Recyklujte papír, chraňte lesy!

helča: Slyšela jsem, že jsi uspěla, blahopřeju.
Na vodu jsem chtěla, ale radši jsem místo do boje s peřejema vyrazila bojovat na pohotovost. Příhoda skvělá, posuď sama:
Najdeš na netu instrukce, že pohotovost se nachází v budově B1. Cesta autobusem je pohodová, přeskakuju. Najdeš budovu B1 a ceduli, že musíš mít předem zaplacenou vstupenku, jinak tě nevezmou. Najdeš taky seznam nejbližších automatů. Automat u vchodu do Krče nebere bankovky. Vrátíš se na budovu B1 a přečteš si umístění druhýho automatu. Automat v budově A3 sice je a asi bere bankovky, ale je za zamčenejma dveřma. Vrátíš se k vrátnici. Vrátnej na všechny blbě čumí, ale že by řekl, že má za úkol lidem rozměňovat, to ne. Nechceš riskovat hledání dalších kešek, protože je ti blbě a stejně budou všechny za zamčenejma dveřma. Supíš do lékárny, tam se dozvíš, že ti peníze dá vrátnej. Dostaneš mince, naházíš je do škvíry a vzápětí se všechny vysypou, protože jsi tam naházela pět dvacek, ale automat nemá deset korun na vrácení. Naštěstí ti to ráčí sdělit, takže lovíš drobný a sypeš mu správnej obnos. Se vstupenkou slavnostně valíš do ordinace. O svátcích je to prima, nikdo neotravuje a všichni jsou na dovolený, takže žádnej nával. Taky už je devět večer. Sestra hned vyjde a nažene tě dovnitř, kde zjistíš, že nemáš ani kartu pojišťovny, ani OP, protože už od hor máš ony karty pečlivě schovaný ve skříni a v zimní bundě, protože do zahraničí stačí pas a kartu pojištěnce je lepší mít na svahu u sebe. Babička sestra trpělivě vysvětlí systém s vratnou pokutou a ty jásáš, že jsi takovej boháč a máš s sebou zrovna pětikilo. Sestra/babička se ujme pera a vyplňuje z řidičáku příslušný kolonky, zatímco doktorka (babička) tě posadí do povědomýho křesla. Je nápadný, ale ty se modlíš za antibiotika a klidně by sis sedla na kolečkový křeslo, jenom aby ti je konečně už dali. Ukáže se, že jsi u zubaře. Babička sestra pečlivě škrtá všechny kolonky a ťuká si na čelo, co jsi za dementa, že neumíš číst. Četla bys, kdyby tě tak aktivně nezahnala dovnitř. A hlavně neotevřela ony dveře a tím nemaskovala nápis zubní. Tak se zase posbíráš se všema svrškama a jdeš ven z budovy zjistit, na kterej zvonek zazvonit. Hned přichází sestra, vysvětlíš situaci s řidičákem a penězma, vysvětlíte si, že pokuta u zubaře je 300, ale u ní jenom 200 (he?), a tak si jdeš sednou k další babičce doktorce, tentokrát na obyčejnou židli. Ta se koukne jenom letmo, prohlásí, že to má půl Prahy, a píše seznam léků. Prokecneš se, kde pracuješ a co studuješ, tudíž je ti pokuta odpuštěna a nemusíš se do tejdne vracet s dokladama, aby ti byla vrácena. Vysypeš se ven a jdeš zpátky do lékárny, kde hledáš zvonek a obtěžuješ lékárníka, že vůbec něco chceš. Obtěžuješ znova, protože si nepamatuješ, co se jí dvakrát a co jednou denně. Mimořádně ho otrávíš, když chceš platit kartou. Slavnostně se šineš na autobus s náručí plnou krabiček a vidinou schopnosti polykat. Autobus ti ujel, další jede za půl hodiny. Prokleješ systém metrobusů a bavíš se na stanici dvojicí gangsterů zhruba o deset let mladších, který se snaží zapůsobit skejtovacíma trikama. Máš o ně strach, když při seskoku z lavičky vždycky padnou na zem (hlavou) a dělaj hrozný rány. Přijede vesnická drožka, nepodaří se ti pípnout opencardem, ale řidič ti to odpustí. Obsadíš poslední volný místo. Kolem tebe se postupně uvolňujou sedačky, protože vypadáš jako troska a v náruči máš hromadu léků. Cestující se tlačí na plošině pro kočárek. Je ti to všechno jedno, vystupuješ a odcházíš konečně spolykat ty zlatý tablety a slibuješ si, že už zejtra určitě dokážeš jíst. Challenge completed.
Běhěm toho jsou všichni ostatní na prázdninách, vodě, kolech, maratonu a podobně.