Recyklujte papír, chraňte lesy!

jirka l.: Eliško i tak je to škoda, že jsi to nedala. Těch 17 kilometrů už nebylo tak hrozných jako ten Babí lom. Ten dal zabrat i nám s Martinou. Hlavně jsem ti chtěl poradit do budoucna, já jsem měl sebou mapu a na ní naznačenou celou trasu. Šli jsme s Martinou celou dobu po ní a až na malé sem tam zadrhnutí se na některých křižovatkách, jsme to celkem v poho trefili. Martina měla sebou taky GPS, ale podle ní se fakt jít nedalo. Kontrola na 36 kilometru, byla snad nejhorší kontrola, kterou jsem kdy na ultra zažil, odstrašující příklad, úplně mi tekly nervy. Po tom 50 kilometru už to bylo super, jak trasa, tak kontroly fungovaly tak jak měly. To že bude vedro, s tím jsem počítal. Taky jsem se pekl jako prase na grilu, ještě štěstí, že to vedlo hodně v lese, ve stínu. Jinak já používám v létě na dehydrataci chia semínka, super věc, už se mi to hodně osvědčilo, dá ti to energii, zažene pocit hladu a žízně a míň se potíš. Takže příště jdi do chia. Taky jsem si říkal, že BVVŠ už nikdy více, ale jak už to tak bývá s odstupem času se ta akce nezdála až tak hrozná. To nejhorší bylo v noci a přes den už to bylo to pravé ultra v kopcích. I tak smekám za rozhodnutí skončit 17 kilometrů před cílem, to už bych asi nepustil, doufám a hlavně přeju ať ti to na Malofatranské šlape o hodně líp, tam budeme tu sílu a štěstí potřebovat všichni, ahoj Jirka L.