Pýcha a předsudek

 Ano, ano, po letech zase přispívám do literární rubriky, navíc kouskem pochybného rázu. Když mně se to tak líbilo!

Ke knize - nebo lépe řečeno k názvu knihy - mám dosud neurčitý vztah. Všichni vědí, kdo román napsal, ale málokdo ho četl. A málokdo by se nechal přesvědčit, aby si ho přečetl, protože všichni moc dobře vědí, o čem to je. Toho mínění jsem kdysi byla taky, než jsem viděla film, který jsem si oblíbila a který se mi patrně nikdy neokouká.

Nádherná krajina!

Předem musím předestřít, že jsem nechtěla v knihovně na knihu čekat frontu, a tak jsem si ji stáhla do čtečky, bohužel v pochybné kvalitě - s překlepy, zaměněnými slovy a spoustou chyb. Přečetla jsem si ji ráda i tak, ale na opakované čtení si asi přece jen budu muset sehnat knižní verzi.

Jedna z nejsilnějších filmových pasáží, pochvalu zde zasluhuje i hudební doprovod

Co já bych o tom vůbec měla psát, když určitě existují tisíce analýz knihy i jednotlivých postav? Snad jen bodově, co zaujalo mě.

Zaprvé jsem se asi zamilovala do pana Darcyho, samozřejmě. Ono taky kdo ne? Oproti filmu je skutečně pyšný, manipulativní, nad věcí - a shodně s filmem strašně moc k sežrání. Pravda, charakterový vývoj tam proběhl v době, která není popisována, čímž si to autorka poněkud ulehčila, ale komu to vadí?

Ohledně postav mě překvapilo, jak málo jsou popsány po fyzické stránce, a v mysli jsem si je dosazovala velmi dobře vybranými herci z filmu, protože se jinak skutečně nebylo možné ničeho přichytit. Ono taky Keiře Knightley i Rosamund Pike a samozřejmě Matthewovi MacFadyenovi pasovaly filmové role na míru. Povahové rysy ale byly v knize naopak alespoň u hlavních postav vypracovány velmi důkladně, ačkoliv bez přímého popisu, vše se čtenář dozvídal jen z jednání a dialogů.

Právě dialogy mě z literárního hlediska zaujaly nejvíce. V knize jich je bezpočet a jsou velice povedené. Svědčí o tom i to, že se ve filmu objevují často v nezměněné podobě, a to mi přijde obdivuhodné, protože nevyznívají vůbec šroubovaně, a to se u literárních rozhovorů naživo často stává.

Bála jsem se, že se budu ztrácet v postavách, ale to opravdu nehrozilo, ani nevím, proč jsem předem pojala takový pocit. Je jich tam pár a ty vedlejší si vždy jen odbudou svůj part a už se neobjeví.

Další oblíbená scéna. Myslím, že obecně všechny chvíle, kdy se ti dva štěkají, jsou v knize i filmu velmi dobré.

Jak tu tak o tom uvažuju, pomalu mi dochází, že budu za hrozně povrchního čtenáře. Protože jde o kritiku společnosti, žejo, a utahování si z tehdejší morálky. A navíc kontext atd. atd.

Já to vím. Vážně. Jenže jsem viděla film, který se zcela zaměřil na romantickou linku, a chtěla jsem si doplnit pár mezer, které mi nedávaly spát, protože v rámci redukce tří set stránek do dvou hodin zkrátka některé návaznosti unikaly.

Takže jsem i v knize sledovala hlavně příběh. Suďte mě za to!

Štěk!

Knihu velmi doporučuji. Film ještě více.