Potkala jsem dneska Danušku. Což by nebylo nic zvláštního, kdybych ji naposledy neviděla před, řekněme, šesti lety a ani tehdy s ní neměla nic moc společného. Jenže dneska jsme se sešly na stejné zastávce, vzájemně se zpozorovaly a tak se pozdravily.
Na čemž by pořád nebylo nic zvláštního.
Zvláštní bylo, že měla kočárek.
V paměti jsem lovila, jak Martin dával na Facebook fotky nějakého dítěte, které se mu narodilo nedlouho před Vánoci, a marně přemýšlela, jak se asi jmenuje.
Nevzpomněla jsem si.
"Ahój," smála jsem se na Danušku a zvědavě nakukovala do pozapínaného kočárku, protože byla zrovna sněhová vánice. "Jéé... nádherné dítě," usmívala jsem se dál a přidala si jak magor, když jsem si ani nedokázala vzpomenout, jestli je to holčička nebo kluk.
Bavily jsme se i v autobuse cestou na konečnou a až když já odešla do metra a Danuška na tramvaj, se mi vrátil do mysli fakt, že byl kočárek modrý, čepička dítěte modrá, rukavičky modré... asi se moc soustředím na syntax, vysmála jsem se sama sobě v duchu a neřešila to.
Doma jsem koukla na Facebook, jak se teda chlapeček vlastně jmenuje, protože mi to pořád nešlo z mysli.
Kateřina.
Tak jsem nakonec docela ráda za svoje pomalé vedení :-D
Mezi seminářem z německé syntaxe a přednáškou z německé syntaxe jsem si odskočila do knihovny, abych si alespoň ohmatala knížku Von morgens bis mitternachts od George Kaisera, na kterou mám mít referát. Tahle knížka nejenže nebyla nikdy přeložená do češtiny, ale ani ji neměli v Goethe Institutu, kam jsem pro ni šla docela na jistotu. Online katalog MLP mi slíbil, že ji v městské knihovně mají alespoň k prezenčnímu studiu. (Rok vydání 1919 je největší zlo - rok 1920 ještě není počítaný mezi vzácné tiskoviny a půjčuje se absenčně, grrr.)
V knihovně jsem se hluboce zamyslela.
Je to drama. Je to německy. Je to prezenční. To jsou tři různé a vzájemně nekorespondující lokace, neboť v Koniáši samozřejmě lokační algoritmus nebyl vyplněný.
Paní na informacích mě poslala do dramat. Tam jsem byla poprvé, slečna si četla za informačním pultem a pán spal na židli u stolu a hlasitě chrápal.
V policích se světovým dramatem chybělo písmeno K.
Trochu zmateně jsem šla za slečnou, která se koukla do katalogu a ukázalo jí to od Kaisera ještě několik dalších svazků, které to mně zamlčelo. Ze skladu mi objednala prezenční Von morgens bis mitternachts a ještě Dramen 1 a Dramen 2, kdyby to v nich náhodou bylo, protože v katalogu neměly vyplněný obsah.
Slečnu bych ještě někdy ráda potkala, abych jí mohla slíbat prach z bot, neboť bylo mnou chtěné drama ve svazku Dramen 1, které lze půjčovat absenčně a tak nebudu číst stostránkové expresionistické německé drama v knihovně, kde čím dál tím častěji lidi něco jedí a mlaskají u toho nebo telefonují nebo se spolu baví nebo se nahlas smějou nebo chrápou nebo smrdí.
Juch :-)
(A mimochodem, dnešní německá syntax byla naprosto báječná, jen jsem trochu zhrzená z toho, že ji bereme podle jiné gramatiky než českou a mnohé věci v ní jsou nedomyšlené. Ale baví mě stejně.)