(Ne)korektně

V úterky se domů vracím pravidelně naštvaná a dneska už to přesáhlo všechny meze, a tak se hodlám ventilovat. Jmenovitě. Z důvodu odheslování rubriky nejmenovitě.

Mgr. XY.

Vztekla bych se.

Začnu příběh od začátku.

Mezi povinnými předměty, které absolvovat musíme a z kterých budeme zkoušení u státnic, máme i teoretickou sémantiku, což je v podstatě výroková logika. Na oboru jsme samé holky, takže bychom potřebovaly, aby nám to vykládal někdo, kdo bude brát ohled na to, že nám v mozku chybí logicko-matematické obvody. A kdo to bude umět vysvětlit. Nebo aspoň umět.

Předmět přednáší Mgr. XY.

Na úvodním semináři přišel a spustil: "Já doufám, že jste si přečetly evaluace tohoto předmětu v mém podání z minulého semestru. Jestli ne, tak bych vám chtěl říct, že šlo o nejhůře hodnocený předmět a že stojí za přečtení i komentáře, vztahující se k mé osobě, které taky nejsou lichotivé." A v tomhle duchu pokračoval a pokračuje stále. Používá to jako alibi - jsem příšerný, tak co byste čekaly?

Je to doktorand a prý dostal na výběr, jestli chce učit tohle, nebo syntax. Protože se neorientuje ani v jednom a protože je syntax důležitější, rozhodl se, že s teoretickou sémantikou napáchá méně škody.

Výtečně.

"No dobře, ale my máte teoretickou sémantiku jako okruh u státnic. Když vy nemáte ani sylabus, tak podle čeho se k nim máme učit?"
"Podívejte se na složení své státnicové komise. Máte tam nějakého teoretického sémantika? Nemáte. Tak si nepište žádnou knihu z teoretické sémantiky do seznamu četby a skoro určitě se vás na to nikdo nezeptá."
To je panečku přístup! Vztekla bych se.

Nerozumí tomu a nebere ohled na to, že my nerozumíme tomu, co říká. Na přednášku nás chodí sedm, takže prostor pro dotazy máme, takže ví, že tomu nerozumíme, protože se mu to nerozpakujeme říct.

"Já jsem nepochopila tu lokální intenzionální logiku," řekla mu třeba dneska Anežka.
"No to se vám nedivím," odpověděl on.
 "...," čekaly jsme, jestli nám to třeba nezopakuje jednodušeji, nebo prostě jinými slovy, nebo aspoň stejnými slovy a pomaleji.
"Další dotazy?" zeptal se on.

Já mu dneska zcela rozložila přednášku, když jsem položila otázku a trvala na odpovědi. To je totiž jeho specialita - buď odpovědět na něco jiného, nebo zopakovat, co řekl, i když to nedává smysl, nebo neodpovědět vůbec.
(w → 0/1)  → (w  → 0/1) 
"A proč je tam ta druhá závorka? S čím to porovnávám?"
"No v té první závorce hledáte pravdivostní hodnotu v možných světech, jak jsem říkal."
"A k čemu je ta druhá závorka?"
"No podívejte se, máte třeba výrok 'je nutné, aby prezident byl muž'. A vy si vezmete ty možné světy, v tomhle případě třeba dosazujete různé země, a vychází vám tam ta pravdivostní hodnota, takže dostanete sloupec jedniček a nul."
"No dobře, první závorku chápu, ale k čemu je ta druhá závorka?"
"No, takže... víte co, já vám to přečtu z Peregrina. (něco čte) Rozumíte?"
 "To bylo o tomhle? Já asi pořád nechápu, co je ta druhá závorka."
"No... podívejte se... víte co... půjdeme dál, třeba to pak pochopíte líp."
A šel dál.

A co my jako budeme dělat, když se nás na to zeptají u státnic? Pošleme pro Mgr. XY, aby si poslechli, jak jim to vysvětlí on, a pochopili, že od něj jsme se to rozhodně naučit nemohli?
(Vůbec si nepřipouštím, že bych z toho u něj třeba neudělala zkoušku, i když mi to zatím nedalo vůbec nic. Kdybych totiž neudělala zkoušku, došla bych se s ním pohádat způsobem, na který by vzpomínal ještě dlouho.)

Vztekla bych se.

"Takže tohle vám vysvětlím do druhého řádku, dál už tomu nerozumím..."

Závěrem: Kdybyste náhodou na dotyčného jmenovitého Mgr. XY narazili, nechte si od něj vysvětlit lambda kalkul. Tolik srandy jste nezažili.