bětka: Možná bych Elišce v prvních kopcích utekla, ale obávám se, že bez ní by asi na 50. kilometru zvítězil přesně ten pocit, že to se mi teda fakt už dělat nechce.

Přesně jako u toho chlapíka, co jsme mu ztratili fixu a on pak brumlal pod vousy: " No, prostě tam už nebyla....
Doprdele to už je hodin....
...
...už mě to taky pěkně sere..."

Takže ještě vlastně: Díky za motivaci!