není. Má převelice příjemný hlas, to ano. Ale... ne, není. Uá! :-D
Před kabinetem všem naprosto nehorázně tekly nervy. Vedle mě seděla Stáňa a snažila se do mě hustit svoje charakteristiky, věci, které neumí, všechno. Mé nervy odpochodovaly už ráno (asi si daly rande s palcem levé ruky, který vyhlásil totální autonomii minulý týden), tak jsem jen seděla a zírala do zdi. Myslím, že si Stáňa nevšimla, že jsem ji neposlouchala, neodpovídala. Ne, takový stres už jsem neprožila hodně dlouho.
No a pak jsem vlezla do kabinetu a sedla si ke stolu a on za mnou přišel, podíval se na pět knih a rozzářil se: "Jé, já s vámi provedu takový experiment, můžu?"
Dejte mi zeď, do které mohu bušit hlavou.
"Jistě," usmála jsem se sebejistě, což zvládám při libovolném stresovém vypětí. Problémy mívám jen s víceslovnými projevy.
"Víte, chtěl bych, abyste porovnala dvě díla. Jablka s hruškami." Znovu se zadíval do seznamu.
A je to jasný, Havel a Dyk. Drama a poezie, nic horšího už nemohlo být.
"A chtěl bych," pokračoval, "abyste porovnala Malého prince a Saturnina."
Obrazně jsem zalapala po dechu, znovu se suverénně usmála a v duchu si gratulovala. Nejeneže mi nezadal žádnou teoretickou otázku, ale nedal mi ani jednotlivou chrakteristiku, na které bych dost možná pohořela. Dal mi srovnat dvě věci, které mám nejraději.
Tak jsem si na papír rozepsala jejich genologické určení, odlišnosti a stejnakosti v makrokompozici, v jazyce, v postavách, účelu děl. Do toho se mi povedlo nacpat všechno, co jsem chtěla, a tak jsem už posledních deset minut jen poslouchala, jak Peterka vyhazuje zkoušenou slečnu.
Po půl hodině jsem se z potítka zvedla a šla ke Kubíčkovi, on se podíval na můj papír, se zájmem si ho pročetl a než jsem se stihla dobrat dál než ke genologii a makrokompozici, řekl mi, ať mu dám index.
Mluví strašně potichu, vůbec jsem nevěřila, že to fakt řekl. Ale dala jsem mu ho. A on mi do něj napsal jedničku. Haluz.
Potom mi strašně vychválil analytický přístup, jaký jsem k tomu pojala, a že je to skvělé, že tam mám všechno, že nemá důvod mě dál zkoušet, že vidí, že prostě vím. Umím. Ovládám. Prostě, že jsem mocinky moc šikovná a hustodrsnej borec 8-)
Tak jsem vylezla z kabinetu do davu, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, na co se mě ostatní ptají, potom jsem něco říkala o Kubíčkovi, potom jsem zjistila, že mi klepe na rameno, protože zapomněl, jak se jmenuju, a tu známku si zapsal k jinému jménu, potom jsem zase něco říkala, potom jsem šla pryč, potom si telefonuju se Stáňou, ačkoliv šla asi pět metrů za mnou, potom se mi to blonďatý pometlo hodilo kolem krku, protože ona dostala od Peterky dvojku, potom jsme šly školou a fakt nevěřily, ona vřískala radostí do telefonu, já se jen přiblble usmívala...
Ne, něco takového už jsem hodně dlouho nezažila :-)

Romistika - 23.6. 12:00
(písemná zkouška)

Ještě jsem to po teorii literatury stihla domů, kde jsem si přepsala pár dat na tahák a potom jsem jela zase do školy. Chtěla jsem si to ještě jednou pročíst, ale ono na mě z batohu tak významně pomrkávalo Stroncium, že se nedalo odolat a tak jsem si cestou do školy četla scifárnu s hektolitry krve a opravdu velkým množstvím ledu.
Nečekala jsem, že ten test bude pojatý tak vážně, je to přece jen univerzitní základ...
Otázky jako co je IRU a kdy kde byly jaké její konference a jaký je její přínos nebo kdy byla založená škola v ... nevím kde, ale bylo 1926, nebo jaká byla přijatá opatření ohledně Romů po roce 1945 nebo kdo kdy založil Ústav pro rasovou hygienu nebo co založil... hm, dobře, nevybavím si to už, byla jsem mimo. Tak jsem něco napsala.
Ptali jsme se jí, kdy bude další termín, a ona nám vynadala, že je to už sedmý, mimochodem.
Tak jsme jí řekli, že v Erudiu byl jako první.
A ona nám řekl, že to těžko.
Tak jsme se nehádali a zeptali se, kdy bude další termín.
Ona řekla, že v pondělí a ten je poslední.
A kdy se dozvíme výsledky?
V pondělí.
Jednání a chování některých lidí na fakultě je nepochopitelné, iracionální a značně iritující.
Nakonec nám řekla, že kdo chce, toho test si pročte hnedka a řekne mu, jestli má cenu, aby se na pondělí učil.
No a protože jsem borka, tak řekla, že to mám mezi dva a tři a jestli si tam nechci ještě něco dopsat, abych to měla na dva. Sladce jsem se usmála a opáčila, že ne, že po Peterkovi už je mi všechno jedno a že je trojka přece báječná známka. A protože jsem nebyla jediná, kdo to tak cítil, a další češtináři, co tam seděli, se na mě otáčeli a zdviženej palec a pochvalné poznámky, přestože se ještě psalo, raději jsem rychle zmizela, protože se na mě zkušející nedívala zrovna dvakrát přátelsky.
Krásná tečka za tímhle předmětem se odehrála následujícího dne. Jeli jsme na komín a nevím už v jakém kontextu, ale řeč došla právě i na Romy. Jen jsem se zhroutila do kouta a slabým hláskem povídám - "pojďte mluvit o čemkoliv jiném, z romistiky jsem měla včera zkoušku, tohle téma není odpočinkové." A Petr s Petrou zajásali a hned "a přišli tedy z Indie?" a kde a kolik jich je a kmeny a specifika a stráže u mrtvých a svatební zvyky... Cestu jsme prokecali o Romech a já s naprostým a bezmezným úžasem zjistila, že si ještě dost věcí pamatuju, ačkoliv obvykle vydutím (= stanu se dutou) ve chvíli, kdy dovřu dveře kabinetu po zkoušce.

Syntax I. + II. - 25.6. 12:15
(písemná zkouška, druhý pokus)

Jsem ryba. Jsem ryba jsem ryba jsemrybajsemryba...
Andrea si pokryla tělo naprostým a kardinálním a přímo neuvěřitelným blábolem v hatmatilce.
Uměla jsem všechny Ergänzungen a Angaben a jejich poddruhy a subdruhy poddruhů a všechny spojky a předložky, které je uvozují, Konkurenzformen a požadavky pro modifikaci do infinitivních konstrukcí. Uměla jsem celou syntax II., protože při prvním termínu tam ze syntaxe I. nebyla žádná otázka. A když jsem dneska četla otázku "Chomského teze o generativní gramatice z roku 1965 z časopisu anglický název", tiše jsem se rozesmála. Zeman mi úsměv opětoval, nejspíš měl radost, že to beru s humorem a jistě tedy látku perfektně ovládám. Dorazila mě otázka na Satzklammer a Satzfelder, o čemž jsem přesně věděla, jak to graficky vypadá, jen si vybavit, co bylo co.
Tak jsem si tam vesele cucala z prstu (Chomského tezí jsem popsala půlku stránky a to jsem netušila, o čem by mohla být; odmítám si zjišťovat, zda je správné mé přesvědčení, že do Kern des Satzes kladl nejen sloveso, ale i subjekt a tedy ve větě určoval kupříkladu i atribut) a Zeman vesele pobíhal po třídě a koukal nám všem přes ramena a sem tam prohodil něco jako "ale 'beim Gewitter' není Kausalangabe, převeďte si to do vedlejší věty, to nedává smysl!", přestože to smysl dávalo, a celá třída začala škrtat a přepisovat...
Tak jsme dopsali a s přesvědčením, že literatura už těžko může být horší, vystoupali o patro výš.

Doslova...

Literatura I. (750 - 1700) + Literatura II. (1700 - 1805) - 25.6. 13:30
(písemná zkouška, druhý pokus)

"Doufám, že jste se to všichni pořádně naučili, kdo se s tím má pořád opravovat..." Ale jistě, literaturu jsem se učila od osmi večer do jedné v noci a potom od pěti ráno do devíti. Od jedné do pěti jsem dělala syntax.
Test byl podobný předchozímu, některé otázky byly jednodušší, některé těžší. V Abschnittu z knížky si na něco stěžoval jakýsi Wilhelm. Vybírala jsem tedy z varianty a) Wilhelm Tell a varianty b) Wilhelm Meisters Lehrjahre, netušíc (za tvar přechodníku neručím), že v Leiden des jungen Werther je Wilhelm též. To jsem zvědavá, jestli za to dostanu aspoň nějaké body, když jsem se trefila jenom Goethem a jeho zařazením :-D
Na Ackermann aus Böhmen, o kterém nikdy nikdo neslyšel, lpí přednášející stále stejně a tedy se tato otázka opakovala.
Lucka mi před zkouškou říkala o kamarádovi, který si své tělo pokrývá kardinálními bláboly ve formě tetování. A že si prý teď nechal na nohu vytetovat velký rudý runový nápis - Odin. Nu a když jsem o deset minut později odpovídala na otázku "bohové nejstarší německé literatury", zcela suverénně jsem tam ke Freye mrskla Odina. Až když jsem si to pročítala jsem se zarazila, hrome, to je divné... Ačkoliv koneckonců byl Odin v Eddě, přesto by mi to asi neprošlo.
A takové věci se mi stávají furt.
Přehlédla jsem podbod podbodu jedné z otázek, tedy jakým jazykem byly psané Volksepen. Což bylo asi tak to jediné, co jsem o Volksepen věděla. Nanápadné maskování totální neznalosti proběhlo jednořádkovou charakteristikou a stránkovým popisem Nibelungenlied, které jsme na gymplu německy četli :-)
Po dvou hodinách nám byly testy i přes prostesty sebrány - za tu dobu to nestihl snad nikdo - a tím skončil jeden z těch zábavnějších dní tohoto měsíce.
Doma jsem rozečetla novou knížku. Usnula jsem na straně devět :-D

Úvod do sociologie - 26.6.
(písemná zkouška, druhý pokus)

Vstávala jsem včera v deset večer, že se to přes noc naučím. Výsledkem bylo, že jsem na zkoušce byla jako praštěná a kdyby mi u hlavy prásklo dělo, trhla bych sebou o několik vteřin později.
Prvním zjištěním bylo, že byl test diametrálně odlišný od minulého pokusu. Zatímco to minule bylo samé "kdo patřil k konfliktualistům" a "kam patřil Weber", dneska byly otázky rozumější, zaměřovaly se opravdu na různé teorie, na což jsem se ovšem - po zkušenostech z minula - mnoho neučila.
Tímto bych ráda poděkovala Petře, která seděla vedle a test psala proto, aby si opravila trojku z minula. Vida mé zoufalství, odevzdala test až poté, co jsem si opsala otázky, které jsem nevěděla. Tak doufám, že se jí aspoň podařilo dostat něco lepšího než minule ;-)
Něco jsem napsala, něco opsala, definitivně se utvrdila v tom, že sociologie je pravděpodobně to největší zlo, které tu po nás kdo kdy chtěl, a jen několik hodin poté se mi objevila v Erudiu trojka.
Krásný, plně uspokojující výsledek.

Jak dopadnu z literatury a syntaxe se dozvím po víkendu.
Zápočet z KČM a stylistiky budu dodělávat po prázdninách. Doufám, že to u KČM nebude příliš vadit - snad... O:-)

A potom jsem přijela domů a když jsem se vzbudila, počala jsem nepokojně procházet bytem, nevěda, co dělat, televize mě nelákala a u knížky bych obratem opět usnula, prázdnota uvnitř mě stravovala a tento nepokoj mě stále ještě neopustil.
Částečně jsem ho udolala až syntaxí, z níž jsem se rozhodla poznámky přepsat do počítače.

Těším se na říjen, mí drazí přednášející. Jsou to jen tři měsíce, než se opět setkáme.
S nejdražším a nejnezapomenutelnějším Peterkou na interpretaci.
S milovaným Zemanem na některé z mnoha dalších mluvnic.
S nepostradatelnou Bučkovou na všem ostatním.
Těším se na vás ;-)