Že prý levný sport

Víte co, já kdysi začala běhat především proto, že to byl sport, který se dá provozovat zadarmo. Když jsem si pořídila běhací batůžek, převýšila rázem pořizovací cena mých běžeckých potřeb cenu potřeb na lezení... a přesně o tom tenhle článek není.

Jde mi o to, že čím delší dobu strávím zpocená a v zabahněných elasťákách, tím větší touhu mám někam jít hezky oblečená a nalíčená. Jenže přece se nebudu procházet po sídlišti.

Za tenhle týden mám navzdory dvěma odpočinkovým dnům uběhnuto 72 km a dneska mi vybyl půlden a učebnice se nejlíp čtou v MHD... takže mám nové tričko a čtvery náušnice. A to je přesně ono, protože mě za normálních okolností nakupování oblečení vůbec nebaví.

Teď bych potřebovala zjistit dvě věci:
a) jak tohle zastavit, protože si nepřipadám nijak zvlášť bohatá
b) jak tohle posílit, abych si byla schopná pořídit i kalhoty

No a pak je tu samozřejmě ještě otázka jídelníčku. Upřímně obdivuju všechny lidi, kteří běhají proto, aby zhubli, protože já od doby, co běhám, jím trojnásobné porce a o hubnutí řeč být vážně nemůže. Každopádně se mi docela razantně proměňují i chutě. Ještě před půl rokem pro mě byly gastronomickým vrcholem smažené nudle v libovolné čínské restauraci, a na čím spálenějším tuku byly dělané, tím lepší. Dneska jsem si je dala k obědu a špatně je mi ještě teď.

Cestou domů jsem se stavovala v obchodě pro rohlíky, a když jsem čekala u pokladny, stály za mnou dvě slečny. "No a on pak-... Ty, nevšimla sis, jestli měli ještě ty zlevněný banány? Že bysme si udělaly koktejl? Skoč se tam ještě rychle podívat!" Se svými dvěma a tři čtvrtě kily banánů na pásu jsem nesebrala odvahu jim říct, že je to zbytečné, že tam po mně už žádné nezůstaly. Protože banánový koktejl, žejo. Od středy jsem ho vypila čtyři litry a týden ještě neskončil.

Úplně nejzajímavější je ale stejně to, že aktuálně nejsem schopná chodit, a jak budu zítra hrát volejbal, je ve hvězdách. Včera mě totiž Bětka vzala na koně, což mě hrozně bavilo a docela mi to i šlo, ale už když jsem slezla a čekalo mě ještě deset kilometrů běhu domů, mě nohy dost bolely. Dneska zjišťuju, že člověk při zatáčení používá na stehnech úplně jiné svaly než při chůzi rovně, a taky že máme doma spoustu rohů, které se musí obcházet. Au.

Hm...

Ne, víc toho není. Pointa nebude. Když už povrchní článek, tak se vším všudy.
Hezký nový týden!