Na konci světa

Zcela necestovatelský článek, jehož podstata spočívá v tom, že jsme se přestěhovali na Černý most. A jestli moji kamarádi tvrdili, že Modřany, kde jsem se narodila, nejsou Praha, co je tohle?

Svět je zlý a nepřátelský, lidé se chovají sobecky, taková je realita dnešního světa. A víte proč? Protože všichni lidi, kteří jsou skvělí a úžasní, jsou soustředění kolem mě a mně blízkých. Sorry.

Bydlení na další půlrok, ňuf ňuf
(Černý Most)

Vloni v říjnu jsme se s Jirkou přestěhovali do Vršovic do bytu, který nám půjčila známá do doby, než její dcera dostuduje a začne vydělávat. Byl to obrovský byt s předsíní, dvěma velikými místnostmi, komorou, záchodem a koupelnou a bydleli jsme tam jenom za poplatky. Jediné, co tam chybělo, byla postel, a protože místa tam bylo skutečně moc, koupili jsme si největší postel, kterou jsme potkali.

Zuzka odstátnicovala v červnu, obhajovat bude teď v září a baví se absolvováním spousty pracovních pohovorů, do bytu příští týden naběhnou dělníci, aby předělali plyn a vodu, a my se museli vystěhovat.

Než přijede dodávka
(Vršovice)

Ondra včera odletěl na semestr do Číny a nechal po sobě prázdný byt.

Byt je 3+1, zrekonstruovaný a moc krásný. Přesně v něm od včerejška bydlíme, za směšně nízké poplatky.

Týdenní squat na parketách
(Vršovice)

Stěhovat se z Vršovic na Čerňák, tedy přes celou Prahu a ještě ke konci prázdnin, mi přišlo jako noční můra. Pak mi zavolala máma, že může sehnat velkou dodávku a že tu sice ten potřebný víkend nebude, ale kdybychom si chtěli alespoň část věcí přestěhovat o týden dřív, že by to nebyl problém.

Jirka pozval na večer před stěhovacím dnem Zuzku s Bětkou, abychom se s nimi dohodli, co všechno jim tam necháme, a k tomu ještě Ondru a Alfíka, aby bylo veselo. V jednu v noci jsem začala skládat do krabic, v sedm ráno v tom pokračovala a v jedenáct jsme zaplnili dodávku po okraj. Vešlo se to do ní úplně akorátně. Na Černém Mostě jsme vyházeli věci do prázdného pokoje, Jirka vyrazil do školy a já na hlídání.

(Které bylo mimochodem moc príma, Garíšek po svých ušel dva a půl kilometru, zamiloval se do starého hřiště z dob socialismu, nejspíš kvůli těm rozvrzaným houpačkám, a v nejvzdálenějším bodě od domova si vyprosil, abych ho domů odnesla za krkem. A zatímco málem zešílel z malé čivavy bez vodítka, dospělému čuníkovi proběhl kolem rypáku a ani se neohlídnul.)

I zkušenostem jako "nezaskládejte si krabicemi bytové dveře" se musí člověk teprve učit
(Vršovice)

Tenhle čtvrtek jsem vyrazila na Čerňák, abych aspoň část banánovek vyskládala do skříní, a když už jsem tam byla, postavila jsem rovnou postel. Ano, vešla se do toho pokoje, ale jen tak tak.

Včera k nám přijela v deset Věra svým hrozně velkým osobákem a jen o pár věcí se to nevešlo najednou. Byla to úleva, nechávat za sebou prázdný byt, z karimatky na parketách a příšerně příšerné provizorní židle mě bolela záda. Ondra v té době akorát odlétal z Ruzyně.

(Jirka popisuje mámě do telefonu v jedné větě stříbrný hrnec se zlatýma ušima, aby zjistil, jestli je jeho, nebo jestli patří do Vršovic: "Je takovej konkávní.")

Dneska přišli Ondrovi rodiče, aby nás představili svému sousedovi, se kterým mají výborné vztahy, a abychom spolu dořešili poslední drobnosti. Odvezli si věci, které jsme tu nechtěli, protože ten byt je přece jen zabydlený, a nechali nám tu věci, které by se nám mohly hodit. A byli hrozně milí a srdeční.

A dneska budeme spát na posteli, jestli ty věci na ní spálíme
(Černý Most)

 Takže bydlíme zase jinde, tentokrát bez věčných plamínků a zpívajícího podseda. První noc za námi, první jídlo uvařené, krabice bez výjimky prázdné. Zabydlování nového prostoru je príma!

I na Jirkovo holení se našlo místo! :)