sargo: Možná si připadám trochu ukřivděně, že si klidně dojdeš do cíle i bez mých (budem tomu říkat ´povzbuzujících´) esemesek. Ale dobrá, když to tedy byl ten jednoduchý, jenom stokilometrový pochod s pouhou jednou bouřkou a jen necelými čtyřmi kilometry převýšení, tak ti budiž odpuštěno.
Před prasetem jsem vážně jednou lezla na strom, páč jsem neměla boty a tak bych daleko v tom lese neutekla. Prchala jsem rafinovaně přes padlý kmen stromu, ale vzápětí se ukázalo, že to moc rafinované není, protože to milé prase přeskočilo jak závodní kobyla a mnohem snadněji než já. To je tak, když člověk vlítne omylem mezi mladé Byly děsně krásný, hrálo si to jak koťátka Rozhodně prchání je obecně dost na pytel, lepší pilovat ten rozhodný hlas.
Pěkné fotky, pěkný report!