eithne: Ještě pro zajímavost tedy uvádím epitafy, které mluví o dětech:
ALBERT SCHIRDING (s. 123)
Jonas Keene si myslil, že měl těžký osud,
když se jeho děti nikdy ničím nestaly.
Vím však o údělu mnohem horším:
nebýt ničím, zatím co děti sklízejí úspěchy.
Já zplodil orlí plemeno,
jež celé uletělo a mne tu zanechalo
jako vránu na holé větvi.
Chtěl jsem mít ve své ctižádosti ctihodný titul
a získat obdiv svých dětí,
snažil jsem se, aby mě v okrese zvolili za školního inspektora,
vynaložil jsem na to všechny úspory - ale zbůhdarma.
V ten podzim dostala má dcera v Paříži první cenu
za obraz "Starý mlýn" -
(byl to ten vodní mlýn, ještě než jej Henry Wilkin zařídil na páru).
Zahubil mě pocit, že jí nejsem hoden.
JONAS KEENE (s. 124)
Proč se Albert Schirding sám ubíjel
šplháním na školního inspektroa,
když měl požehnaně z čeho žít
a úžasné děti, jež mu dělaly čest
dřív, než mu bylo šedesát?
Kdyby jeden z mých hochů byl schopen prodávat noviny,
nebo jedno z děvčat se provdalo za slušného muže,
nebyl bych vycházel dodeště,
nelezl promoklý do postele
a neodmítl lékařovu pomoc.