Červen s Oblíbeným Docentem

Ještě nějakou zkoušku a už bych se do kabinetu Oblíbeného Docenta vážně nastěhovala. Byla jsem tam tenhle semestr na stejné židli pětkrát - dvakrát na slavistice, jednou na staroslověnštině a dvakrát na historické mluvnici češtiny.

Lingvistická typologie - 4. 6. 2012     2
(písemná zkouška)

Osm otázek, každá za deset bodů. V závorce je uvedený mnou dosažený počet bodů.

1) Charakterizujte tzv. generalizující jazykový typ. (10/10)
2) Co jsou to tzv. komparativní koncepty a k čemu slouží? (9/10)
3) Lze vysvětlit korelaci dvou (či více) typologických parametrů historickou náhodou? Proč ano/ne? (3/10)
4) V jakém smyslu je tvrzení "existence nazálních samohlásek v určitém jazyce implikuje existenci orálních samohlásek v tomtéž jazyce" nevhodnou generalizací? (10/10)
5) V jakém smyslu je konceptuální prostor hypotézou o jazykových univerzáliích? Jak lze takovou hypotézu falsifikovat? (4/10)
6) Charakterizujte pojem externalizace flexe. (10/10)
7) Srovnejte flexivní a aglutinační typ podle Pražské typologie s ohledem na min. 10 vlastností. (8/10)
8) Uveďte schematický příklad double marking v rámci adpozicionální fráze. (10/10)

 Myslím, že by se slušelo na tomto místě uvést poděkování dvěma spolužačkám, které raději nebudu jmenovat, za jejich ochotu ke mně kdykoliv natočit test a někde v odstavcích dlouhého textu mi ukázat to, co jsem zrovna potřebovala vědět.
Jako - né že bych nevěděla nic. Ale třeba zrovna u první otázky jsem potřebovala trknout, která bije, u třetí znalost dost odpovídá výsledku, o páté raději pomlčet, u sedmé jsem vlastností dala sama dohromady jenom šest a u osmé jsem se mořila se schématy, za které by se nemusel stydět ani profesor z matfyzu, jak byly (ne)přehledné, než jsem tam do závorky dopsala shrnutí opsané od holek, které bylo na jeden řádek. (Moje tvorba zabrala půl stránky.)
Ale jako... byla to zábava!

Staroslověnština - 13. 6. 2012     3
(zkouška - písemná i ústní část)

Uf.
(To uf bych sem nejraději napsala ještě třicetkrát, jak moc to vyjadřuje moje pocity.)

Test byl očekávatelný. Přepsat čtvrtou větu do latinky, celé to přeložit, podtrhnout všechny absolutní dativy.

Z první a druhé věty vypsat všechna substantiva, určit jejich gramatické kategorie a napsat jejich slovníkový tvar. Vypsat z textu všechna adjektiva, určit jejich gramatické kategorie, způsob deklinace a příp. kmen. Vypsat z textu všechna finitní slovesa, určit jejich kategorie a třídy a napsat slovníkový tvar. Vypsat kondicionály a pasiva. Vypsat všechna participia, určit jejich gramatické kategorie a napsat slovníkový tvar. Vypsat z textu vztažné a ukazovací zájmeno.

Uf.

Psali jsme to od deseti do jedenácti. Ve chvíli, kdy jsem se do toho začala dostávat, jsme dostali avízo, že nám zbývá pět minut. Uá! Nepřečetla jsem si to po sobě ani jednou, byla jsem ráda, že jsem tam stihla dosmolit (nějak) zbytek.

Opravil to v půl jedné. Za tu hodinu a půl jsem už ve svých odpovědích stihla napočítat asi dvacet chyb, takže jsem byla vcelku smířená s opakováním. Šokovalo mě, když jsem svoje jméno spatřila mezi těmi pěti, kteří test napsali na průchozí počet bodů. (Průchozí počet bylo 34 bodů z 50. Já měla 34...)

Johana mě vytáhla ven, že chce jít někam na jídlo, a ukázala mi hospodu, kolem které jsem do MLP chodila vždycky... a vždycky jsem myslela, že je zhruba dvakrát dražší. Já jsem za ten den měla jenom kafe a vodu a bylo mi ze zkoušky špatně od žaludku, takže jsem si místo jídla dala jenom dvě desítky. Byla to trefa do černého, protože mě báječně zhadrovatěly, stres odplul v dál a KONEČNĚ mě přestala bolet hlava.

Na ústní část jsem se dostala v pět. Ukázal mi test, uá, strašně jsem se za něj styděla. Navíc mi nestrhnul pět půlbodů za neurčený slovesný rod u sloves (ne, nikdy si prostě nevzpomenu na všechny slovesné kategorie; nikdy), ale jenom čtyři, abych se vešla do té bodové hranice. Už jsem říkala, že to bylo opět u mého oblíbeného docenta? :)

Jako teoretickou otázku mi dal kanonické památky. Na výběr byly otázky lepší (cyrilometodějská mise, tu chtěli snad všichni, například) i horší (staroslověnský hláskoslovný systém, například - na ten jsem se ani nekoukla a zkoušel z něj Kamilu přede mnou), ale vcelku jsem byla spokojená. Tedy: uměla jsem názvy, místa a roky nálezu, jazyk předlohy, písmo i počet listů, ale neznala jsem obsah. Já vím, že je to důležité, ale měla jsem lepší věci na práci než se učit významy slov parimejník, homilie, čtveroevangelium, žaltář, aprakos-evangelium, misál, antifona, praxapoštolum, menologion etc. etc., a navíc to k tomu ještě přiřazovat.

Takže jsem tam trapně koktala, co jsem věděla, snažila se zaujmout hlavně těmi roky nálezů (- Nemůžu za to, že byly tři důležité kodexy nalezené v roce, kdy se narodil Arbes, a už vůbec nemůžu za to, že byl Clozův sborník nalezený čtyři roky před a vydán dva roky po Nerudově narození. Prostě mi to utkvělo, ta souvislost. -) a znalostí míst. Takže vím, kde je Suprasl u Bialystoku, kde je Athos, kde je Ochrid a Prěslav...
Stačilo to, byla jsem tam chviličku. Nedostal ze mě akorát charakteristické rysy Kyjevských listů, jinak byl spokojený. Známku stejně určoval test...

Ve škole jsem ten den byla od deseti do půl šesté. Uáá, já jsem šťastná, že to mám za sebou!

Co si budem... kolem páté jsme se už začínaly bát, že tak dopadneme :)

Historie jazykového systému češtiny - 20. 6. 2012     test , ústní 
(písemná + ústní zkouška)

Tohle je nejtěžší zkouška zimního semestru (tj. toho, co byl před půl rokem). V době, kdy ji dělali všichni ostatní, jsem na ni já nějak nesebrala odvahu... začínám si vzpomínat proč.
Test je ta těžší část, Oblíbený Docent (ano, je to ten, u kterého jsem byla tenhle semestr už dvakrát na slavistice a jednou na staroslověnštině) tvrdil, že kdo projde písemnou částí, ústní už nějak udělá.
Miluji být průkopníkem nezažitých činů!

V testu bylo vysvětlit alternaci hlásek ve dvojicích "pět - patero", "půl - zpola" a "vejce - vajec". Kdybych u toho zapojila mozek... darmo mluvit.
Pak jsme měli transkribovat a datovat úryvek textu. Transkripce dopadla líp, než jsem čekala, a hůř, než čekal doc. Rejzek. (Před testem jsem ji dělala asi dvakrát, že.) K dataci poznámky neměl, myslím, že jsem to určila správně... kdyby to nebylo psané starším spřežkovým pravopisem (kterým se psalo 30 let), měla bych výrazně větší problémy.
Nakonec tam byla slovní spojení a z nich jsme měli určovat gramatické kategorie u zvýrazněných slov. Nejšikovnější já jsem tam zazářila především při určování "náhlé plevmy zlé siemě", kde jsem "plevmy" určila místo imperativu jako participium m-ové. To je ale škoda, že participium m-ové ve staré češtině už neexistuje... (Na druhou stranu, váhala jsem mezi m-ovým participiem a substantivem. Určit to jako substantivum by byl ještě větší zásek.)
Z testu jsem získala 41 bodů, přičemž průchozích bylo 40. Pracovat se musí efektivně, ja.

Na ústní jsem čekala asi do jedné a drze se vetřela na první místo ve frontě, abych ve škole zase nestrávila celý den. Kdybych tak místo toho šla radši třeba skákat pod tramvaj... tak trapnou zkoušku jsem ještě nezažila.
Na tomhle místě musím znovu zdůraznit, že naprosto oddaně zbožňuji doc. Rejzka, protože kdokoliv jiný by mi to dal pěkně sežrat, zatímco u něj to byla jako vždy velmi civilizovaná záležitost.
První otázka - he?
Druhá otázka - he?
Když člověk omdlívá, zužuje se mu pohled do tunelového vidění a vidí jen pár stupňů ve směru, kterým se dívá. Když se topím u zkoušky, děje se mi to samé s přemýšlením. Ačkoliv jsem mu neřekla takřka nic, dal mi ještě šanci moc pěknou otázkou - důsledky ztráty měkkostní korelace. A já v mysli měla jen "ztráta měkkostní korelace - 15. století - Jan Hus" a nedokázala jsem vymyslet jedinou věc, ačkoliv jsem na to znalosti měla.
Vážně jsem ráda, že mám v povaze se v takových chvílích usmívat. Znám dost lidí, které podobné situace doženou k slzám.

Historie jazykového systému češtiny - 29. 6. 2012     3
(ústní zkouška, druhý pokus)

No tak jako žejo, poslední zkouška v poslední den zkouškového. Navíc jsem ty ostatní udělala, což nejvíc překvapilo asi mě, protože na to z PedF vůbec nejsem zvyklá, a tak nějak si moje tělo a mozek vyhlásily prázdniny o týden dřív, než by se patřilo. Sice jsem si po minulém pokusu zodpovědně napůjčovala Historickou mluvnici od Lamprechta a čtyři díly od Komárka, ale nedostala jsem se ani do konce Komárkova Hláskosloví.
Lze říci, že jsem se na to učila noc a ráno před zkouškou. (Vyjma šlofíku od dvou do čtyř.) Ráno jsem vážně zvážila možnost, zda zkoušejícímu nenapsat mail, že na Modřany spadl meteorit, ale vábivé volání volných prázdnin mě nakonec udolalo a já na zkoušku vyrazila.
Před kabinetem nás stál zástup. Jedna na slavistiku, jedna na staroslověnštinu, jedna nejspíš na historické kořeny češtiny, jeden na něco ještě jiného a já na historii jazykového systému češtiny. Aspoň to neměl moc monotónní.
Kamilu si vzal na potítko, že potřebuje na přípravu hodinu, Martu si vzal na potítko, že potřebuje půl hodiny, a mě si vzal do horkého křesla, že přípravu nepotřebuju. Tedy, pokud bych k tomu já mohla něco říct... whatever.
I tentokrát to bylo trapné, i když ne tolik jako minule. Začala jsem pračeskými hláskovými změnami a jejich důsledky, udělala ze sebe debila, když jsem nedokázala říct, co je složená deklinace, protože prostě protože, a zakončila jsem to pojednáním o kmenovém systému, především o konsonantických kmenech.
"Co tam máme dál?"
"R-kmeny, to je typ máti a dъšti."
"To je staroslověnsky."
"...!"
"Jak je to ve staré češtině?"
"..."
"No tak střídnice za št...?"
"C."
"Takže?"
"Dci?"
No... a mám za tři. Jsem asi úplně nejšťastnější ze všech šťastných Eithné na světě.

:)