Recyklujte papír, chraňte lesy!

slanka: Uf. Tak Ti musím říct, že jsem to přelouskala jedním dechem. Být učitelkou je opravdu fuška. Ale vzhledem k tomu, že jsi to chtěla dělat, nenech se odradit prvními dny. Ta doba, než se otrkáš v novém zaměstnání, je vždycky hrozná. Pak už získáš praxi a půjde Ti to jako po másle. Já bych ale místo řvaní zkusila tresty. Třeba vyvolání k tabuli a následná pětka. Sice nejsem psycholog a nevím co je špatně či správně, ale takovéhle pětečky množící se v žákovské mají kolikrát větší účinek než řvaní. Přece by sis kvůli dětem nezničila hlasivky. Ale stejně Tě obdivuju, být učitelka...na to bych neměla. Já se svejma nervama bych skončila asi po týdnu na antidepresivech . Nemluvě o tom, že zapomínám na drobnosti, takže takové věci jako zamknout šatnu (na to bacha, děti jsou kolikrát na takové chybičky u učitelů dost háklivé) či nechat děti nadepsat sešity - to bych určitě zapoměla. Takže snad máš velký zápisníček a úkolníček pro dospělé. A je fajn, že ses tomu postavila a zvládla to i se žaludečníma obtížema. Ty dokáží kolikrát hodně znepříjemnit i obyčejný den, natož první pracovní.

Neboj se vlka nic, pokud sis vždycky přála být učitelkou, věřím, žes k tomu měla důvod i potřebný talent. Tohle je jen začátek, děti zkouší co si mohou na novou paní učitelku dovolit a když je nenecháš přesáhnout meze, bude to ok. Přeju hodně štěstí v dalších dnech v nové práci!