skaut68-pise®vzpomina.cz: Tiše závidím. V Martině jsem žila několik let - nejhezší roky mého dětství. Na Martinky, a taky jinam, jsme lezli celý rok. Tehdy tam ještě nebyl vlek, všude jen po svých. Pak to tam obsadili Rusáci a my se v roce 1971 museli stěhovat pryč. Táta to dostal "befelem".
Snímky parádní. Jo, rozhled odtamtud bývá nádherný. V zimě jsme tak jednou vítali s tátou ráno sluníčko. Byl to hezký výšlap. Sníh, mráz... A slunce. A později lyžování jen v tílku, tričku... Ach.