Recyklujte papír, chraňte lesy!

eithne: Ahoj Oldo, díky za komentář. Přečetla jsem si ho několikrát a musím na něj odpovědět, protože mám tendenci si ho brát osobně.

Předem bych chtěla říct, že já mám za sebou stovek už docela dost. Nebudu se srovnávat s Olafem nebo Jirkou Hofmanem nebo dalšími matadory, ale sama za sebe to tak cítím: už má se stovkami docela slušnou zkušenost.

Většinu těch stovek jsem šla chůzí. Většinu těch stovek jsem dokončila a většinu těch stovek jsem si užila a napsala jsem o nich juchací blog, jak byly skvělé. Na většině těch stovek jsem měla nadměrné množství jídla i oblečení a rozhodně jsem se nespoléhala na nikoho jiného. Stěžovala jsem si na nich na něco? Samozřejmě. Jsou to stovky. Každý si stěžuje, byť by to měly být jen zapomenuté rukavice nebo děravé boty. Stěžovala jsem si někdy na organizaci? Ne.

U tohoto Dne cesty jsem věděla, že bude převážně rovinatý, což mě moc nebaví. Naopak mě moc baví koncept Dne cesty, kdy cesta není ohraničená kilometry, ale časem, a proto jsem se rozhodla zúčastnit. Abych si ho ozvláštnila, rozhodla jsem se vyrazit během a zjistit, co to se mnou udělá.

Proč? Protože jsem zvědavá a ráda zkouším nové věci. Protože to byla výzva. Protože jsem chtěla vědět, co dokážu a kde mám hranice. A na tom není naprosto nic špatného.

Že ty máš jiný názor na to, jak by se měly absolvovat stovky, je tvoje věc a brát ti ji nebudu. Ale je od tebe sobecké nutit tenhle názor ostatním a srážet jejich výkony a jejich rozhodnutí (potažmo zážitky).

Je 125 km hodně? Samozřejmě že ne. Ale přestože je na Dni cesty mnohem větší konkurence než v r. 2010, byla jsem osmá. Martina skončila 25 km za mnou. Možná to znamená, že tenhle ročník byl v určitých ohledech náročnější, než si myslíš? Nevím, proč ty jsi skončil na necelém padesátém kilometru. Jen tím chci říct, že já jsem skončila po dvaceti čtyřech hodinách s tolika kilometry v nohou, abych mohla být spokojená a hrdá.

Rozhodně nemám pocit, že bych byla jakkoliv závislá na pomoci ostatních. Taky rozhodně nemám pocit, že optimalizace čehokoliv by snad mohla být na škodu. Kdysi jsem začínala s pohorkami na nohou a teniskami v čtyřicetilitrovém batohu na zádech a jsem moc ráda, že jsem se dostala do fáze, kdy nosím pouze potřebné věci.

Možná jsem tvůj komentář jenom špatně pochopila. Možná vůbec nebyl myšlený tak, jak vyzněl - 'nechlub se, když jsi nedokázala nic zas tak skvělého a když to děláš jinak, než já si myslím, že by se to dělat mělo'. Jenže věř mi, že pro někoho, kdo normálně končí mezi posledními, je tenhle výkon a tohle umístění prostě skvělé.

Jestli si mermomocí chceš přečíst o stovce, která se jde konstantním tempem a bez běhu, zalistuj v mé rubrice o stovkách a přečti si libovolný jiný článek. Na výběr je jich dost.

A samozřejmě - ideálně - jdi příště příkladem.

Eliška