Prosinec a leden a proč nepoletím do Patagonie

Tak jsem si říkala, že jestli neudělám poslední pokus zkoušky z dialektologie (a oni mě kvůli tomu vyhodí ze školy a já tudíž nebudu muset pracovat na diplomce), odletím na měsíc nebo na dva do Patagonie. A hádám, že by mě nemělo mrzet, že tam nepoletím, protože jsem zkoušku udělala na jedničku, ale jako...

Samozřejmě stálo za úvahu, jestli bych neměla jako první dělat tu nejkritičtější zkoušku, na kterou
mi zbýval poslední pokus. Kdybych ji neudělala, tak abych ty ostatní nemusela dělat zbytečně...

Kognitivní lingvistika - 20. 12. 2012   2
(písemná zkouška)

Když mně může být těžko, může být kovadlina nevolná?
Na začátku semestru mi ten předmět přišel nesplnitelný. Doporučená literatura se nezabývala tím, co jsme brali v semináři a z čeho měl být test, a výklad byl absolutně nepochopitelný. Pak se něco stalo, nevím co, a hodiny začaly být hodně zábavné a dost přínosné. Sice jsem pořád nechápala ani polovinu toho, co jsme brali, ale minimálně už jsem věděla, co vlastně bereme.
Test byl úžasný, u každé otázky jsme si mohli sami vybrat jednu ze dvou variant, které byly poměrně odlišné, takže nám to opravdu pomohlo, a i když byly otázky zněním nezinterpretovatelně složité, vybírané byly velice vstřícně a postrádaly jakékoliv záludnosti.
Já díky nim zjistila, kolika věcem doopravdy nerozumím, a závěrečná dvojka mě hrozně zaskočila. Tak jako dobře, měla jsem nejmíň bodů ze všech (společně s jinou slečnou), ale pořád to bylo 41/55. Hádám, že najít tam ty body mu muselo dát hodně velkou práci. Oceňuji.

Pedagogická komunikace - 2. 1. 2013   ?
(písemná část zápočtu)

Za určitých podmínek může dojít k tomu, že se žáci odmítnou chovat ukázněně a rozhodnou se, že nebudou plnit příkazy učitele. Takový odpor mívá podle okolností různé podoby: žáci utečou z vyučování nebo nepřijdou do školy či na brigádu; odmítnou psát písemnou práci; neodpovídají učiteli na otázky nebo se třeba schovají pod lavice.
Je to zápočet, ale že by tomu odpovídaly požadavky... Docházku mám splněnou, jednu cizí vyučovací hodinu mám nahranou, test mám za sebou... teď už jen přepsat tu nahrávku (zhruba osm hodin čistého času - dneska přepsáno) a analyzovat (víc než pár hodin tomu už dát teda nehodlám). Na test jsme ještě měli číst sedm knížek, ale jak jsem správně usoudila, nebylo to nezbytně nutné.
Test byl milý, především pro toho jediného člověka, který se vybodl na studijní literaturu (přečetla jsem jednu knížku, viz citát výše) a stejně to nějak dal dohromady.
Dobře, nevěděla jsem, co je skryté kurikulum, ale třeba Míša neznala Maslowovu pyramidu, ačkoliv všechny ty knížky četla. A jako jo, ty otázky byly pěkně udělané - nebyly to telefonní seznamy "vyjmenuj deset něčeho podle někoho", ale byly to spíš do praxe aplikovatelné poznatky, které se částečně daly vyřešit i selským rozumem, to se mi moc líbilo.
Po třech týdnech od zkoušky (včera) nám dorazil mail od přednášející, přičemž k mému testu podotkla, že "k testu mám nějaké výhrady, ráda bych vám položila ještě nějaké doplňující otázky. Až odevzdáte analýzu vyučovací hodiny, domluvíme se, kdy se v konzultacích zastavíte." Za sebe mohu jen říct, že skripta už otevírat nehodlám. Je to zápočet!

Hm.

Osvojování a vývoj prvního jazyka dětí a mládeže, jazykové poruchy - 8. 1. 2013   
(písemná část zkoušky)

Gorpuje králíček kačenku, nebo kačenka gorpuje králíčka?
Ten předmět byl zajímavý, ne že ne. O tři dny později mě ovšem čekala ústní slovenština u Oblíbeného Docenta, kterému jsem nechtěla přivozovat další traumata ze své neschopnosti, a tak jsem se ještě den předem učila víc slovenštinu než osvojování. Nutno ale dodat, že moje zápisky z přednášek dávaly smysl, měly hlavu a patu a byly zábavné, takže jsem vcelku věřila, že to zvládnu.
Nenapadá mě, jaké lepší a jednodušší otázky by v testu mohly být. (Potěšeně jsem se se svou radostí svěřila Míše vedle, když jsem dostala zadání do ruky, a Míša pak měla chuť mi něco nepěkného provést.)
Sociopragamtický přístup ke zkoumání osvojování jazyka. Jaké komunikační zkušenosti může dítě získat v prenatálním stádiu. Jak se zkoumá osvojování jazyka u dětí mladších šesti měsíců. Williamsův syndrom. Kritické období v osvojování jazyka. Kategorická percepce fonémů. Řeč orientovaná na dítě. Průměrná délka výpovědi. Osvojování významu slov.
Krása. Měli jsme na to hodinu, ostatní odevzdávali dřív, když ale já tam prostě chtěla napsat všechno a stihla jsem to tak tak.

Slovenština - 11. 1. 2013   3
(ústní zkouška)

Svokr-svokra, tesť-testina, diever-zolvica, strýc-strina a ujec-ujčina... A kdo mi poví, jak se řekne snacha a jak neteř?
Tohle měla být Dokonalá Zkouška. Vážně, byla u Oblíbeného Docenta, učila jsem se na ni dost, nebyla jsem před ní nervózní a myslela jsem si, že když zabojuju, tak že zvládnu dostat místo dvojky třeba i jedničku. Jak je vidět výše, mé předpoklady se nesplnily.
Zkouška se skládala ze dvou částí. První část byla praktická. Dostala jsem úryvek slovenského textu, který jsem měla rozebrat a určit v něm nějaké zvláštnosti na všech gramatických rovinách.
Druhá část byla teoretická a pro většinu lidí taky lehčí. Zahrnovala jednu otázku z témat, která jsme probírali - a pohovořit o nářečích nebo historii mi připadá jednoduché, protože to má hlavu a patu, je to souvislé a není to telefonní seznam určitých rysů, které musíte vysypat z rukávu.
Jenže já dostala otázku "společné a rozdílné rysy češtiny a slovenštiny". Takže místo souvislé pohádky o Štúrovi a Hattalovi jsem tam ze sebe dolovala věci jako 'koncovka -mo v instrumentálnu singuláru maskulin' a 'koncové -m v první osobě prézentu', a taky 'střídnice raT, laT pod cirkumflexovou a akutovou intonací dávají roT, loT i raT, laT, ovšem častěji než v češtině raT, laT', což nebylo nic jiného než telefonní seznam, ze kterého mi samozřejmě několik položek vypadlo, a ačkoliv se na ně potom doptal, špatné bylo, že jsem je nevyjmenovala sama.
A nejhorší samozřejmě bylo, když se mě zeptal, ze kdy je koncovka -mo v insturmentálu, což bylo odrazovým můstkem pro zabrousení do praslovanštiny, potom co z vyjmenovaných rysů je jihoslovanského původu, čímž zabrousil do slavistiky, a nakonec se mě začal doptávat i na dataci některých rysů, což byla zase historická mluvnice češtiny. A hrozně se divil, že když jsem z toho dělala zkoušky před semestrem až dvěma, že jako nevím.
A nakonec jsem asi i ráda, že mě nevyhodil.
A Míša po mně dostala jako teoretickou otázku "vývoj spisovné slovenštiny do Štúra" a dostala dvojku a to toho uměla polovinu, co já. Takže tahle zkouška hořké zklamání. 

Klasika. Rodiče tu už byli, kdo chce ještě přijít na návštěvu?

Osvojování a vývoj prvního jazyka dětí a mládeže, jazykové poruchy - 15. 1. 2013   1
(ústní část zkoušky)

No vážně, kdo koho gorpuje?!
Pohovor nad testem a nad deseti přečtými odbornými články. Hrozně se mi do toho nechtělo, takže jsem to samozřejmě načítala v noci před zkouškou.
Když jsem vešla do kabinetu a řekla jí své jméno, úplně se rozzářila. "U vás tady mám 'pěkné' s vykřičníkem!"
"A tan vykřičník," nebyla jsem si úplně jistá, "je jakože opravdu pěkné, nebo jen tak tak pěkné?"
"To je velice pěkné, nějak vám tady nemám co vytknout, jen snad u téhle otázky - kategorická percepce fonémů - mi stačil ten Libermannův efekt," ukázala na odstaveček, který jsem tam měla, a s nímž jsem tam měla popsanou další A4 o percepci fonémů. "K tomu už asi není ani co dodat... ještě se vás - čistě formálně - musím zeptat na ty načtené studie..."
Formálně? Já tím strávila noc! Já to chci brát vážně!
"Líbila se vám z nich nějaká? Nebo naopak nelíbila?"
To jsem trochu čekala, takže jsem si důkladněji prostudovala článek o řeči orientované na děti - že jako se na ně mluví vyšším hlasem, pomaleji, frázovaněji, intonovaněji, specifickými slovy, deminutivy atp. atp. s tím, že jsem si toho u sebe všimla už před čtením toho článku při hlídání, a že jsem pak na hlídané batolátko zkoušela mluvit jak na dospěláka a ono mě prakticky ignorovalo.
Pak se mě ptala, jestli nemám zkušenost "starší dítě mluví na menší", o čemž bych se opět mohla rozhovořit z praxe, kdyby Jáša Garika častoval i něčím jiným než výkřiky "Gariku nech toho!", když si chce hrát pouze mladší.
Nakonec mi ještě položila otázku, zda si vybavím ten článek o vývojových dysfáziích. Do seznamu četby jsem koukala asi půl minuty, než jsem ho našla, a pak se mi začalo vybavovat, jak jsem ho četla a říkala si: "Tohle přeskočím... nuda, nuda... přeskočím... proč bych měla znát tohle?!" Tak jsem si urovnala myšlenky, vyextrahovala z paměti všechny důvody, proč jsem to celé přeskočila, a erudovaně o tom pohovořila. A ona byla spokojená.

Dialektologie - 22. 1. 2013   1 (94,7 %)
(třetí, poslední pokus písemné zkoušky)

Ceṷe Kobeřyce, ta strana byṷa vyhořena, jenom pravje sus'id naš ňevyhořeṷ. A to byṷo fšechno vyhorane, brandbomby, ja. To fšecko tu vyhoraṷo. A o osme začaṷa u nas fronta. Sme byli f pivňicy.
Test byl velmi podobný oběma loňským. Předem ještě taky musím předestřít, že velmi oceňuji, že byl přednášející schopný opravit všech osmnáct dlouhých testů za dva dny. (A s přesností na desetiny procent!)
Na zkoušku jsem se učila vážně hodně, až se mi z toho chtěla zvracet písmenka. Znám to z peďáku, kde se mi hromadilo hodně zkoušek na málo dní a mně už bylo špatně z každého přečteného slova, takový ten pocit, že po dalším řádku mi vyteče mozek ušima a vnitřnosti budou následovat. Nejúžasnější byl Jirka, mám pocit, že jemu patří aspoň třetina mého úspěchu, protože opravdu dělal všechno pro to, abych měla na učení ideální podmínky. Druhá třetina patří Anežce, která přijela o tři hodiny před zkouškou dřív a byla mě ochotná zkoušet a doučovat, co jsem opomněla. (Poslední třetinu bych si s dovolením ponechala.)
Test byl hrozný a asi mě nepřestane do konce života fascinovat, že jsem měla víc procent, že Jana, Hanka... a Ája! Ta Ája, kterou všichni znají jako tu, co si povídá s přednášejícími o přednášené problematice, zatímco se všichni ostatní ztratili už u tématu. O jedenáct procent!
Otázky podobné loňským. Přiřadit autory k dílům, určit, která slovní spojení jsou z východu a která ze západu, určit nářeční skupiny slovních spojení. Přečíst mapu z ČJA a zakroužkovat správné tvrzení, což vůbec není tak triviální, jak to zní, protože člověk musí mít v malíčku každou vesničku důležitou z dialektologického hlediska a umět ji přiřadit k slepé mapě. Pak tam byla hrozně vtipná otázka - 'popište různá řešení vokalické kvantity v českých nářečích'. Popsala jsem drobounkým písmem oba řádky k tomu určené a nebyla jsem ani ve třetině, pokračovala jsem pod hvězdičkou v zápatí stránky. Pod dvěma hvězdičkami jsem tam taky upřesňovala jednu svoji odpověď ohledně určování nářečí podle vypsaného jevu, který seděl ke dvěma nářečím, ale připojený příklad kvůli jinému jevu jen k jednomu.
No a bonusové otázky! Ty mi vždycky přišly jako úplně scifi, že by je někdo mohl zodpovědět... a teď jsem znala odpovědět na tři ze čtyř. A to už něco znamená, protože otázky, za které se počítají jen plusové body, lehké nebývají.
Takže jako... mě nevyhodí ze školy. A to je fajn. I když teda letenky do Peru za osm tisíc... ne, nebudu litovat, definitivně ne!

Loňského zimního, aby bylo jasno. Teď už jen ty dvě loňské seminárky...